PL EN


2015 | 63 | 4 | 515-540
Article title

Exulantský kancionál Václava Klejcha a utváření české kolektivní paměti

Content
Title variants
Languages of publication
CS
Abstracts
CS
a1_Cílem studie je představit českého exulanta Václava Klejcha (1682 - 1737) nejen jako vydavatele česky psané literatury, její distributora, editora, překladatele a tvůrce, ale též jako aktéra komemorace, jenž soustavně usiloval o kultivaci kolektivní paměti českého společenství dané doby. Za jeden z nejzajímavějších Klejchových memorativních aktů lze přitom považovat Evangelický kancionál, který Klejch vydal v Žitavě vlastním nákladem poprvé v roce 1717 u příležitosti 200. výročí od veřejného vystoupení Martina Luthera ve Wittenbegru a na jehož přípravě se podílel také superintendent evangelické církve v Horních Uhrách Daniel Krman ml. (1663 - 1740). Vlastním tvůrcem kancionálu byl Klejch, Krman pouze shromážděný písňový repertoár podrobil věroučné revizi, napsal k němu předmluvu a k písním doplnil jména jejich autorů a názvy jejich cizojazyčných předloh. Klejch však s Krmanovou prací nebyl plně spokojen, neboť ve druhém a třetím vydání Evangelického kancionálu (1722, 1727) zasáhl právě do oblastí, jež v prvním vydání svěřil Krmanovi: ke Krmanově předmluvě připojil další, vlastní předmluvu a korigoval či doplnil některé Krmanovy údaje o textových předlohách písní a jejich autorech. V rámci jednoho kancionálu tak vlastně byly představeny dva pokusy o poněkud odlišný výklad české hymnografické minulosti. Zatímco Krman jakožto stoupenec ortodoxního luterství nabídl striktně „luterskou“ interpretaci dějin českého duchovního zpěvu s důrazem na zakladatelský význam Martina Luthera a šlo mu především o kompletaci „kanonických“ textů luterské hymnografie, Klejch se naproti tomu pokusil poukázat na bohatost české reformní hymnografie počínající zakladatelskou osobností Jana Husa a zdůraznit jedinečnost českého vkladu do evropské reformační hymnografie.
CS
a2_Tyto Klejchovy korekce Krmanova pojetí zároveň výstižně poukazují na složitou situaci českých pobělohorských exulantů, kteří se v exilu snažili před členy ostatních reformovaných církví obhajovat svůj specifický přínos. Klejchova předmluva o historii vydávání českých kancionálů přitom vytváří s jeho dalšími předmluvami, v nichž pojednal o dějinách vydávání českých překladů bible (1720), českých katechismů (1727) a českých postil (1734), doplňující se celek, v němž Klejch usiloval o systematické představení hlavních oblastí české (reformační) tištěné náboženské literatury s podobným výkladovým konceptem. Klejchovo intenzivní angažmá v českém literárním životě první poloviny 18. století, jež má vlastně protějšek v protikladně motivovaném působení jeho generačního souputníka, jezuity Antonína Koniáše (1691 - 1760), lze vnímat též v kontextu mizející paměti živých svědků na českou reformační minulost, kdy se náboženská identita českých nekatolíků stále více utvářela pouze pomocí jednoho prostředku umožňujícího „trvalou“, transgenerační paměť, tj. pomocí knihy. Klejch se zjevně snažil o to, aby z české kolektivní paměti nezmizela její nábožensky reformační složka, resp. usiloval o formování kolektivní paměti evangelíků užívajících češtinu jako bohoslužebný jazyk, aby z ní nezmizelo vědomí jedinečného českého vkladu do dějin evropské náboženské reformace.
Contributors
  • Česká literatura, redakce, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.3852bd90-bcd2-4349-9126-5c82dce5b22d
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.