"Křičel jsem: - Mrdat, mrdat!": Vítězslav Nezval a jeho poetika Moskvy

• Authors: Tomáš Glanc

Title variants

EN

“I was shouting - fuck, fuck!” Vítězslav Nezval and his poetics of Moscow

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Básník a spisovatel Vítězslav Nezval (1900–1958), vůdčí osobnost československé meziválečné umělecké avantgardy a zároveň příslušník komunistického hnutí, v srpnu 1934 navštívil Moskvu jako jeden ze západních hostů ustavujícího sjezdu Svazu sovětských spisovatelů a v následujícím roce vydal prozaicko-esejistickou reflexi tohoto pobytu s názvem Neviditelná Moskva. Cílem předložené sémioticky pojaté studie je zjednat přístup k intencionálnímu smyslu této osobité výpovědi, který se skrývá za faktickým popisem událostí a prostředí. Autor nejprve přibližuje širší společensko-politický kontext, spočívající v intenzivním zájmu západních levicových intelektuálů o Sovětský svaz mezi světovými válkami a současně v systematické snaze sovětského vedení využívat tento potenciál ve svůj prospěch. Nezval patřil k umělcům, kteří cítili k sovětskému sociálnímu experimentu apriorní sympatie, a toto naladění je v jeho textu jasně patrné. Přitom ale sám deklaroval, že mu nejde o to poskytnout svědectví o tamní „objektivní skutečnosti“, jak tomu bývá v reportáži nebo publicistice. V zájmu porozumění je podle autora třeba vzít na vědomí, že Nezval hledal v sovětském Rusku především inspiraci a souvislost s poetickými a ideovými principy, které vyznával. Metodou poznání je pro něj intuice, osvobozená od racionální a kritické reflexe, a tvůrčím principem imaginace, jejíž ztělesnění našel Nezval v surrealismu. Vnější realita mu slouží jako materie k destilaci zážitků, jež se odehrávají v režimu snu. To umožňuje přehlížet nebo svévolně interpretovat různé jevy, související třeba s represivní stránkou stalinského režimu nebo s tíživou každodenností obyvatel. Dominantu tohoto snového prožívání a spojnici propojující zdánlivě neslučitelné oblasti reality do všeobjímajícího lyrického opojení nachází autor v erotickém principu. Pisatele Moskva vzrušuje jako objekt slasti a odhaluje v ní erotické vzrušení. V posledku se mu tento princip nabízí jako klíč umožňující jedinci překročit hranici individualismu a splynout se společenským celkem, jako most mezi věčností sexuální extáze a věčností beztřídní komunistické společnosti, a slibuje tak naplnění lidských utopií. Tyto své závěry autor dokládá textologickým rozborem Neviditelné Moskvy a vztahuje je k některým dobovým estetickým a filozofickým koncepcím.

EN

In August 1934, poet and writer Vítězslav Nezval (1900–1958), a leading personality of the Czechoslovak inter-war art avant-garde and also a member of the Communist party, visited Moscow as one of the Western guests invited to the founding congress of the Union of Soviet Writers; one year later, he published a prosaic-essayistic reflection of his visit under the title The Invisible Moscow (Neviditelná Moskva. Praha: F. Borový, 1935). The purpose of the present study approached from a semiotic angle is to obtain access to the intentional meaning of this specific testimony concealed behind a factual description of events and environments. The author first outlines a broader socio-political context consisting in an intensive interest of Western left-wing intellectuals in the Soviet Union between the world wars and, on the other hand, in systematic efforts of the Soviet leadership to make use of this potential for their own benefit. Nezval ranked among artists who felt a priori sympathies toward the Soviet social experiment, and they are clearly seen in his text, although he himself declared that his intention was not to provide a testimony about the Soviet “objective reality”, which is what media reports or articles do. To understand Nezval’s work, the author believes it must be kept in mind that Nezval, while in the Soviet Union, was looking for, first and foremost, inspiration and connections with poetic and ideological principles he professed. Nezval’s cognitive method is intuition, free of any rational and critical reflections, and his creative principle is imagination, whose incarnation Nezval found in surrealism. The reality around him serves as a matter for a distillation of experiences occurring in a dream mode. This allows him to overlook or willfully interpret various phenomena related, for example, to the repressive aspect of Stalin’s regime or the onerous everydayness of the Soviet Union’s citizens. The author sees the dominant feature of this dreamlike experience and the line connecting seemingly incompatible segments of reality into all-embracing lyrical intoxication in an erotic principle. Nezval is excited by Moscow as an object of bliss, as a source of sexual arousal. This principle is offered to him as a key enabling an individual to cross the boundary of individualism and blend into the society as a bridge between the eternity of sexual ecstasy and the eternity of the classless Communist society, thus promising the fulfillment of human utopias. The author provides an analysis of the text of The Invisible Moscow in support of his conclusions, and links them to some period esthetic and philosophical concepts.

Keywords

CS

Vítězslav Nezval; Moskva; Sovětský svaz; česká literatura; avantgarda; surrealismus; erotismus

EN

Vítězslav Nezval; Moscow; Soviet Union; Czech literature; avant-garde; surrealism; eroticism

Discipline

• HISTORY: HISTORY

• Publisher: Institute of Contemporary History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Soudobé dějiny (Contemporary History)
• Year: 2020
• Volume: 27
• Issue: 3-4
• Pages: 576-590
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Tomáš Glanc

• Soudobé dějiny, redakce, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i., Vlašská 9, 118 40 Praha 1, Czech Republic