CS
Právní kultura je otevřeným fenoménem postrádajícím jasnou definici. Charakteristické vlastnosti spočívají v její dynamice; proniká všemi oblastmi práva. Zahrnuje soukromé, trestní a veřejné právo. Je ovlivněna chápáním práva a společnosti v daném státním mechanismu, zejména v důsledku působení ústavního práva. Právní kultura není předmětem diskuse mezi samotnými právníky, ale týká se celé společnosti. Vedle národních právních kultur existuje evropská právní kultura, zatímco globální kulturu sotva můžeme identifikovat. Bereme-li právní kulturu Spolkové republiky Německo jako příklad národní právní kultury, můžeme definovat její znaky. Německo je konstituční stát ovládaný především principem vlády práva. Ústava je jejím základem. Od 19. století má Německo rozvinutou tradici kodifikovaného práva. Dialog mezi soudci, advokáty, legislátory a zástupci akademie formuje německý právní řád. Typickými produkty německé právní kultury je komentář. Akademický výzkum je převážně dogmatický. V současné době stále se rozvíjí specializace.
EN
Legal culture is an open phenomenon lacking a clear definition. Some fundamental qualities can be ascribed to it, though it is dynamic, not static. It pervades all branches and sub-branches of the law. It embraces private law, criminal law and public law alike. It is deeply influenced by the prevailing understanding of law and a society in a given State, in particular by that State’s constitutional law. Legal culture is formed not by the jurists and their discourses alone, but also by the general public. Besides the respective national legal cultures of its Member States, by now there exists a genuine European legal culture, at least within the EU. By contrast, a global legal culture cannot be identified. Taking the legal culture of the Federal Republic of Germany as but one example for a certain national legal culture, some dominating features emerge: Germany is a constitutional state and strictly subject to the rule of law. The Grundgesetz is a true ‘Basic Law’ and fundament. Since the 19th century, Germany has a great tradition of codified law. A tetralogue between the judiciary, the legal profession, the legislating instances and academia informs German law. The germane and most influential mode of legal publications is the commentary, for instance the Palandt. Academic writing in Germany still is predominantly dogmatic. It is characterized by a more and more raising specialization.