CS
Nakolik jde v Nietzschově kritice Kanta o prázdnou rétoriku, a nakolik je v ní obsažena věcná argumentační stránka, kterou je nutno vzít vážně? V rámci široké nietzschovsko- kantovské polemiky je zde předkládaná studie věnována etické oblasti. Vychází z titulního spojení „královecké číňanství“, které nalezneme v Nietzschově pozdním spise Antikrist, a od něj se vrací k předchozím formám kritiky Kanta. Jejím jádrem je univerzalistický, uniformující nárok kategorického imperativu vyjádřený motivem povinnosti, širším rámcem pak dualistické chápání skutečnosti s postulovanou noumenální sférou. Cílem příspěvku není jednoznačné „rozhodnutí sporu“, ale vyzdvižení inspirativních momentů. Mezi ty patří především negativně vyvracející důraz v založení etiky a personální autonomie jako základ sebeúcty a povinnosti u obou protagonistů. Nietzschovu „autonomii těla“ může kantovská perspektiva integrovat do autonomie čistého praktického rozumu.
EN
To what extent is Nietzsche’s critique of Kant empty rhetoric, and to what extent is it a substantive argument to be taken seriously? Within the broad Nietzschean- Kantian polemics, the study is concerned with the ethical domain. It starts from the title phrase “the Chinese of Königsberg” (“Das Königsberger Chinesenthum”) found in Nietzsche’s late book The Antichrist, and goes back to earlier forms of Kant-critique. At its core is the universalist, uniforming claim of the categorical imperative expressed by the motif of duty, and its broader framework is a dualist notion of reality with the postulated noumenal sphere. The aim of the paper is not to offer a clear resolution to the dispute but to highlight its inspirational moments: these include the negative, refuting emphasis in the foundation of ethics and personal autonomy as the basis of self-respect and duty in both protagonists. The Kantian perspective can integrate Nietzsche’s “autonomy of the body” into the autonomy of pure practical reason.