Karel Janeček’s concept of music theory teaching

• Authors: Miloš Hons

Title variants

CS

Hudebně teoretické vzdělání v pojetí Karla Janečka

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

Karel Janeček (1903–1974) was a key figure in the process of laying down the foundations of Czech modern music theory. Apart from his contribution as a scholar and a composer, he entered the history of Czech music as the originator of a new concept of university-level music theory teaching, setting up a framework whose essence has continued to serve as a model to this day. After a brief period of teaching at the Prague Conservatory, he spent the following three decades of his career at the Academy of Performing Arts in Prague (AMU), where he was head of the Department of Music Theory. It was also there that he initiated the publication of an edited volume of scholarly texts by various authors entitled Živá hudba (Living Music), containing theoretical and musicological contributions by members of his department as well as other AMU teachers. The volume’s concept took shape under Janeček’s editorial supervision, and its contents included several relevant texts penned by himself. His work as a teacher of players, conductors, music directors and, most notably, composers, served Janeček as an empirical testing ground for the premises, concepts and systemic principles he came to formulate in his major books and essays. Viewed from the historical perspective, his most significant books include Základy moderní harmonie (Modern Harmony, 1965), Hudební formy (Music Forms, 1955), and Tektonika – nauka o stavbě skladeb (Tectonics: A Theory of the Structure of Compositions, 1968). Beyond that, he was the author of innovative treatises on melodics (Melodika, 1956), an analytical method of teaching harmony (Harmonie rozborem, 1963), and compositional work in the field of Classical harmony (Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie, 1973). Janeček’s teaching commitments at AMU were centered around two theoretical courses whose concepts he drew up and put into practice: namely, Theory of Composition, and Composition Analysis Seminar which was later renamed to Study of Compositions. Both courses were intended primarily for students of composition and conducting, i.e., fields whose study presupposes a higher level of theoretical background. With the passage of time, as Janeček brought out his essential theoretical writings, his theory of composition came to serve as the obligatory supplement to all disciplines of music theory. It was focused on three areas: (a) modern harmony, (b) melodics, and (c) tectonics. Janeček centered the methodology of teaching these disciplines around the synthesis of two primary methods: compositional, and analytical. The ultimate stage of analytical work was represented by activated analysis, an approach he applied most notably in his analysis of the chamber output of Bedřich Smetana (Smetanova komorní tvorba, 1978).

CS

Karel Janeček (1903–1974) je zakladatelskou osobností české moderní hudební teorie. Kromě vědecké a skladatelské činnosti se do dějin české hudby zapsal jako tvůrce nové koncepce vysokoškolské hudebně teoretické výuky, která ve svém základním modelu trvá dodnes. Po krátkém působení na Pražské konzervatoři rozvíjel svou činnost po třicet let na Akademii múzických umění v Praze ve funkci vedoucího katedry hudební teorie. Zde se také zasloužil o vznik sborníku s názvem Živá hudba, který byl věnován teoretické a muzikologické tvorbě členů katedry a dalších pedagogů AMU. Koncepce sborníku vznikala za Janečkova redaktorského vedení a v tomto sborníku publikoval řadu významných studií. Výuka interpretů, dirigentů, režisérů a zejména skladatelů byla pro Janečka prostředkem empirického ověřování názorů, koncepcí a systematik, které uplatnil ve svých velkých spisech a studiích. Z historického pohledu patří k nejcennějším knihy Základy moderní harmonie (1965), Hudební formy (1955) a Tektonika – nauka o stavbě skladeb (1968). Kromě těchto spisů byl autorem prvního pojednání o melodice (Melodika, 1956), analytické výuce harmonie (Harmonie rozborem, 1963) a skladatelské práci v oblasti klasické harmonie (Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie, 1973). Janečkovou hlavní pedagogickou náplní na AMU se staly dva teoretické předměty, jejichž koncepci vymyslel a realizoval: nauka o skladbě a seminář rozboru skladeb, později označovaný jako studium skladeb. Oba předměty byly koncipovány především pro studenty skladby a dirigování, tedy obory, u nichž se předpokládala vyšší úroveň teoretického rozhledu. Nauka o skladbě se postupem doby, jak vznikaly jeho zásadní teoretické spisy, stala nadstavbou hudebně teoretických disciplin a byla zaměřena na tři oblasti: (a) moderní harmonii, (b) melodiku a (c) tektoniku. Metodiku výuky těchto předmětů Janeček založil na syntéze dvou základních metod – kompoziční a analytické. Vrchol analytické činnosti představovala tzv. aktivizovaná analýza, kterou uplatnil zejména v rozboru komorní tvorby Bedřicha Smetany (Smetanova komorní tvorba, 1978).

Keywords

EN

Karel Janeček; music theory; music analysis

CS

Karel Janeček; hudební teorie; hudební analýza

Discipline

• ETHNOLOGY: ETHNOLOGY

• Publisher: Institute of Ethnology, Czech Academy of Sciences
• Journal: Hudební věda (Musicology)
• Year: 2019
• Volume: 56
• Issue: 3
• Pages: 246-292
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Miloš Hons

• Hudební věda, redakce, Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Puškinovo nám. 9, 160 00 Praha 6, Czech Republic

unknown

Ivan Vomáčka

• Hudební věda, redakce, Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Puškinovo nám. 9, 160 00 Praha 6, Czech Republic