EN
One outcome of the changes taking place in European art in the late eighteenth century – a period generally described as the onset of Modernity – was a major transformation in the approach to tradition and its acceptance. Traditional artistic considerations extended in a new direction: the consideration of alternatives that, thanks to their otherness and visual freshness, offered a variety of ‘low’ styles. This coming together enabled the sphere of high art to expand into new ways of expression, including inspiration from artistic motifs linked with the countryside and the gradually constructed idea of popular art. This article will, in the course of some commentaries, deal with reflections of this situation in the visual arts in Bohemia. It will aim to set them in the European context and to show the relationships in which the idea of ‘low’ and ‘folk’ was shaped in thinking about the visual arts in the early nineteenth century. Using the examples of Josef Mánes, Josef Führich and Hippolyt Soběslav Pinkas, it will describe how vernacular (folk) art in Bohemia began to be reflected in fine art, and whether and how high art addressed artistic procedures derived from this field as early as the nineteenth century.
CS
Změny, k nimž došlo v evropském umění na konci 18. století, v době označované obecně za nástup modernity, měly za následek důležitou proměnu v přístupu k tradici a jejímu přijímání. Tradiční umělecké uvažování se rozšířilo novým směrem: k uvažování o alternativách, které díky své jinakosti a vizuální neotřelosti nabízely různé „nízké“ styly. Sféra vysokého umění se tímto napojením rozšířila o nové výrazové možnosti, včetně inspirace výtvarnými motivy spojovanými s venkovem a postupně budovanou představou lidového výtvarného umění. Text se v několika komentářích věnuje reflexi této situace ve výtvarném umění v Čechách, kterou zasazuje do evropského kontextu a ukazuje souvislosti, v nichž se utvářela představa o „nízkém“ a „lidovém“ v myšlení o výtvarném umění v raném 19. století. Na příkladu Josefa Mánesa, Josefa Führicha a Hippolyta Soběslava Pinkase naznačuje, jak se ve výtvarném umění v Čechách začalo reflektovat vernakulární (lidové) a zda a jak se vysoké umění již v 19. století obracelo k výtvarným postupům vycházejícím z této oblasti.