"Není možno se vzdát svobody myšlení" : Vincenc Kramář a marxismus 1945-1960

• Authors: Milena Bartlová

Title variants

EN

‘It is not possible to surrender freedom of thought.’ : Vincenc Kramář and Marxism 1945-1960

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Vincenc Kramář byl významnou osobností českých dějin umění a muzejnictví v období mezi dvěma světovými válkami. Jeho působení v poválečné době se však dosud nevěnovala soustavná pozornost. Ačkoli v roce 1947 dosáhl sedmdesáti let, zůstal ještě dalších třináct let důležitou osobností české kulturní politiky. Studie vychází z kritického čtení Kramářových publikovaných i nepublikovaných textů a konfrontuje je s jeho aktivitami ve stejném časovém období v kontextu oborových a institucionálních dějin, jak jsou doložitelné na základě archivních dokumentů. Jejím cílem bylo zjistit, jaké strategie používal významný představitel předválečné kulturní elity k vyrovnání se s novou politickou situací, přitom zjednodušenou polaritu podlehnutí a odporu nepovažuji za vyhovující a přínosnou pro hlubší poznání. Hlavními osobnostmi, s nimiž je Kramářovo myšlení a působení konfrontováno, jsou Jaromír Neumann v generaci mladých stalinistů a Karel Teige v generaci násilím potlačené české levicové avantgardy. Ukazuje se, že jako jediný uznávaný historik umění u nás promýšlel koncem čtyřicátých a v padesátých letech originální a nedogmatickou, byť fragmentární a nesystematickou, marxistickou koncepci teorie a dějin umění. Navázal v ní zřejmě zejména na spisy Maxe Raphaela. Nejen že ji nezpracoval v soustavném textu, ale neuspěl ani s praktickým prosazováním jejích konkrétních kroků a opatření v kulturní politice. Jeho vliv se šířil nepřímo a neveřejně; jeho dědictvím se stala v druhé polovině padesátých a první polovině let šedesátých podpora snah o návrat tehdejšího československého umění i jeho teorie k modernistické orientaci a hodnotám avantgardy. Zároveň se Kramář ukázal jako představitel předválečné kulturní elity ze starší generace, který i po převzetí moci komunisty roce 1948 chtěl zůstat aktivní. Neodmítl svou předválečnou pozici, naopak se ji pokusil rozvinout. Studie také umožňuje poznat jeden z modelů tehdejší intelektuální práce, směřující k takové podobě marxismu, která by byla slučitelná s tradičním místním oborovým diskursem a zároveň intelektuálně uspokojivá.

EN

Vincenc Kramář was an important figure in Czech art history and museum management in the period between the two World Wars. Until now, however, systematic attention has not been focussed on his activity in the post-war era. Although already aged seventy in 1947, he continued for a further thirteen years to be an important figure of Czech cultural policy. This study is based on the critical reading of Kramář’s published and also unpublished texts and confronts them with his activities in the same period of time in the context of professional and institutional history, to the extent to which they can be substantiated on the basis of archive documents. The aim was to ascertain what strategies were used by this important representative of the pre-war cultural elite to cope with the new political situation, bearing in mind that I do not consider the simplified polarity of submission and resistance to be suitable and helpful for the acquisition of deeper knowledge. The main personalities with whom the thinking and activity of Kramář are compared are Jaromír Neumann in the generation of the young Stalinists and Karel Teige in the generation of the Czech leftist avantgarde, which was suppressed by force. It is becoming apparent that he was the only acknowledged art historian in our country to consider, at the end of the forties and during the fifties, an original and non-dogmatic, albeit fragmentary and unsystematic, Marxist concept of the theory and history of art; he evidently followed Max Raphael. His influence spread indirectly and privately; its legacy became, in the second half of the forties and the first half of the fifties, a support for the efforts to return the Czechoslovak art and art history of the time towards a modernistic orientation and the values of the avantgarde. Kramář can also be seen as a representative of the pre-war cultural elite who remained active after the communists took power in 1948. He did not reject his pre-war position but he tried to develop it. The study also enables recognition of one of the models of the intellectual work of the time, aimed at such a form of Marxism as would be compatible with traditional local professional discourse and also intellectually satisfying.

Keywords

CS

marxismus; Vincenc Kramář

EN

Marxism; Vincenc Kramář

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2018
• Volume: 66
• Issue: 4
• Pages: 246-263
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Milena  Bartlová

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic