PL EN


Journal
2013 | LXI | 3 | 221-231
Article title

Ohmann versus Grisebach : Der Streit um das Urheberrecht im Jahre 1897

Content
Title variants
CS
Ohmann versus Grisebach : Spor o autorské právo v roce 1897
EN
Ohmann versus Grisebach : A copyright dispute in 1897
Languages of publication
DE
Abstracts
EN
The Museum of Industry in Liberec, built in 1897–1898, is noteworthy as a unique creative achievement and as an example of the ‘didactic collage’, which at the turn of the 20th century was a popular technique for presenting works of art in a museum. No less worthy of interest is the history of the building itself, as it provides an illustration of the politicisation of the stylistic trends of late historicist architecture and of the hidden mechanisms of how things worked in the art trade. The winner of the competition to design the museum, which was held in 1895, was Friedrich Ohmann (1858–1927), at the time a professor at the Arts and Craft School in Prague. He was commissioned with drawing up a project for its construction. However, when he failed to submit the work by the set deadline, the museum’s administrative board sent his unfinished plans to the prominent Berlin-based architect Hans Grisebach (1848–1904), who drew up his own plans on their basis. This shameful action caused a scandal of unexpected proportions, and with the help of some architectural magazines in Vienna Ohmann succeeded at getting himself listed as a co-author of the completed structure and the administrative board paid him a fee for the plans he had prepared. This controversy thus represents the first known and relatively successful conclusion to a battle waged in defence of intellectual property and artistic autonomy against external pressures from powerful authorities. It was not a duel within the field of artistic production, like that engaged in between competitors seeking a commission or some permanent post. Ohmann did not take on Grisebach, but the museum’s administrative board, which failed to meet its obligations to him. And while the architect was also concerned with his financial interests, he waged his battle chiefly for the symbolic capital that was his due as the creator of an art work. The sanctions that, with the backing of the professional corporation and a lawyer, he was able to threaten the party that organised the competition with, which included discrediting them and even legal action, were available to him thanks to the law of copyright, which at that time represented an imperfect but nonetheless sufficient means of protecting his legitimate claims.
CS
Průmyslové muzeum v Liberci z let 1897–1898 si zaslouží pozornost jako jedinečný tvůrčí výkon a příklad „didaktické koláže“, jež na přelomu 19. a20. století představovala oblíbený způsob muzejní prezentace uměleckých děl. Neméně pozoruhodné jsou dějiny stavby, ilustrující politizaci stylových modů architektury pozdního historismu, jakož i skryté mechanismy uměleckého provozu. Ze soutěže na projekt muzea, která proběhla v roce 1895, vyšel jako vítěz tehdejší profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze Friedrich Ohmann (1858–1927) a byl také pověřen vypracováním prováděcího projektu. Když však neodevzdal dílo ve stanoveném termínu, muzejní kuratorium jeho rozpracované plány poslalo významnému berlínskému architektu Hansi Grisebachovi (1848–1904), který na jejich podkladu vypracoval vlastní návrh. Toto ostudné chování vyvolalo skandál nečekaných rozměrů a Ohmannovi se pomocí vídeňských architektonických časopisů podařilo dosáhnout toho, že byl uveden jako spoluautor dokončené stavby a že mu kuratorium vyplatilo honorář za přepracování plánů. Tento spor tak představuje první známé a k relativně úspěšnému závěru dovedené utkání, svedené na obranu duchovního vlastnictví a umělecké autonomie před vnějšími tlaky ze strany mocenských instancí. Nebyl to boj uvnitř pole umělecké produkce, jaký vedou konkurenti usilující o zakázky či trvalejší posty. Ohmann nezápolil s Grisebachem, nýbrž s muzejním kuratoriem, které vůči němu nesplnilo své závazky. Jakkoliv stranou nestály ani architektovy ekonomické zájmy, jeho utkání bylo primárně svedeno o symbolický kapitál, jenž mu náležel jako původci uměleckého díla. Sankce, tedy diskreditaci, a dokonce soudní postih, jimiž s podporou stavovských korporací a právního zástupce hrozil vyhlašovatelům soutěže, mohl uplatnit zejména díky instanci autorského práva, které tehdy představovalo nedokonalou, leč přece postačující ochranu jeho oprávněných nároků.
Keywords
Journal
Year
Volume
LXI
Issue
3
Pages
221-231
Physical description
Document type
ARTICLE
Contributors
  • Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic
References
Document Type
Publication order reference
Identifiers
YADDA identifier
bwmeta1.element.97f7358a-2f01-4a28-9655-008bdebeb65d
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.