CS
Obsahem článku je pokus o nalezení hranice mezi pouhou správou vlastního majetku a podnikáním v soukromém právu. Přestože se uplatňuje princip jednoty právního řádu, pojetí v jiných právních odvětvích bude s ohledem na účel regulace často jiné. V soukromém právu je rozhodující naplnění kritérii podnikání podle § 420 odst. 1 a odst. 2 o. z. Zásadním může v hraničních případech být požadavek živnostenského nebo obdobného způsobu výdělečné činnosti. Autor se snaží tento požadavek interpretovat v souladu s historickými vzory i obdobnými úpravami v Rakousku a Německu jako požadavek určitého způsobu organizace práce, plánovanosti a rozsahu činnosti, trvalosti a časové náročnosti takové organizace. Tato kritéria musí být aplikována i na případy pronájmu majetku, účasti v obchodních společnostech nebo zemědělské činnosti. Pronájem bytu, investice do cenných papírů, účast v obchodní společnosti nebo hospodaření na vlastním pozemku nejsou bez dalšího podnikáním jenom z důvodu, že dochází k opakování této činnosti se záměrem dosažení zisku. Zvýšení právní jistoty v soukromém právu by mohlo přinést stanovení přesné hranice pro některé činnosti, pak spíše v podobě vyvratitelné právní domněnky. Jiným řešením je ale i zachování jednoty soukromého práva, povinná identifikace stran, ochrana očekávání druhé strany a za určitých okolností i samostatná odpovědnost například zprostředkovatelů za plnění zprostředkovávané smlouvy.
EN
The article attempts to find the line between the mere management of one’s own property and doing business in private law. Although the principle of unity of the rule of law applies, the concept in other branches of law will apply differently for the purpose of regulation. In private law, the fulfillment of business criteria according to para. 420 section 1 and 2 of the Civil Code is decisive. In borderline cases, the requirement of a trade or similar method of gainful activity may be essential. The author tries to interpret this requirement in accordance with historical patterns and similar regulations in Austria and Germany. As such, it may be defined as a requirement of a certain way of organization of work, planning and scope of activities, permanence and time intensity of such an organization. These criteria must also be applied to cases of property leasing, participation in companies or agricultural activities. Renting an apartment, investing in securities, participating in a business company or managing one’s own land cannot simply be considered business because this activity is repeated without the intention of making a profit. Increasing legal certainty in private law could lead to the setting of a precise threshold for certain activities, most likely in the form of rebuttable presumption. However, another solution is to preserve the unity of private law, mandatory identification of the parties, protection of the expectations of the other party and, in certain circumstances, the independent responsibility of, for example, intermediaries for the performance of the contract.