‘Ein neuer, universal weltlicher Idealismus’: Max Dvořák’s visible reality of the Renaissance

• Authors: Tomáš Murár

Title variants

CS

"Ein neuer, universal weltlicher Idealismus“: Dvořákova viditelná realita renesance

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

The late period of Max Dvořák’s art history is believed to be a departure from the developmental principles of art forms to spiritual changes visible in individual art works. This method of art history is particularly associated with Dvořák’s October 1920 lecture on El Greco, first published in 1922 and then again in 1924, as a key argument for labelling Dvořák’s late art history as Kunstgeschichte als Geistesgeschichte. However, the study of El Greco, and its parallel in Dvořák’s interest in the art of Oskar Kokoschka from the same year, is only part of his broader view of the transformation of art history in the second half of the 16th century. By investigating Dvořák’s argument from his unpublished or lesser-known works on 16th-century art, such as posthumously published study on Joachim Bueckelaer or a manuscript Über das Verhältnis der Kunst im 17. und 18. Jahrhundert zu den gelichzeitigen geistigen Strömungen, the study will show that Dvořák elaborated a broader concept of the Renaissance transformation of one’s relationship to visible reality that irreversibly changed the view of human reality in general and created a new, global concept of idealism in the visual arts valid not only for Mannerism but also for Modernism. Such a complex view of Dvořák’s understanding of the late Renaissance can both disrupt the historiographical paradigm of the divergence between his early and late interpretations and show its relevance for contemporary art historical research in the possibility of conceiving artistic transformations in terms of world art history.

CS

Pozdní koncepce dějin umění Maxe Dvořáka je pokládána za odklon od vývojových principů uměleckých forem směrem k duchovním změnám, jež jsou zjevné v jednotlivých uměleckých dílech. Tato uměleckohistorická metoda je spojována zejména s Dvořákovou přednáškou o El Grecovi z října 1920, publikovanou poprvé v roce 1922 a poté znovu v roce 1924, na jejímž základě bylo Dvořákovo pozdní pojetí dějin umění označeno jako dějiny ducha (Kunstgeschichte als Geistesgeschichte). Studie o El Grecovi i její analogie ve Dvořákově zájmu o tvorbu Oskara Kokoschky v témže roce jsou však pouze součástí jeho obecnějšího pohledu na proměny dějin umění ve druhé polovině 16. století. Článek zkoumá Dvořákovu argumentaci v nepublikovaných nebo méně známých pracích o umění 16. století, jako je například posmrtně vydaná studie o Joachimu Bueckelaerovi nebo rukopis Über das Verhältnis der Kunst im 17. und 18. Jahrhundert zu den gleichzeitigen geistigen Strömungen. Studie ukazuje, že Dvořák vypracoval širší koncepci renesanční proměny vztahu člověka k viditelné skutečnosti, která nevratně změnila pohled na pozemskou skutečnost a přinesla nový, globální pojem idealismu ve výtvarném umění platný nejen pro manýrismus, ale i pro modernismus. Tento komplexní pohled na Dvořákovo chápání pozdní renesance může jednak narušit historiografické paradigma divergence mezi jeho ranými a pozdními interpretacemi, jednak poukázat na jeho význam pro současný uměleckohistorický výzkum spočívající v možnosti uvažovat o proměnách umění z hlediska světových dějin umění.

Keywords

EN

Max Dvořák; Renaissance; art

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2024
• Volume: 72
• Issue: 4
• Pages: 345-355
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Tomáš Murár

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic