Hans Albert a kritická racionalita: od myšlení k praxi

• Authors: Jitka Paitlová

Title variants

EN

Hans Albert and critical rationality : from thinking to practice

• Languages of publication: CS

Abstracts

CS

Stať se věnuje filosofii Hanse Alberta, přičemž se zaměřuje především na jeho koncept kritické racionality. Albert systematicky rozvíjel kritický racionalismus jako metodologický rámec, který odmítá tradiční dogmatické systémy a definitivní jistoty. Ve své stati rozlišuji několik úrovní racionality v Albertově myšlení: od teoretické a vědecké roviny přes etickou dimenzi až po problematiku smyslu života. Za základ Albertovy epistemologie považuji falibilismus, tedy předpoklad, že lidské poznání je vždy otevřené kritice a revizi, a nemůže proto nikdy dosáhnout absolutní jistoty. V oblasti vědy Albert obhajuje racionalitu založenou na logické konzistenci a empirické testovatelnosti, přičemž vědu chápe jako klíčový prostředek zkoumání reality. Kritickou racionalitu aplikuje i v etice, kde navrhuje přístup „kritické metaetiky“, který umožňuje racionální diskusi o etických systémech a jejich revizi na základě empirických důsledků. V otázce smyslu života Albert zdůrazňuje, že smysluplnost je výsledkem individuálního rozhodování v rámci omezených lidských podmínek. V závěru své studie poukazuji na průsečíky Albertova přístupu s přístupy Jürgena Habermase, Hilaryho Putnama či Alasdaira MacIntyra.

EN

The article is devoted to the philosophy of Hans Albert, focusing primarily on his concept of critical rationality. Albert systematically developed critical rationalism as a methodological framework that rejects traditional dogmatic systems and definitive certainties. In my article, I distinguish several levels of rationality in Albert’s thinking: from the theoretical and scientific level through to the ethical dimension and up to the problem of the meaning of life. I consider fallibilism, i.e. the assumption that human knowledge is always open to criticism and revision and can therefore never achieve absolute certainty, to be the main assumption of Albert’s epistemology. In the area of science, Albert advocates a rationality founded on logical consistency and empirical testability, while understanding science as a key means of examining reality. He also applies critical rationality in ethics, where he proposes an approach of “critical metaethics,” which allows for a rational discussion of ethical systems and their revision based on empirical consequences. On the question of the meaning of life, Albert emphasizes that meaningfulness is the result of individual decision-making within the framework of limited human conditions. In my conclusion, I point out the places where Albert’s approach intersects with the approaches of Jürgen Habermas, Hilary Putnam and Alasdair MacIntyre.

Keywords

CS

kritický racionalismus; Hans Albert; racionalita; teorie poznání; věda; praxe; etika

EN

Critical Rationalism; Hans Albert; rationality; epistemology; science; practice; ethics

Discipline

• PHILOSOPHY: PHILOSOPHY

• Publisher: Institute of Philosophy, Czech Academy of Sciences
• Journal: Filosofický časopis (Philosophical Journal)
• Year: 2025
• Volume: 73
• Issue: 3
• Pages: 465-482
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Jitka Paitlová

• Filosofický časopis, redakce, Filosofický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1, Czech Republic