PL EN


2019 | 67 | 6 | 827-848
Article title

Křesťanští Terentiové v českých zemích. Antické inspirace ve třech bohemikálních hrách o Tobiášovi

Content
Title variants
EN
Christian Terencians in the Czech lands. Antique inspiration in three Bohemical plays based on Tobit
Languages of publication
CS
Abstracts
EN
This study is meant to be a first step towards a reflection of the concept of “humanist drama”, which has hitherto been missing in Czech theatre studies — “humanist” is a term applied to practically all dramas written during the humanist period, i.e. approximately from the mid-16th century to the Battle of the White Mountain. The author of this study bases herself on a definition by J. Parente, who considers any drama to be humanist if its structure and language are based on the Renaissance concept of Graeco-Roman theatre. Hence her study attempts to show the extent to which it is possible in Bohemical biblical plays from the pre-1620 period to detect antique inspiration, or to be more precise, the extent to which this inspiration is particularly reflected in its structure and secondary elements. It is with this intention that she compares three Bohemical biblical plays that share the theme of the Old Testament Book of Tobit: two in Latin (Tobaeus written by Jan Aquila of Plaveč in 1569 and Tobias Junior written by Jesuit Georgio Dingenauer in 1616) and one in Czech (Komedie o Tobiášovi written by Pavel Kyrmezer in 1581). These plays share not only the subject, but also the comic genre; the reason for this selection is primarily the predominance of comedy among Bohemical dramas of this period and the presumption that the dramatic output of the latter half of the 16th century is influenced more by Roman comediographs than Senecan tragedies. The author comes to the conclusion that out of all the dramas that she analyses the closest to antique models is Aquila’s comedy, although even here the inspiration of Roman comedy is very slight in comparison with other contemporary authors. Kyrmezer’s play is a typical representative of vernacular dramas: on the one hand it reveals the classical education of its author with stage notes in Latin, division into five acts and the existence of a prologue, but then the contents of the secondary elements and the structure of the plot make this drama quite contemporary. Georgius Dingenauer handles the secondary elements and the structure of the play in a completely different way to the two previous authors. His drama anticipates the transformation that Jesuit school dramas undergo by the early 18th century: with the secondary elements turning into scenes that are sung with the aim of elevating the plot from particular events to a universal level using allegorical figures.
CS
Studie má být prvním krokem k reflexi pojmu "humanistické drama", která v české teatrologii dosud chybí – jako "humanistická" jsou označována prakticky všechna dramata napsaná v období humanismu, tj. zhruba od poloviny 16. století do bitvy na Bílé Hoře. Autorka studie vychází z definice J. Parenteho, který za humanistické považuje takové drama, jehož struktura a jazyk jsou založeny na renesančním pojetí řeckého a římského divadla (pozn. pro překladatele - tady lze použít originál: " plays […] whose structure and language were based on the Renaissance concept of Graeco-Roman theater"). Ve své studii se proto snaží ukázat, do jaké míry lze v bohemikálních biblických hrách z předbělohorského období sledovat antické inspirace, přesněji řečeno do jaké míry se tato inspirace odráží zejména v jejich stavbě a vedlejších částech. S tímto záměrem srovnává tři bohemikální biblické hry, jejichž společným námětem je starozákonní kniha Tobiáš: dvě latinské (Tobaeus od Jana Aquily z Plavče z r. 1569 a Tobias Junior jezuity Georgia Dingenauera z r. 1616) a jednu českou (Komedie o Tobiášovi Pavla Kyrmezera z r. 1581). Zvolené hry kromě námětu spojuje i žánr komedie; důvodem pro tento výběr je především převaha komedií mezi bohemikálními biblickými dramaty tohoto období i předpoklad, že na dramatické tvorbě 2. poloviny 16. století se více projevuje vliv římských komediografů než Senecových tragédií. Autorka dochází k závěru, že z rozebíraných dramat má k antickým vzorům nejblíže Aquilova komedie, ačkoli i v ní je inspirace římskou komedií ve srovnání s jinými soudobými autory velmi malá. Kyrmezerova hra je typickým zástupcem vernakulárních dramat: na jednu stranu prozrazuje klasické vzdělání svého autora latinskými scénickými poznámkami, rozdělením do pěti dějství a existencí prologu, obsahem vedlejších částí i stavbou děje však jde o drama zcela soudobé. Naprosto jinak než oba předchozí autoři s vedlejšími částmi i stavbou hry zachází Georgius Dingenauer. Jeho drama předjímá proměnu, kterou do začátku 18. století projdou jezuitské školské hry: z vedlejších částí se stanou scény zpívané, jejichž účelem bude prostřednictvím alegorických postav pozvednout děj od konkrétní události do obecné roviny.
Year
Volume
67
Issue
6
Pages
827-848
Physical description
Document type
ARTICLE
Contributors
  • Česká literatura, redakce, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.3084c0ee-da3d-465a-b192-a57ddb9389e6
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.