Udavačství jako sociální jednání: případ hostinského Františka Policara

• Authors: Jaromír Mrňka

Title variants

EN

Denunciation as a social action: the case of the innkeeper František Policar

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Fenomén udavačství v Protektorátu Čechy a Morava představoval jádro procesu poválečné „národní očisty“, přesto je však dosud nedostatečně prozkoumaný a také značně kontroverzní. Byl totiž jak produktem nacistické okupace, tak československé retribuční justice. Udávání mělo mnoho podob a individuálních motivů a do jeho posuzování mimořádnými lidovými soudy se promítala vyostřená snaha oddělit kolaboranty od odbojářů a věrných občanů. Před soudy tehdy podobnému obvinění čelily tisíce osob, z nichž stovky byly odsouzeny k dlouholetým trestům odnětí svobody, nebo dokonce na šibenici. Případ hostinského Františka Policara (1898–1945), který autor rekonstruuje na základě spisů mimořádných lidových soudů v širších souvislostech sociálního jednání v podmínkách diktatury a poválečného úsilí o restituci spravedlnosti, posloužil jako exemplární odplata všem kolaborantům na Pelhřimovsku. Policar provozoval hostinec v maloměstě Dolní Cerekev na Českomoravské vysočině, který za okupace sloužil k vytváření sítě nacistických spolupracovníků, a jako agent gestapa i Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst – SD) se zapojil do konspiračních akcí proti odboji. Tato činnost spolu s udáváním spoluobčanů měla za následek smrt a věznění řady lidí a na podzim 1945 vynesla Policarovi trest smrti. Hlavní motivací jeho jednání byla podle autora krátkozraká touha po rychlém zlepšení vlastního společenského postavení, jak získáním většího jmění, tak zaujetím důležitější role v místní komunitě. Doprovázela ji představa o vlastní nadřazenosti, díky níž také slepě uvěřil v jisté vítězství třetí říše. Podobné životní strategie se staly klíčovou součástí prosazování nacistické okupační moci, v protektorátní společnosti byly ovšem srovnatelně výjimečnou volbou jako hrdinný odboj. Tato případová studie se pokouší zachytit tenkou hranici udavačství jako cíleného sociálního jednání, nakolik to dochovaný archivní materiál dovoluje.

EN

The phenomenon of denunciation in the Protectorate of Bohemia and Moravia represented the core of the post-war “national cleansing” process, yet it is still insufficiently researched and also highly controversial. It was a product of both the Nazi occupation and of Czechoslovak retributive justice. The denunciations took many forms and had many individual motives, and their assessment by the extraordinary people’s courts reflected a keen desire to separate collaborators from resistance fighters and loyal citizens. Thousands of people faced similar charges in the courts at the time, and hundreds were sentenced to long prison terms or to death by hanging. On the basis of the writings of the extraordinary people’s courts in the broader context of the social conduct within the conditions of the dictatorship and the post-war efforts to restore justice, the author reconstructs the case of the innkeeper František Policar (1898–1945), which served as an instance of exemplary retribution to all collaborators in the Pelhřimov region. Policar ran an inn in the small town of Dolní Cerekev in the Bohemian-Moravian Highlands, which he used to create a network of Nazi collaborators during the occupation, and, as an agent of both the Gestapo and the Security Service (Sicherheitsdienst, SD), engaged in conspiratorial actions against the resistance. This activity, along with his denunciations of fellow citizens, resulted in the death and imprisonment of a number of people and eventually earned Policar the death penalty in the autumn of 1945. According to the author, Policar’s main motivation for his actions was a short-sighted desire to quickly improve his own social status, both by acquiring a greater fortune and by taking a more important role in the local community, accompanied by the idea of his own superiority, which also made him blindly believe in the certain victory of the Third Reich. Such life strategies became a key part of the assertion of the Nazi occupation power, but in Protectorate society they were as exceptional a choice as heroic resistance. This case study attempts to capture the fine line of denunciation as a purposeful social action, insofar as the surviving archival material allows.

Keywords

CS

Československo; Protektorát Čechy a Morava; německá okupace; kolaborace; udavačství; retribuční justice; mimořádné lidové soudy; František Policar

EN

Czechoslovakia; Protectorate of Bohemia and Moravia; Nazi occupation; collaboration; denunciation; retributive justice; extraordinary people’s courts; František Policar

Discipline

• HISTORY: HISTORY

• Publisher: Institute of Contemporary History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Soudobé dějiny (Contemporary History)
• Year: 2024
• Volume: 31
• Issue: 1
• Pages: 166-192
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Jaromír Mrňka

• Soudobé dějiny, redakce, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i., Vlašská 9, 118 40 Praha 1, Czech Republic