Writing on the history of modern art: from particularism to a new universalism

• Authors: Marie Rakušanová

Title variants

CS

Dějepis moderního umění: od partikularismu k novému universalismu

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

A number of art historians, both from Central Europe and elsewhere, currently refer to Piotr Piotrowski in their reflections. Even today, however, his texts also continue to provoke interesting polemical discussions. Both types of response are accompanied by paraphrases of some of his views. In order to strengthen the force of the argument, however, these views can also be misinterpreted. In his polemical article, Matthew Rampley alters the meaning of a number of Piotrowski’s theses in this way. Marie Rakušanová’s text attempts to show that this not only distorts the Polish scholar’s ideas, but also undermines the credibility of Rampley’s own suggestions for methodological innovations in writing the art history of Central Europe. Rampley’s mistaken reading of Piotrowski relates primarily to the article ‘On the Spatial Turn, or Horizontal Art History’, which was published in the journal Umění/Art in 2008, with variant versions also appearing in other publications. Rakušanová’s text reminds us not only of the true form of Piotrowski’s theses in this article, but also of his ideas expressed in the study ‘East European Art Peripheries Facing Post-colonial Theory’, published six years later. Piotrowski’s concepts of horizontalism, transnationalism, and critical art geography were opposed not only to the (particularist) universalism of Western writing on the history of modern art, but also to the mechanical transfer of the principles of postcolonial criticism to the setting of East-Central Europe. Piotrowski anticipated the significance of the specific regional, temporal, and linguistic features which determine the nature of modernity in this part of the world and art-historical research into it. The differing time frame of the development of art in Western and in East-Central Europe has a different character than the diversity of time lines made visible by postcolonialism, which was originally violently suppressed by Western colonial policy. East-Central Europe cannot lay claim to the status of a former colony of the West; it is a case that shows the division in relationships of place and time within Western culture as a whole. A shift from particularism to a new universalism in writing on Central European art history can only be achieved through the ability to reflect on this division. When Rampley calls for a change in the conceptual frame in writing the art history of East-Central Europe, this appeal does not take sufficient account of these problems, and it is not surprising that it results in another call to respect hierarchies.

CS

Na Piotra Piotrowského se dnes ve svých úvahách odvolává řada (nejen) středoevropských historiček a historiků umění. Jeho texty ovšem dodnes provokují také zajímavé polemiky. Oba tyto jevy jsou pak doprovázeny parafrázováním některých jeho názorů. Ty mohou být ovšem pro potřeby údernosti argumentace také dezinterpretovány. Matthew Rampley ve svém polemickém článku podobným způsobem posouvá význam některých Piotrowského tezí. Text Marie Rakušanové se pokouší prokázat, že tím nedochází pouze ke zkreslení myšlenek polského badatele, ale také ke znevěrohodnění Rampleyho vlastních návrhů metodologických inovací v psaní dějin umění Střední Evropy. Rampleyho mylné čtení Piotrowského se týká především článku On the Spatial Turn, or Horizontal Art History, který vyšel v roce 2008 v časopise Umění, a jeho varianty se objevily i v dalších publikacích. Rakušanové text ovšem připomíná nejen skutečnou podobu Piotrowského tezí z tohoto článku, ale také jeho myšlenky ze studie o šest let mladší East European Art Peripheries Facing Post-colonial Theory. Piotrowského koncepce horizontalismu, transnacionlismu a kritické geografie umění se vymezovala nejen vůči (partikularistickému) universalismu Západního dějepisu moderního umění, ale také vůči mechanickému transferu principů postkoloniální kritiky do prostoru Středovýchodní Evropy. Piotrowski anticipoval význam prostorových, časových a jazykových specifik, určujících povahu modernity této oblasti i jejího uměleckohistorického zkoumání. Časová nesouměřitelnost umění Západní a Středovýchodní Evropy má jiný charakter, než postkolonialismem zviditelněná diverzita časových linií různých kultur, původně násilně potlačovaná Západní koloniální politikou. Středovýchodní Evropa si nemůže nárokovat status někdejší kolonie Západu, její případ ukazuje rozpolcenost prostorových a časových vztahů uvnitř Západní kultury jako celku. Jedině schopnost reflektovat toto rozštěpení by v psaní středoevropských dějin umění mohla vést od partikularismu k novému universalismu. Když Rampley vyzývá ke změně konceptuálního rámce v psaní dějin umění Středovýchodní Evropy, jeho apel málo zohledňuje tyto problémy, a nepřekvapivě ústí v nabádání k respektování hierarchií.

Keywords

EN

history; art; modern art

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2021
• Volume: 69
• Issue: 2
• Pages: 168-174
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Marie Rakušanová

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic