Rozumnost a konsensus : čtvrtstoletí „Politického liberalismu“

• Authors: Matej Cíbik

Title variants

EN

Reasonableness and consensus

DE

Vernünftigkeit und Konsens

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Článek kriticky analyzuje dva argumentační kroky, na kterých stojí pozdní filosofie Johna Rawlse, tedy „politický liberalismus“. Prvním z nich je rezignace na roli pravdy ve veřejné diskusi a její nahrazení „rozumností“ [reasonableness]. Druhým krokem je pokus o založení principů spravedlnosti na idejích „implicitně obsažených v demokratické společnosti“. Oba tyto kroky jsou reakcí na různorodost moderních společností a mají umožnit dosažení společenského konsensu, který by transcendoval názorovou pluralitu. Rawlsovo provedení těchto dvou kroků je však problematické. Navzdory snaze o „čistou procedurální“ teorii se nedokáže vyhnout postulování silných obsahových předpokladů týkajících se koncepcí osoby a společenské spolupráce. Ty následně hrají klíčovou roli v jeho teorii, ačkoli je Rawls nedokáže přesvědčivě zdůvodnit. Článek tedy prezentuje interní kritiku politického liberalismu.

EN

The article critically analyzes the two argumentative steps on which the later work of John Rawls, that is “political liberalism”, stands. The first step is to give up on role of truth in public debate and replace it with “reasonableness”. The second step is an attempt to base the principles of justice on ideas “implicit in a democratic society”. Both of these steps are a reaction to the heterogeneity of modern societies and should facilitate the achieving of a social consensus that would transcend the plurality of opinion. This approach stands on the philosophical foundations of a concept of politics. However, Rawls’ carrying out of these two steps is problematic. Despite his efforts toward a “pure procedural” theory, the postulating of strong content assumptions regarding the concept of a person and social cooperation cannot be avoided. These then play a key role in his theory, although Rawls isn’t able to convincingly justify them. The article in this way presents an internal criticism of political liberalism.

DE

Der Artikel bietet eine kritische Analyse zweier Argumentationsschritte, auf denen die späte Philosophie von John Rawls, d. h. der „politische Liberalismus“ steht. Der erste ist die Kapitulation vor der Rolle der Wahrheit und deren Ersetzen durch die „Vernünftigkeit“ [reasonableness] in der öffentlichen Diskussion. Der zweite Schritt ist der Versuch, die Grundsätze der Gerechtigkeit auf „in demokratischen Gesellschaften implizite“ Ideen zu begründen. Beide Schritte stellen eine Reaktion auf die Verschiedenartigkeit der modernen Gesellschaften dar und sollen das Erzielen eines gesellschaftlichen Konsenses ermöglichen, in dem die Meinungsvielfalt transzendiert wird. Dieses Konzept steht auf philosophischen Grundlagen der Politikauffassung. Rawls’ Ausführung dieser zwei Schritte ist jedoch problematisch. Trotz der Bemühung um eine „rein prozedurale“ Theorie kommt er nicht umhin, starke inhaltliche Voraussetzung bezüglich der Konzeption von Person und gesellschaftlicher Kooperation zu postulieren. Diese Voraussetzungen spielen anschließend eine Schlüsselrolle in seiner Theorie, obwohl Rawls nicht in der Lage ist, sie überzeugend zu begründen. Der vorliegende Artikel stellt somit eine interne Kritik des politischen Liberalismus dar.

Keywords

CS

John Rawls; politický liberalismus; rozumnost; konsensus; teorie spravedlnosti

EN

John Rawls; political liberalism; reasonableness; consensus; theory of justice

Discipline

• PHILOSOPHY: PHILOSOPHY

• Publisher: Institute of Philosophy, Czech Academy of Sciences
• Journal: Filosofický časopis (Philosophical Journal)
• Year: 2020
• Volume: 68
• Issue: 2
• Pages: 223-242
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Matej  Cíbik

• Filosofický časopis, redakce, Filosofický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, Czech Republic