CS
Alexyho teorie je pravděpodobně nejpropracovanější a nejvlivnější teorií proporcionality vůbec. Tento článek ji podrobně analyzuje. Následně též identifikuje její slabá místa a nekonzistentnosti. Těmito jsou především zjednodušující podoba poměřování, je-li nahlíženo skrze tzv. zákon poměřování, neboť jediným relevantním faktorem je zde intenzita zásahu. Současně se jeví jako problematická přílišná složitost poměřování, je-li nahlíženo skrze tzv. vážící formuli. Paradoxem vážící formule je pak to, že navzdory své zmíněné složitosti není způsobilá uchopit komplexní realitu normativního světa základních práv. Tato navíc nutně předpokládá kvantifikaci uplatněné argumentace. Ruku v ruce s ní však jde další nebezpečí, kterého se paradoxně vážící formule snažila vyvarovat, a tím je nebezpečí subjektivizmu a intuitivnosti soudcovského rozhodování. Může totiž sklouznout k tomu, že do vážící formule budeme dosazovat taková čísla, která nám umožní dobrat se kýženého závěru, respektive budeme tak bagatelizovat či zcela ignorovat některé argumenty, které budou „ležet na stole“. Konečně, faktory, které Alexy považuje za relevantní pro poměřování, nejsou vyčerpávající a nemohou tak v úplnosti uchopit normativní realitu základních práv. Tato zjištění vedou autora k zavržení vážící formule a překonání doslovného znění zákona poměřování, nikoli však k úplnému zavržení Alexyho teorie jako takové. Tato totiž není nesprávná. Je pouze neúplná. Konečně, na základě diskuse odlišných přístupů k poměřování (Barakova a Möllerova koncepce) autor naznačuje způsob, jak je třeba kritérium poměřování uchopit, abychom překonali nedostatky Alexyho teorie.
EN
Alexy’s theory is probably the most influential and elaborated theory of balancing. This paper provides its in-depth analysis. It also identifies its drawbacks. First, it resides on a paradox, that taken as the Law of balancing it is overly simplistic (the only relevant factor is the intensity of the interference). And, taken from the perspective of the Weight formula it is overly complicated (arithmetical). The paradox of the Weight formula is that, notwithstanding its overly complicated nature, it is not able to grasp complex issues inherently related to human rights conflicts resolution. Second, the Weight formula presupposes a quantification, which goes, hand in hand, with another pitfall it was designed to avoid, i.e. a subjectivism. It could laps into a situation that we will input digits that will enable us to arrive at a desired end by means of downplaying and ignoring relevant arguments. Third, according to Alexy, there are only three factors relevant to balancing competing constitutional rights and public interests (intensity of interference; abstract weight and epistemic reliability). However, these factors cannot capture the normative complexity of a human rights’ universe as whole. The abovementioned arguments drive the author to a necessary conclusion that the Weight formula has to be abandoned and the Law of balancing has to be refined. Finally, a discussion of concurring conceptions of balancing (namely Barak’s and Möller’s approaches) is undertaken and a suggestion of how to get a better grasp of the balancing avoiding pitfalls of the Alexy’s theory is drawn from it.