PL EN


Journal
2013 | LXI | 2 | 120-137
Article title

Architektura pražských synagog 16. a 17. století

Authors
Content
Title variants
EN
The architecture of Prague's sixteenth- and seventeenth-century synagogues
Languages of publication
CS
Abstracts
EN
In the seventeenth century, the Prague ghetto was the largest Jewish enclave in Europe, and its approximately ten thousand inhabitants made up one-half of the entire population of Prague’s Old Town. This status was reflected in the interiors of its nine exquisitely furnished synagogues and several small private schools. Because of the singular continuity of settlement in the ghetto between the twelfth and the nineteenth centuries, Prague boasted structures built in different periods across this long stretch of time: from the probably Romanesque Old School, the early Gothic Old New Synagogue, the Renaissance Pinkas, High, New, and Maisel synagogues, to the early Baroque Cikán, Velkodvorská and Klausen synagogues. This collection of exemplary renditions of so many architectural styles was unparalleled in Europe. And yet little or only marginal attention has been devoted to the architecture of Prague’s synagogues, even though they are a singular phenomenon within the context of European synagogue architecture and the now demolished Baroque Cikán Synagogue and Velkodvorská Synagogue were unique even compared to Christian Czech work of that era. These latter two structures are the subject of this article. Cikán Synagogue was built before the year 1613 by Salomon Salkind (also known as ‘Cikán’ or ‘the Gypsy’) and his wife Golde. It was a monumental work of architecture. Its interior was articulated with pilasters and furnished with a three-storey high aron ha-kodesh. The structure of the synagogue, the work of an unknown builder, abandoned the use of Gothic elements, and must for its splendour rank among the best works of architecture not just in the Prague ghetto but in the Czech lands. Velkodvorská Synagogue, built after 1627 by Jacob Bassevi, drew inspiration from the design of the interior of Cikán Synagogue. Its unusual aron ha-kodesh was probably designed by architect Giovanni Pieroni, who in this may have been influenced by the contemporary architecture of Rome and Giovanni Battista Montana’s treatise of 1628. Unfortunately, both synagogues were demolished at the start of the twentieth century during the clearing of the Prague ghetto, and today fragmentary historical sources are the only source of information on them.
CS
V 17. století bylo pražské ghetto největší židovskou enklávou v Evropě, jejích zhruba deset tisíc členů tvořilo dokonce polovinu všech obyvatel Starého Města pražského. Významnému postavení odpovídalo vybavení devíti náročně zřízenými synagogami a řadou menších soukromých škol. Díky unikátní kontinuitě osídlení tohoto místa od 12. do 19. století se mohla Praha chlubit stavbami budovanými v různých periodách tohoto dlouhého období: od pravděpodobně románské Staré školy přes raně gotickou Staronovou synagogu k renesanční Pinkasově, Vysoké, Nové a Maiselově synagoze a raně barokním školám Cikánově, Velkodvorské a Klausové. Tolik architektonických stylů v nejlepším možném provedení nebylo v Evropě nikde jinde k vidění. I přes tuto výjimečnost však byla pražským synagogám věnována z hlediska jejich architektury jen velmi malá až okrajová pozornost, i přes to, že znamenají nejen fenomén v rámci evropského synagogálního stavitelství, ale že jejich dnes již zbořené raně barokní synagogy – Cikánova a Velkodvorská – byly neobvyklým zjevem i v tehdejší české architektuře. Zejména těmto dvěma stavbám se věnuje náš článek. Cikánovu synagogu postavil před rokem 1613 Salomon Salkind, zvaný Cikán, a jeho žena Golde jako monumentální stavbu členěnou v interiéru pilastry a opatřenou trojetážovou schránkou na Tóru. Synagogu vybudoval neznámý stavitel již bez gotizujících elementů a pro její velkolepost je třeba ji řadit k prvořadým architekturám nejen v rámci pražského ghetta, ale i české architektury. Velkodvorská synagoga, postavená po roce 1627 primasem obce Jakubem Baševim, navazovala v členění na Cikánovu synagogu a udivovala neobyčejnou kompozicí schránky na Tóru, snad navrženou architektem Giovannim Pieronim, který se mohl inspirovat tehdejší římskou architekturou a traktátem Giovanniho Battisty Montany, vydaným v roce 1628. Obě stavby byly bohužel počátkem 20. století zbořeny při pražské asanaci, jejich poznání je tak omezeno neúplnou historickou dokumentací.
Keywords
Journal
Year
Volume
LXI
Issue
2
Pages
120-137
Physical description
Document type
ARTICLE
Contributors
  • Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.918aed0a-b67b-414c-89f9-581488f6894e
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.