EN
This article maps the emergence of feminist consciousness among Czechoslovak women artists, placing its emergence in the late 1960s as part of the culmination of the reform process in Czechoslovakia. Gender policy was revised in this period and expert discourse came to understand women as a particular social group with its own needs and interests. Although the Czechoslovak art scene produced no collective feminist movement, the author argues that artists arrived at feminist positions individually, influenced by the socio-political debates of the time, including discussions on gender equality. The artists did not directly participate in these discussions, but they were certainly aware of them, as gender was a central topic in the press and helped to propel the political processes of the time. The article further explores the relationship of the local art scene to political engagement in art and to the “Western” feminist movements emerging at the end of the 1960s. The author draws on the writings of the art historian Milena Lamarová and artworks by Eva Švankmajerová, Nadězda Plíšková, and Zorka Ságlová, examining the political perspectives that informed the feminist positions these women assumed in their work.
CS
Autorka se v článku zabývá vznikem feministického vědomí československých umělkyň, který klade do konce šedesátých let minulého století jako součást kulminace československého reformního procesu, v němž se revidovala genderová politika a ženy byly v rámci expertního diskurzu nově chápány jako specifická sociální skupina mající vlastní potřeby a zájmy. Ačkoli na místní umělecké scéně nedošlo ke kolektivní politizaci umělkyň ve smyslu určitého hnutí, autorka argumentuje, že se jednalo o individuální feministické přístupy jednotlivých umělkyň, které byly ve svých pozicích ovlivněny dobovými politicko-společenskými diskuzemi. Argumentačně článek zasazuje pozice jednotlivých umělkyň do kontextu těchto diskuzí o genderové rovnosti, které sice neprobíhaly na místní umělecké scéně, ale staly se jedním z hlavních témat dobového tisku a akcelerovaly tehdejší politické procesy. Článek se dále zabývá vztahem místní umělecké scény k politické angažovanosti v umění a její možné informovanosti o „západních“ feministických hnutích, rodících se na konci šedesátých let. Cílem článku je ukázat texty historičky umění Mileny Lamarové a výtvarná díla Evy Švankmajerové, Naděždy Plíškové, Zorky Ságlové jako výsledky jejich feministické pozice a určit, v jaké politické perspektivě byla ukotvena.