Between Baroque and the high Renaissance: two theoretical concepts in the thought of Max Dvořák

• Authors: Francesca Bottura

Title variants

CS

Mezi barokem a vrcholnou renesancí: dva teoretické pojmy v myšlení Maxe Dvořáka

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

Within the historical-critical reflection advanced by Max Dvořák in the field of Geisteswissenschaften and cultural history, Italian art, and especially Italian Renaissance art, assumes a key role to an artist in his expression of the Zeitgeist in the age of profound transformations in the initiation of a “subjective” vision of the work of art with significant implications for the centuries to follow. Two major posthumous publications, edited by Dvořák’s students Johannes Wilde and Karl M. Swoboda, are devoted to the Renaissance: Geschichte der italienischen Kunst im Zeitalter der Renaissance, I and II. The first volume (1927) focuses on the 14th and 15th centuries, the second one (1928) on the 16th century, albeit with extensive spill over into the 17th century. The chronological division, and the choice to include the 14th century and in the same time excluding the 18th century, is significant for investigating related terms and concepts of the lectures. In particular, the distinction between “High Renaissance” (Hochrenaissance) and “Baroque” (Barock) will be examined in this in-depth study of Dvořák’s thought, focusing on Dvořák’s preparatory material for his university lectures, still preserved in the archive of the Institut für Kunstgeschichte of the University of Vienna. Through a renewed study of the mostly unpublished material derived from the courses conducted by Dvořák at the University of Vienna since 1902 until his death is possible to delineate more precisely what Dvořák meant by the concepts of “High Renaissance” and “Baroque” and to understand the theoretical ideas revolving around them.

CS

Max Dvořák prosazoval v oblasti Geisteswissenschaften a kulturních dějin historicko-kritickou reflexi, v níž zaujímá italské umění, a zejména italské renesanční umění, klíčovou roli pro umělce vyjadřujícího ducha doby (Zeitgeist) v období hlubokých proměn v počátcích „subjektivního“ pojetí uměleckého díla, které mělo významné důsledky pro následující staletí. Renesanci je věnována významná dvoudílná publikace Geschichte der italienischen Kunst im Zeitalter der Renaissance vydaná po Dvořákově smrti, editovaná jeho žáky Johannesem Wildem a Karlem M. Swobodou. První díl (1927) je zaměřen na 14. a 15. století, druhý díl (1928) na 16. století, byť s výrazným přesahem do 17. století. Chronologické členění spolu s rozhodnutím zahrnout 14. století a zároveň vyloučit 18. století jsou významné pro sledování souvisejících pojmů a koncepcí Dvořákových přednášek. Tato podrobná studie o Dvořákově myšlení zkoumá zejména rozlišení „vrcholné renesance“ (Hochrenaissance) a „baroka“ (Barock) a zaměřuje se při tom na Dvořákovy přípravné poznámky k univerzitním přednáškám, které se dochovaly v archivu Uměleckohistorického institutu (Institut für Kunstgeschichte) Vídeňské univerzity. Díky novému studiu převážně nepublikovaných materiálů pocházejících z kurzů, které Dvořák vedl na Vídeňské univerzitě od roku 1902 až do své smrti, je možné přesněji vymezit, co Dvořák rozuměl pod pojmy „vrcholná renesance“ a „baroko“, a pochopit teoretické koncepce, které se kolem nich odvíjejí.

Keywords

EN

Max Dvořák; Baroque; Renaissance; art

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2024
• Volume: 72
• Issue: 4
• Pages: 356-366
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Francesca Bottura

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic