CS
Tragický osud obce Lidice a jejích obyvatel je důležitou součástí narativu českých moderních dějin. Poměrně záhy po zahájení demonstrativní likvidace obyvatel a vyhlazení fyzické podstaty obce se Lidice staly mezinárodním symbolem nacistické krutosti. Po skončení války byl tento potenciál v Československu dále intenzivně rozvíjen politickou reprezentací. Ovšem vedle veřejných projevů politiků vyvstal brzy reálný problém s důstojným ubytováním přeživších obyvatelek Lidic a jejich dětí. Budování nové obce se tak stalo jedním z prioritních architektonických úkolů v poválečném Československu. V procesu výstavby nových Lidic mohli architekti zúročit své praktické i teoretické zkušenosti nabyté ještě v období před válkou, ale rovněž i v období protektorátu. Právě tehdy se totiž koncepce moderní vesnice stala předmětem odborného zájmu mnoha českých tvůrců, kteří se zapojili do několika tzv. regionálních soutěží. Proto byli architekti na řešení poměrně specifického zadání, jakým bylo v kontextu architektury 20. století právě založení nové vsi, kvalifikovaně připraveni. Své vize mohli uplatnit už v roce 1945 ve veřejné soutěži, jejímž účelem bylo nejen nalezení vhodné lokality, ale zejména urbanistického schématu a architektonického pojetí nové obce i přilehlého pietního místa. Komplexnost náročného zadání si žádala realistickou projekci optimální formy budoucího osídlení pro lidické ženy v sousedství památníku, který bude trvale připomínat jejich životní tragédii. V přemíře podnětů, které mělo nové sídlo integrovat, a v jejich řešení lze mnohdy vysledovat ideová východiska čerpající inspiraci z reflexe koncepce zahradního města.
EN
The tragic fate of the village of Lidice and its population is an important part of the narrative of modern Czech history. After the exemplary massacre of the population and physical destruction of the village, Lidice quickly became an international symbol of Nazi brutality. In the aftermath of WWII, this was exploited by the Czechoslovak government to its own advantage. But besides the public proclamations of politicians, there arose the real problem of how to provide decent accommodation for the women and children of Lidice who survived the massacre. Building the new village became one of the architectural priorities of post-war Czechoslovakia. Architects were able to apply to this construction process practical and theoretical experience they had acquired before the war, and under the Protectorate, as it was in that period that the concept of the modern village became the subject of professional interest among many Czech architects who took part in ‘regional competitions’. Architects therefore had the qualified training with which to solve the relatively unusual task in 20th-century architecture of creating a new village. They had the chance to present their visions in 1945 in a public competition whose purpose was to find the proper location and the best urban design and architectural concept for the new village and an adjacent memorial site. The complex nature of this exacting assignment required a realistic plan for the optimal form of future settlement for the women of Lidice, which would neighbour a memorial site to commemorate for the tragedy in their lives. It is possible to identify in the plans and in the many ideas for the new settlement the traces of principles inspired by the concept of a garden city.