EN
The paper presents the notion of “Spirit of Nature” in Henry More and describes its position within More’s philosophical system. Through a thorough analysis, it tries to show in what respects it can be considered a scientific object (especially taking into account the goals of More’s natural philosophy) and in what respects it cannot. In the second part of this paper, More’s “Spirit of Nature” is compared to Newton’s various attempts at presenting a metaphysical cause of the force of gravity, using the similarities between the two to see this notorious problem of Newton scholarship in a new light. One thus sees that if Newton drew from Stoic and Neo-Platonic theories of aether or soul of the world, we need to fully acknowledge the fact that these substances were traditionally of a non-dualistic, half-corporeal, half-spiritual nature. Both More’s “Spirit of Nature” and Newton’s aether can thus be understood as different attempts at incorporating such a pneumatic theory into the framework of modern physics, as it was then being formed.
CS
Příspěvek představuje pojem Spirit of Nature u Henryho Mora a jeho pozici v rámci Morova filosofi ckého systému. Důkladnou analýzou se pokouší ukázat, v jakých ohledech je možné jej (s ohledem na cíle Morovy přírodní filosofi e) považovat za vědecký objekt a v jakých nikoli. Následně se pokouší na základě podobností Morova Spirit of Nature s Newtonovými pokusy o metafyzické vysvětlení příčiny gravitační síly nabídnout nový vhled do této v rámci newtonovských bádání zásadní otázky. Ukazuje se totiž, že pokud Newton čerpal ze stoických a novoplatónských teorií éteru a světové duše, je třeba vzít v potaz silně nedualistické, tělesně-duchovní pojetí těchto substancí. Spirit of Nature i Newtonův éter by tak bylo možné chápat pouze jako různé pokusy, jak takovéto tradiční pojetí pneumatu začlenit do rodící se moderní fyziky.