PL EN


2012 | 60 | 2 | 163-189
Article title

Přírodní výběr ad usum filosofů

Authors
Content
Title variants
EN
Natural selection ad usum philosophers
Languages of publication
CS
Abstracts
EN
This article provides a survey of conceptions which, in contemporary, largely naturalistically-orientated, evolutionary biology, broaden or break free of the so-called modern synthesis (here roughly synonymous with “selectionism”) - that is the stand­point according to which natural selection is by far the most important cause of the evolutionary process. Since the 1960’s a competitor has arisen to selectionism in the shape of the so-called “neutral theory” of evolution, according to which many genetic mutations are adaptively neutral and appear in the genome with frequencies that should be put down to chance (genetic drift) rather than to selection. The main stream of evolutionary biology today is coming to a certain compromise between these two approaches: it tends to allow neutralism at the level of molecular evolution, but to recognise the action of selection on mutations evinced at the level of the phenotype. The possibility of the sequencing of whole genomes has opened up the area of comparative genomics which, on one hand, has led to the reinforcement of neutralism especially in multi-celled organisms (Michael Lynch) but, on the other hand, has led to the recognition of the decisive role of the horizontal transfer of genes in microbes in the so-called pre-Darwinian phase of evolution (Carl Woese). This phase is interpreted as mainly non-selective, if not “Lamarckian”, and in each case it certainly entails the demise of the idea of a common ancestor and of evolution by small steps. A further corrective has been the emphasis of the fact that selection draws on material prepared by the duplication of genes or of whole genomes (Susumu Ohno). Beyond any possibility of analytical elaboration in population genetics there still remains the conception of so-called regulatory evolution (S. Carroll, E. Davidson) which, at a certain point, even results in the denial of the possibility of evolution by small steps. A particularly new standpoint, often put forward in direct contradiction to the current mainstream of evolutionary biology, presents a conception which is bound to the formal theory of dynamic systems and methodologically to the mathematical modelling of regulatory networks. It most frequently goes by the name of self-organisation or emergentism. Without denying the important role of selection, it puts constraints on it by pointing to the inner-organisational principles of living beings which, however, ultimately arise from basic physical laws. The principles of self-organisation indicate one path by which greater complexity of organisms and their components may be achieved in evolution. - Selectionism is confronted not only by the pressure of these unorthodox evolutionary approaches, but also by several unanswered internal questions emphasised by professional evolutionists themselves (among them Lewontin and Gould). A heavy penalty has been paid for the constitution of the theoretical basis of evolutionary biology – population genetics, namely the splitting of the individual organism into a genotype and a phenotype and the subsequent atomisation of both into isolated genes and their alleles on the one hand, and the isolated characteristics of the phenotype on the other. From that point of departure - according to the system-oriented authors - the evolutionary emergence of organic mega-complexity as such is rendered an insoluble problem (let alone the emergence of organic proto-subjectivity which, however, is beyond the scope of this survey). Not even long-term evolutionary trends are satisfactorily explained, according to the opinion of many authors. Selectionism is criticised for its facile appeal to “evolutionary just-so stories” which elude all possibility of verification. Overall, (naturalistic) evolutionary biology today recognises three principle evolutionary “mechanisms”: selection, genetic drift and self-organisation. This science is, however, in a state of rapid development and unexpected “emergences” in its own future progress cannot be ruled out - on the contrary. It would be very unwise for philosophers, who thematically draw on an evolutionary-biological base, to put all their faith in natural selection as the single decisive force in organic evolution - that would be to ignore the range and importance of the changes which evolutionary biology has undergone in the last decades.
CS
Článek podává přehled koncepcí, které v současné, převážně naturalisticky orientované, evoluční biologii rozšiřují či překračují tzv. moderní syntézu (v článku přibližně synonymní k „selekcionismu“), tj. hledisko, podle něhož je přírodní výběr zdaleka nejdůležitější příčinou evolučního procesu. Od 60. let 20. století vyvstal selekcionismu konkurent v tzv. neutrální teorii evoluce, podle níž jsou mnohé genetické mutace adaptivně neutrální a vystupují v genomu s frekvencemi, které jsou způsobovány spíš náhodou (genetickým posunem) než selekcí. Dnešní hlavní proud evoluční biologie směřuje k jistému kompromisu mezi těmito dvěma směry a odkazuje neutralismus na úroveň molekulárně genetickou a působení selekce na mutace, které se projeví na úrovni fenotypu. Možnost sekvenace celých genomů otevřela oblast srovnávací genomiky, která na jedné straně vedla k posílení neutralismu, zvláště u mnohobuněčných organismů (Michael Lynch), na druhé straně však i k poznání rozhodující úlohy horizontálního přenosu genů u mikrobů v tzv. předdarwinovské fázi evoluce (Carl Woese). Tato fáze je vykládána jako převážně neselekční, ne-li „lamarckistická“ a v každém případě znamená konec představy společného předka a evoluce po malých krocích. Další korigující směr zdůrazňuje, že selekce navazuje až na materiál připravený zdvojováním genů nebo celých genomů (Susumu Ohno). Mimo možnosti analytického zpracování v populační genetice zatím zůstává koncepce tzv. regulační evoluce (S. Carroll, E. Davidson), která v určitém bodě vyúsťuje až k popření možnosti evoluce drobnými kroky. Výrazně nové hledisko, často stavěné přímo do protikladu k dosavadnímu hlavnímu proudu evoluční biologie, představuje koncepce, která je vázána na formální teorii dynamických systémů a metodologicky na matematické modelování regulačních sítí, vystupující nejčastěji pod titulem teorie sebeorganizace nebo emergentismus. Aniž by se popírala důležitá úloha selekce, vyhrazují se jí meze (constraints) dané vnitřními organizačními principy živých bytostí, které však koneckonců pramení ze základních fyzikálních zákonitostí. Principy sebeorganizace naznačují jednu z cest, jak by mohlo v evoluci docházet ke zvyšování komplexnosti organismů a jejich komponent. - Selekcionismus je kromě tlaku těchto neortodoxních evolučních směrů konfrontován i s řadou vnitřních nezodpovězených otázek, zdůrazňovaných profesionálními evolucionisty samotnými (mezi jinými Lewontinem a Gouldem). Těžkou daní, která byla zaplacena za vznik teoretické páteře evoluční biologie - populační genetiky -, bylo rozštěpení jednotného organismu na genotyp a fenotyp a následná atomizace obou na izolované geny a jejich alely na jedné straně a izolované znaky fenotypu na straně druhé. Vyjdeme‑li z této výchozí pozice, pak se - podle mínění systémově orientovaných autorů - stává evoluční vznik organické mega-komplexnosti jako takové neřešitelným problémem (nemluvě o vzniku organické proto-subjektivity, která však už vybočuje z rámce tohoto přehledu). Ani dlouhodobé evoluční trendy nejsou podle mínění mnohých autorů uspokojivě vysvětleny. Selekcionismu se vytýká snadné vytváření „evolučních vyprávění“ bez možnosti je ověřovat. ouhrnně řečeno - (naturalistická) evoluční biologie dnes uznává tři hlavní evoluční „mechanismy“: selekci, genetický posun a sebeorganizaci. Tato věda je však v prudkém vývoji a překvapivé „emergence“ v ní samé nejsou v budoucnu vůbec vyloučeny, spíš naopak. Rozhodně nelze doporučit filosofům, kteří tematicky vycházejí z evolučně biologické základny, aby všechno vsadili na přírodní výběr jako na jedinou rozhodující sílu organické evoluce; neodpovídalo by to rozsahu a významu změn, které evoluční biologie v posledních desetiletích prodělává.
Keywords
Year
Volume
60
Issue
2
Pages
163-189
Physical description
Document type
ARTICLE
Contributors
author
  • Filosofický časopis, redakce, Filosofický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.15bcdf4f-5296-490c-ad37-af0d429ab8f6
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.