Writing about and exhibiting Central European modernism in North America then and now

• Authors: Timothy O. Benson

Title variants

CS

Psaní a výstavy o středoevropském modernismu v Severní Americe dříve a dnes

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

Much has changed in North America affecting the practicality of writing about and exhibiting Central European Modernism. While the perspective of centres and peripheries can still be considered as a backdrop to understanding evolving practices of transnationalism and cultural exchange, new possibilities are suggested in the current discourse. Evolved in part through nomadic Modernism— Matthew Rampley’s ‘networks of mobility of art and artists’ — the ‘Modernist Other’ of the formation ‘Eastern Europe’ was ‘being transformed into the postmodernist Other (of undulating expanse) in the 1920s (Andrzej Turowski). Chance and fragmentation in photomontage further disrupted the chain of determinism, contributing to a self-reflective discourse about time and space seen in dada, as well as in the Devětsil photocollages of Jindřich Štyrský and Karel Teige—all suggesting that we consider a more episodic historiography. In the global present, episodes of encounter involving non-European self-identifying modernist movements have prompted many useful metaphors that expose entanglements in colonial and post-colonial asymmetrical circumstances including ‘transmodernism’ (Christian Kravagna), microhistories, ‘cultural mediation’ (Piotr Piotrowski), ‘contextual modernism’ (R. Siva Kumar), microsociology (Thomas Hauschild), micro-stories, and what David Joselit calls a ‘reanimation’ of heritage, a concept similar to Rampley’s ‘critical heritage discourse’. Moreover, the much needed ‘critical museum’ hoped for by Katarzyna Murawska- Muthesius and Piotrowski appears to be in full swing across the U.S. and Canada, prompting a further shift in priorities from post-colonial to decolonization, audiences to communities, collecting to repatriation, and global to local. Curators and scholars may become entrepreneurial facilitators drawing together diverse objects and ideas in unexpected juxtapositions, not unlike Joselit’s notion of a ‘curatorial episteme’. Central European Modernism is rich in vanguard strategies that could invigorate contemporary discourses in smaller, more focused, more affordable, and ecologically sustainable exhibitions and publications.

CS

V Severní Americe došlo k mnoha změnám týkajícím se psaní o středoevropském modernismu a jeho vystavování. Ačkoliv perspektiva center a periferií stále může být pokládána za východisko pro pochopení vývoje transnacionalismu a kulturní výměny, v současném diskurzu se otevírají nové možnosti. Útvar „východní Evropa“ pojatý jako „moderní Druhý“, zčásti vzniklý díky nomádského modernismu — viz „sítě mobility umění a umělců“ Matthewa Rampleyho, se ve dvacátých letech 20. století „proměňoval v postmoderní Druhý (v neurčitém prostoru)“ (Andrzej Turowski). Náhoda a fragmentace ve fotomontáži dále narušovaly linii determinismu a přispívaly k sebereflektující úvaze o času a prostoru, jež se objevuje v dadaismu i v kolážích Jindřicha Štyrského a Karla Teigeho z období Devětsilu. Vše tedy naznačuje, že bychom měli uvažovat spíše o historiografii epizodních jevů. Epizody setkání s mimoevropskými, sebeidentifikujícími modernistickými hnutími inspirovaly v globální současnosti mnoho přínosných přirovnání, která poukazují na vazby mezi asymetrickými koloniálními a postkoloniálními podmínkami, včetně „transmodernismu“ (Christian Kravagna), mikrohistorie, „kulturní mediace“ (Piotr Piotrowski), „kontextuálního modernismu“ (R. Siva Kumar), mikrosociologie (Thomas Hauschild), mikropříběhů a myšlenky „reanimace“ kulturního dědictví Davida Joselita podobné Rampleyho „kritickému diskurzu kulturního dědictví“. Navíc ve Spojených státech a Kanadě se již naplno prosazuje velmi potřebný koncept „kritického muzea“, v nějž doufali Katarzyna Murawska-Muthesius a Piotr Piotrowski, a podněcuje další posuny priorit od postkolonialismu k dekolonizaci, od publika ke komunitám, od sbírání k repatriaci a od globálního k lokálnímu. Kurátoři a badatelé se mohou stát iniciativními zprostředkovateli, kteří vytvářejí nečekaná spojení různých objektů a myšlenek, podobně jako v Joselitově představě „kurátorské epistémé“. Bohatství avantgardních strategií středoevropského modernismu by pak současný diskurz mohlo oživit v menších, úzce zaměřených, dostupnějších a ekologicky udržitelných výstavách a publikacích.

Keywords

EN

art; writing; exhibitions

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2021
• Volume: 69
• Issue: 2
• Pages: 203-208
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Timothy O. Benson

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic