EN
The article is based on a presentation delivered at the conference The Prague Spring 50 Years After: Great Crises of Communist Régimes in Central Europe in a Transnational Perspective, which took place in Prague in June 2018. The author maps Slovakia’s policy of memory and social reflections related to events in 1968, in particular the democratization process taking place at that time and the occupation of Czechoslovakia by Warsaw Pact armies, as well as Slovak personalities connected with the events. He monitors manifestations of these reflections in Slovak historiography, art, and culture, particularly as related to the creation and installation of memorial plaques and memorials in the public space. In this respect, he focuses mainly on cases prompting a wide controversy, such as the plaque commemorating victims of the occupation in Košice or the bust of Vasil Biľak (1917–2014), a Communist politician, advocate of the Soviet intervention, and leading representative of the so-called normalization regime in his home village. He also mentions events taking place in Slovakia on the occasion of the fiftieth anniversary of 1968, which have helped increase the general awareness of them, including publications, thematic exhibitions, and remembrances of victims of the occupation. The author concludes that although the year 1968 is one of the most researched topics of the Slovak postwar history in Slovak historiography, it is much less reflected in audiovisual arts.
CS
Článek vychází z příspěvku předneseného na konferenci „Pražské jaro 50 let poté: Velké krize komunistických režimů ve střední Evropě v transnacionální perspektivě“ (The Prague Spring 50 Years After: Great Crises of Communist Régimes in Central Europe in a Transnational Perspective), která se konala v Praze v červnu 2018. Autor mapuje politiku paměti a společenskou reflexi ve Slovenské republice, která se vztahuje k událostem roku 1968, především k tehdejšímu demokratizačnímu procesu a okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, a ke slovenským osobnostem spjatým s těmito událostmi. Sleduje projevy této reflexe v historiografii, umění, kultuře, a zvláště při vytváření a instalaci pamětních desek a pomníků ve veřejném prostoru. V té souvislosti se věnuje zejména případům, které vyvolaly širší kontroverzi, jako je pamětní deska obětí okupace v Košicích nebo busta připomínající komunistického politika, zastánce sovětské intervence a předního představitele režimu takzvané normalizace Vasila Biľaka (1917–2014) v jeho rodišti. Připomíná také akce, které se konaly při příležitosti padesátého výročí událostí roku 1968 na Slovensku a které pomohly rozšířit o nich společenské povědomí, od vydání publikací přes tematické výstavy po pietní vzpomínky na oběti okupace. Autor konstatuje, že zatímco ve slovenské historiografii patří rok 1968 mezi nejvíce probádaná témata slovenských poválečných dějin, podstatně slabší je na Slovensku jeho reflexe oblasti audiovizuálního umění.