PL EN


2018 | 55 | 3-4 | 239-264
Article title

Czech rorate chants, Missa Rorate, and Charles IVs foundation of votive officium in Prague cathedral : the testament of choral melodies to the long-term retention of repertoire

Content
Title variants
CS
České roráty, Missa Rorate a nadace Karla IV. na votivní officium v pražské katedrále : výpověď chorálních melodií k dlouhodobé recepci repertoáru
Languages of publication
EN
Abstracts
Cílem studie je oživit diskusi nad dlouhodobou tradicí českých rorátů. Vstupní otázkou je pravděpodobnost kontinuity mezi fundací mariánského officia v západním chóru pražské katedrály, založenou na přání Karla IV., a melodickým repertoárem českých rorátních officií, které se ustálily v utrakvistickém prostředí na konci 16. století a byly tradovány do 19. a 20. století. Návaznost rorátů na dobu Karla IV. byla přeceňována v době národního obrození, kdy bylo uvažováno o Arnoštu z Pardubic jako autorovi českých písní. Přestože první generace hymnologů (Dreves, Pachta, Konrád) se k této představě postavila kriticky, toto téma se stalo zástupným problémem, kterým na sebe upozornil Zdeněk Nejedlý (1904). Nejedlý se snažil tradici rorátů marginalizovat a popírat jakoukoliv její návaznost na předhusitskou dobu. Díky nejnovějšímu soupisu raněnovověkých rukopisů, který odhalil kvantitu a kvalitu pozdní recepce českých rorátů, je nyní možné navázat na diskusi, ve které po Nejedlého polemice již nebylo pokračováno. Dlouhodobé tradování konkrétních variant nápěvů dokazuje, že v melodickém fondu českých rorátů zůstalo uchováno proprium Rorate ve znění pramenů 14. století. Na tradování rorátních melodií ve 14.-21. století je tedy možné pohlížet nejen jako na významné české specifikum, ale také jako na reprezentativní příklad dlouhodobé tradice, která během šesti set let procházela různými konfesními prostředími a transformacemi.
The question of the long-standing tradition of the Czech Rorate chants was the subject of lively discussions even among the first hymnologists. This study points to the continuity between the shortterm tradition of the votive office to the Virgin Mary, based on the wishes of Charles IV at the Prague cathedral, and the later, long-term, tradition of Czech-language Rorate chants, which caught on in Utraquist milieu and was retained as late as the 19th and 20th centuries. The comparability of sung melodies is evidence of the fact that the melodic fund of the Czech Rorate chants retained the proprium Rorate caeli as found in sources from the 14th century. We may thus consider the long life of the Rorate melodies (roramina), including some typical late-Medieval forms (sequences, tropes), as not only a significant example of Czech uniqueness, but also as a representative example of the tradition of “longue durée,” which, over the course of 600 years, passed through various traditions and transformations of different religious denominations.
Keywords
Year
Volume
55
Issue
3-4
Pages
239-264
Physical description
Document type
ARTICLE
Contributors
  • Hudební věda, redakce, Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Puškinovo nám. 9, 160 00 Praha 6, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.678941b0-cad8-4dc9-9a99-f95a783c2395
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.