CS
Článek analyzuje otázku porušení obligačních práv třetí strany podle rakouského deliktního práva, zejména ve vztahu k nemovitému majetku. Ústředním problémem je, zda ten, kdo úmyslně porušuje (poškozuje) smluvněobligační práva třetí osoby týkající se nabývání nemovitého majetku, je deliktně odpovědný. Pro zodpovězení této otázky je třeba prvně analyzovat typické případy takovýchto zásahů a podat srovnávací přehled způsobů jejich řešení. V literatuře existují dva základní koncepty k řešení této otázky. První z nich argumentuje tím, že smluvní obligační práva jsou zvláště chráněným právním statkem, a proto podléhají režimu § 1295 odst. 1 rakouského občanského zákoníku (ABGB), tedy deliktněprávní ochraně. Druhý názor tvrdí, že smluvní právo je právo relativní, a proto je chráněno jen proti zvlášť závažným zásahům, zejména jestliže škůdce jedná v rozporu s dobrými mravy. Článek na základě hodnocení obou koncepcí se přiklání k první z nich.
EN
This article examines the violation of third-party claims in the Austrian law of damages, specifically regarding real estate property. The central question is whether a person becomes liable for intentionally interfering with contractual rights when acquiring real estate property. In order to answer this question, I first discuss typical cases and give an overview on the topic from a comparative point of view. Then, I show that there are two conflicting opinions in the literature: The first argues that contractual rights are specifically protected legal positions within the financial assets of the creditor and that these are concrete and delimitable and therefore protected under § 1295 para 1 ABGB in case of intentional interference. The second argues that the contractual right is only a relative position, equal to mere financial interests, and is therefore only protected against particularly severe interference, especially when the tortfeasor acts contra bonus mores. Finally, I argue that the concept of a differentiated protection of legal interests and positive norms within the Austrian legal order support the first of the two opinions.