PL EN


2014 | 62 | 2 | 163-183
Article title

Česká knižní kultura doby Václava Hájka z Libočan : na okraj jednoho badatelského vakua

Authors
Content
Title variants
Languages of publication
CS
Abstracts
EN
This paper attempts to examine the literary terrain marked out between the end of the 15th century and the year 1553, i.e. the period in which the first true Czech author, Václav Hájek of Libočany, author of the Czech Chronicle (1541), translator and adaptor of several Old Czech works, lived and worked. However, for this it was necessary both to confront some of the basically Marxist views held by mid-20th researchers and to try to incorporate the well-known facts into a higher entity called book culture. One of the period-based dangers of Marxist paleo-Czech studies was the evaluation of literary works on their own or without any interest in the specific nature of the communication process or the artistic and workmanlike aspects of publication, distribution and reading technique. One of the parameters of book culture is the readers' reception of texts, which enables a readership community to be formed and cultivated. Book printing in Bohemia and Moravia played a much smaller role in this process than we have previously presumed, as the foremost church institutions, Prague University representatives and thus the printers themselves did not understand the social impact of book printing and at most thought of it as another form of business. The literary scene was so lacking in writers, translators and potential readers, who were mostly just from the increasingly emancipated middle classes, that books of such typographic standards were not produced in enough numbers to support the habit of quiet reading and thus enable intensive reading to slowly turn into extensive reading. Domestic book printing was greatly affected by the import of books from Germany and the strong scriptographic output of the intelligentsia there.
CS
a1_Stať nahlíží literární terén vymezený koncem 15. století a rokem 1553 čili dobou, v níž žil a tvořil první skutečný český spisovatel Václav Hájek z Libočan, autor Kroniky české (1541), překladatel a adaptátor několika staročeských děl. K tomu však bylo zapotřebí jednak se vyrovnat s marxisticky motivovanými názory badatelů druhé poloviny 20. století a jednak se pokusit známé skutečnosti začlenit do vyššího celku nazvaného knižní kultura. Jedním z dobově podmíněných nebezpečí marxistické paleobohemistiky bylo hodnotit literární výtvory samy o sobě čili bez zájmu o specifika komunikačního procesu, uměleckou i řemeslnou stránku zveřejnění, distribuci a techniku četby. Jedním z parametrů knižní kultury je čtenářské přijímání textů, dovolující konstituovat a kultivovat čtenářskou obec. Knihtisk v Čechách a na Moravě pro tento proces sehrál mnohem menší úlohu, než jsme doposud předpokládali, neboť vrcholné církevní instituce, představitelé pražské univerzity a v důsledku toho i samotní tiskaři nepochopili společenský dosah knihtisku a nanejvýše ho zaznamenali jako další formu podnikání. Literární scéně tak chyběli spisovatelé a překladatelé a potenciálním čtenářům, jichž nejvíce přicházelo z emancipujícího se měšťanstva, se nedostávala kniha takových typografických kvalit, aby byl podpořen návyk k tiché četbě a aby se intenzivní způsob četby mohl pozvolna měnit v extenzivní. Domácí knihtisk byl silně determinován dovozem knižního zboží z Německa i silnou skriptografickou produkcí tuzemské inteligence.
CS
a2_Pokud byla literární epocha mezi husitstvím a Bílou horou v minulosti označována za renesanční, šlo více o politickou než věcnou záležitost. Kontextualizace literární scény měřítkem celé knižní kultury ukazuje, že řadu známých skutečností bude třeba zasadit do nového interpretačního rámce. Ten však ohraničuje až příliš heterogenní a nedokonalé soustrojí, které nelze zjednodušeně nazvat renesančním organismem. Průnik renesance do většiny velkých národních literatur byl totiž připravován a podporován humanismem. Literární scénu Čech a Moravy však za velkou prohlásit nelze a ta její část, která našla spojení s tiskárnami, byla ještě menší. Mnoho zřetelně přetrvávajících stop po vědeckém a intelektuálním působení humanismu nenajdeme. Humanismus (a tím méně ani pouhý laicizační proces) nedosáhl do 20. let 16. století v obrozujícím se měšťanstvu zatím takové síly, aby z nehybnosti probudil, akceleroval a udržel nové umělecké a řemeslné činy, čtenářské návyky a tím spíše bibliofilství.
CS
a3_Většina složek knižní kultury zůstala (pochopitelně s výjimkami) dlouho konzervativně středověká a díky přežívajícím národním genům se orientovala více reformačně než renesančně. Ještě na počátku 16. století tedy celá knižní kultura odrážela myšlenkovou uzavřenost jagellonských Čech a niterný náboženský svět utrakvistů a Jednoty bratrské. Světský akcent počal každodenní diskuse o eucharistii převyšovat až od 30. a 40. let, tedy v době, kterou rozhýbaly jak kulturotvorné záměry Ferdinanda I. Habsburského, tak protihabsburská opozice uvnitř stavovské společnosti. Ukazuje se tak, že pro knižní kulturu, jejíž nosnou páteř tvoří právě literární scéna, pasivní přejímání uměnovědných kategorií 19. století není nadále vhodné. Budoucí diskuse by měly ukázat, nakolik je vhodnější převzetí dynastické periodizace, jejíž vnitřní mezníky (1520, 1547) řídkou množinu renesančních a humanistických jevů knižní kultury pojmou bez problémů.
Contributors
author
  • Česká literatura, redakce, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.5fdb4e0e-4199-4713-b250-008df8651a85
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.