CS
Studie zkoumá literární texty spojené s náboženskými poutěmi baroka a pokouší se při jejich interpretaci o interdisciplinární přístup – východiskem je perspektiva literárněhistorická, ale otázky, které si autor klade, zasahují do oblastí dějin zbožnosti, etnografie a kulturní antropologie. Hlavním pramenem jsou tzv. poutní příručky, knihy, jež sdružují několik literárních žánrů v jednom celku: historické vyprávění, modlitba, meditace, litanie, poutnická píseň. Studie analyzuje dvě desítky takových knih z období hlavního rozvoje kolektivních poutí (1650–1800). Vztahují se k různorodým českým a moravským poutním místům (Svatá Hora u Příbrami, Stará Boleslav, Křtiny, Hájek u Prahy, Velehrad, Štramberk aj.), stranou zájmu nezůstávají ani knihy k poutím přeshraničním (Mariazell, Čenstochová). Všechny prameny jsou analyzovány jako návod k vykonávání zbožné praxe, jako projev literatury performativní a preskriptivní, která byla pomůckou pro provozování rituálů s opakovanými činnostmi. Autor si klade otázku, jak souvisí literární prostředky barokních textů s šířením jistého typu zbožnosti i s budováním emocionálních prožitků. Na základě poutních příruček sleduje především jednotlivé fáze poutě (příprava před poutí, putování a zastavení u drobných sakrálních objektů, zbožnost před milostným obrazem, zaslíbení, loučení, návrat), ptá se po využití konkrétních písňových a modlitebních textů v jejich rámci. Mnohé knihy propagují typické formy barokní spirituality a rovněž typické formy rekatolizační modlitby, meditace a písně (Loretánské litanie, modlitby růžence aj,). Nechybí ani propagace extrémnějších projevů barokního náboženského života, blízkých zbožné praxi náboženských bratrstev.