Die Stilgeschichte in der Auffassung von Renate Wagner-Rieger

• Authors: Jindřich Vybíral

Title variants

CS

Dějiny stylu v pojetí Renate Wagner-Riegerové

EN

The history of style as conceived by Renate Wagner-Rieger

• Languages of publication: DE

Abstracts

EN

Renate Wagner-Rieger’s Wiens Architektur im 19. Jahrhundert was one of the first empirical studies to accept the historicist architecture as a fully valid subject of art history. As this previously rather despised phenomenon began to attract the interest of scholars, Renate Wagner-Rieger’s studies served them as a guide in their efforts to produce a historically objectively interpretation. Historians of architecture adopted her scheme of periodisation and the descriptive tools that she used to characterise particular degrees of the style. Wagner-Rieger applied to 19th-century material the method of analysis of form that 20th-century architectural historians had developed for the study of earlier architecture, and this enabled her to turn attention from the decoration of facades to much more complex constellations of form. As she conceived it, however, form retained a marked measure of independence of external factors including economic and political conditions. Wagner-Rieger saw the history of art as the history of aspects of form and she identified periods in art on the basis of purely morphological observation on the model of classification in the natural sciences. This article focuses on the analysis of the conceptual framework of this kind of methodology, describes its genesis and critically assesses its adequacy. Wagner-Rieger identified with the orthodoxy represented particularly by Franz Wickhoff and Alois Riegl, which most of her contemporaries rejected. Her formalism appears extreme even in the context of the then Vienna School, which was quite conservative on questions of method. One inevitable consequence of this approach was the proliferation of discrepancies between Wagner-Rieger’s observations and the theoretical framework. The author points these out and shows the unsustainability of the reductive model of interpretation. Renate Wagner-Rieger’s book is a pioneering work on 19th-century architecture, but its strength and lasting value rests more on the method of singular observation and in analytical approach than on its universal judgments.

CS

Kniha Renate Wagner-Riegerové Wiens Architektur im 19. Jahrhundert patří mezi první empirické studie, které architekturu historismu akceptovaly jako plnohodnotný předmět dějepisu umění. Jak se dosud podceňovaný fenomén stával předmětem zájmu badatelů, studie Renate Wagner-Riegerové jim byly vodítkem v úsilí o historicky objektivní interpretaci. Historikové architektury přijali její periodizační schéma i deskriptivní nástroje, jež autorka používala pro charakterizování jednotlivých stylových stupňů. Wagner-Riegerová na materiálu 19. století aplikovala propracovanou metodu formové analýzy, kterou historikové architektury v průběhu 20. století používali při studiu starší architektury, čímž se jí podařilo přenést pozornost od dekorace fasád k mnohem komplexnějším formálním konstelacím. Forma si ovšem v jejím pojetí zachovala do značné míry svou nezávislost na vnějších faktorech včetně ekonomických a politických poměrů. Wagner-Riegerová dějiny umění chápala jako dějiny formálních aspektů a po příkladu přírodovědeckých klasifikací vytvářela umělecké periody z čistě morfologických pozorování. Příspěvek se zaměřuje na analýzu konceptuálního rámce takového metodického uvažování, ukazuje jeho genezi a kriticky zkoumá jeho teoretickou přiměřenost. Wagner-Riegerová se hlásila k ortodoxii, kterou reprezentovaly zejména osobnosti Franze Wickhoffa a Aloise Riegla, s níž se její vrstevníci vesměs neztotožňovali. Její formalismus se jeví jako krajní i v kontextu tehdejší, v otázkách metody poměrně konzervativní Vídeňské školy. Nevyhnutelným důsledkem tohoto přístupu byly diskrepance autorčiných pozorování a teoretického rámce, na něž autor studie upozorňuje a jež ukazují neudržitelnost reduktivního interpretačního modelu. Kniha Renate Wagner-Riegerové je průkopnickým dílem o architektuře 19. století, ale její síla a nadčasová kvalita spočívá spíše v metodě singulárních pozorování a v analytickém přístupu nežli v univerzálních soudech.

Keywords

EN

Renate Wagner-Rieger; history; art

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2022
• Volume: 70
• Issue: 2
• Pages: 149-155
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Jindřich Vybíral

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic

unknown

Stefan Bartilla

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic