Janáček's theoretical views on sčasování (musical events in time) and their projections in his compositional practice:

• Authors: Karel Steinmetz

Title variants

CS

Janáčkovy hudebněteoretické názory na sčasování a jejich prolínání do procesu skladatelovy kompoziční praxe:

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

Janáček’s lifelong pursuits encompassed many areas including, apart from his artistic career (composing, conducting, etc.) and teaching at various types of schools, also ventures into the spheres of music theory, folklore studies, and literary work. As a musicologist, he focused notably on the subject of chords and the part of time in their combinations (theory of harmony), and on sčasování, a term Janáček associated primarily with rhythm, though his theoretical concept likewise involved, in addition to tone lengths, the aspect of their dynamism (which assigns to the concept of sčasování a broader meaning, as relating to various phenomena in the field of temporal articulation, and therefore also involving such elements as metre, tempo, agogics, etc.). Janáček’s endeavours in the field of music theory were linked with his teaching at the Brno school for organists and subsequently at the conservatory’s master school of composition. Problems with deciphering Janáček’s often highly individual writing and speaking style involving an abundant use of unorthox terminology, coupled with his peculiar ways of reasoning, which were not invariably methodologically clean and unambiguous, plus his original application in teaching of impulses drawn from psychology, physiology, acoustics and other disciplines, ultimately engendered a certain aversion towards Janáček the theorist. No wonder then that a good many of his views on time in music, rhythm, “sčasovací layers”, etc., were not widely accepted (being instead merely regarded as the composer’s peculiar reflections, often entirely disconnected from his compositional practice). It was not until five decades after his death that certain musicologists – Czech, and then international as well – came to point to the relevance of these theoretical approaches to time in music, including the category termed by Janáček sčasování, which are summed up in the present study. It is likewise outlined here how Janáček’s theoretical reflections influenced the compositional output of not just this “style-shaping master of 20th century music”, but also many other contemporary composers.

CS

Janáčkovy celoživotní aktivity mířily do mnoha oblastí: nejen do oblasti umělecké (komponování, dirigování apod.) a pedagogické (na různých typech škol), ale také do sféry hudebně teoretické, folkloristické a spisovatelské. Jako hudební teoretik se zabýval zvláště problematikou souzvuků a úlohou času při jejich spojování v nauce o harmonii a také tzv. sčasováním (tímto termínem Janáček označoval především rytmus, ovšem ve své teorii si všímal vedle tónových délek také přízvuků tónů, jejich hybností, a proto je nutné sčasování chápat šířeji jako celý komplex jevů z oblasti časové artikulace hudby a zde tedy reflektovat i metrum, tempo, agogiku apod.). Hudebně teoretické problémy promýšlel Janáček v souvislosti se svou výukou na brněnské varhanické škole a pak na konzervatoři, převážně pak v Mistrovské třídě skladby. Menší srozumitelnost Janáčkova písemného i mluvního projevu, často způsobená užíváním nezvyklého názvosloví, a způsob či struktura jeho myšlení nebyly metodicky zcela hladké a bezrozporné, jakož i svérázné uplatňování podnětů z psychologie, fyziologie, akustiky apod. v naukových disciplínách, a staly se tak příčinou určité averze vůči Janáčkovi – hudebnímu teoretikovi. Není tedy divu, že mnohé jeho názory o čase v hudbě, rytmu, „sčasovacích vrstvách“ apod. nebyly akceptovány (respektive byly jen pokládány za svérázné úvahy skladatele, často nemající ani s jeho kompoziční praxí nic společného). Teprve 50 let po jeho smrti začali někteří čeští a posléze i zahraniční muzikologové poukazovat na přínos těchto teoretických názorů na čas v hudbě a tzv. sčasování, které jsou v předkládané studii shrnuty. Pak je poukázáno na to, jak Janáčkovy teoretické názory ovlivnily kompozice nejen tohoto „klasika hudby 20. století“, ale též mnoha dalších soudobých komponistů.

Keywords

EN

Leoš Janáček the music theorist; Brno school for organists and conservatory; time in music; theory of sčasování; sčasovací layers; cumulative, resonant and consolidating sčasovky

CS

Leoš Janáček - hudební teoretik; brněnská varhanická škola a konzervatoř; čas v hudbě; nauka o sčasování; sčasovací vrstvy; sčasovky znící, čítací a scelovací

Discipline

• ETHNOLOGY: ETHNOLOGY

• Publisher: Institute of Ethnology, Czech Academy of Sciences
• Journal: Hudební věda (Musicology)
• Year: 2020
• Volume: 57
• Issue: 3
• Pages: 291-326
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Karel Steinmetz

• Hudební věda, redakce, Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Puškinovo nám. 9, 160 00 Praha 6, Czech Republic

unknown

Ivan Vomáčka

• Hudební věda, redakce, Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Puškinovo nám. 9, 160 00 Praha 6, Czech Republic