PL EN


2016 | 64 | 3 | 392-407
Article title

Tradice, diskontinuita a etická dimenze literární historie

Content
Title variants
EN
The tradition, discontinuity and ethical dimension of literary history
Languages of publication
CS
Abstracts
EN
This article focuses on aspects of the theoretical issues involved in writing literary history. These reflections are based on the apparently acute conflict between historical analyses which promote discontinuity as an instrument and object of research (Michel Foucault) and concepts of literary history, which endeavour to base themselves on some kind of continuity. The author sees a way out from this stark theoretical contradiction represented by the terms ''tradition'' and ''discontinuity'' in a shift of attention towards the ethical aspects of literary history, finding arguments for seeking an ethical dimension in literary-history work, particularly in the hermeneutics of Hans-Georg Gadamer, Paul Ricoeur, a book by Polish researcher Ewa Domańska Historia egzystencjalna (2012) and the New Historicism of Stephen Greenblatt. Based on his analysis of the ethical aspects behind the ideas of these theorists, the author concludes that the essence of the past makes itself felt in its disturbing uncertainty, mutability, multiplicity and otherness. Any text from the past that becomes the subject of historical research is based on an ethical relationship involving the idea of debt. Literary history does not consist in the confirmation of continuity (e.g. national historiography), but quite the reverse in its constant querying and pursuit. Every text may be perceived as a resonating board (a ''trace'' of the past) that facilitates a confrontation with otherness. In this way attention might be focused on neglected phenomena, such as human emotions, desires, fear, pain and corporeality through marginal or forgotten texts, as records of the ''movements'' of living human beings who strove for something and who actually lived.
CS
Článek se věnuje teoretickým problémům psaní literární historie. Východiskem úvah je zdánlivě ostrý konflikt mezi historickými analýzami, které prosazují diskontinuitu jako nástroj i předmět výzkumu (Michel Foucault) proti koncepcím literární historie, jež se snaží vycházet z nějakého typu kontinuity. Autor spatřuje východisko z této ostré teoretické kontradikce zastoupené pojmy „tradice“ a „diskontinuita“ v přesunu pozornosti k etickým aspektům literárních dějin. Argumenty pro hledání etické dimenze literárně-historické práce nachází zejména v hermeneutice H. G. Gadamera, P. Ricoeura, v knize polské badatelky E. Domańské Historia egzystencjalna (2012) a v Novém historismu S. Greenblatta. Na základě analýzy etických aspektů v koncepcích těchto teoretiků autor vyvozuje, že podstata minulosti se ohlašuje svou zneklidňující nejistotou, nestálostí, mnohostí, jinakostí. Jakýkoliv text minulosti, který se stává námětem historického výzkumu, zakládá etický vztah vedený ideou dluhu. Literární historie nespočívá na potvrzování kontinuity (např. nacionální historiografie), ale naopak z jejího neustálého hledání a zpochybňování. Každý text může být vnímán jako rezonanční deska („stopa“ minulosti) zpřístupňující setkání s jinakostí. Do centra pozornosti by se tak mohly dostávat opomíjené fenomény, jako jsou lidské emoce, touhy, strach, bolest, tělesnost, a to i skrze okrajové či zapomenuté texty, jakožto záznamy „pohybů“ živých lidských bytostí, které o něco usilovaly a skutečně žily.
Contributors
  • Československá psychologie, redakce, Psychologický ústav AV ČR, v.v.i., Politických vězňů 7, 110 00 Praha 1, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.34d1f570-5f68-4f1d-ba6a-f3387e3be08e
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.