The Pisan relic in Saint Peter of Vyšehrad and the Medieval disputes about the earliest consecrated altar

• Authors: Michele Bacci

Title variants

CS

Relikvie z Pisy v kostele sv. Petra na Vyšehradě a středověké spory o nejstarší vysvěcený oltář

• Languages of publication: EN

Abstracts

EN

The Church of Saint Peter of Vyšehrad played an important role in the sacred topography of Prague as it was shaped in the mid-14th century by Emperor Charles IV and his court: it was basically meant to work as a sort of local ersatz of the most eminent martyrial basilica in Rome, Saint Peter’s, and the Emperor therefore made all possible efforts to enhance its cultic importance, by obtaining special privileges for the regular canons officiating there and by providing it with important relics. Among the latter, the most important was, strikingly enough, not a sacred memento brought from Rome, as Charles did in a number of cases, but a rather odd relic he had found almost by chance during his stay in Pisa in 1355: namely, a piece of the marble table decorating the altar worshipped in the church of San Piero a Grado, in the outskirts of the town, said to be the first one erected on Italian soil by Saint Peter himself before he moved to Rome. The present article investigates the reason why Charles came to perceive this object as outstandingly important in cultic terms. It stresses on the ambiguous process by which the site-specific sanctity of San Piero a Grado was shaped from the 12th century onward: what may originally have been a purely local and oral rumour gradually came to be accepted as a venerable tradition and the Pisan church made efforts to corroborate it with reference to authoritative textual sources and through an efficacious mise-en-scène, it was mirrored by the painted program by the artist Deodato Orlandi around 1300. Charles’ somewhat unexpected encounter with the holy place contributed to its shift from a purely local shrine into a pilgrimage site of international renown, if only for a limited time.

CS

Kostel sv. Petra na Vyšehradě hrál důležitou roli v posvátné topografii Prahy zformulované v polovině 14. století císařem Karlem IV. a jeho dvorem: v podstatě byl považován za jakousi lokální náhradu nejvýznamnější mučednické baziliky v Římě – sv. Petra. Císař proto také vynakládal veškeré úsilí, aby kultovní význam kostela zvýšil získáním zvláštních privilegií pro kanovníky vykonávající zde církevní obřady i jeho vybavením významnými relikviemi. Z těchto relikvií značně překvapivě nebyly nejdůležitější svaté ostatky přenesené z Říma, které Karel IV. v řadě případů obstaral, ale poněkud zvláštní relikvie, již našel téměř náhodou během pobytu v Pise v roce 1355: kus mramorové oltářní mensy zdobící oltář uctívaný v kostele San Piero a Grado v okrajové části města jako první oltář, který sv. Petr zřídil na italské půdě ještě předtím, než se vydal do Říma. Článek zkoumá důvod, proč Karel IV. začal v souvislosti s kultem považovat tento předmět za mimořádně důležitý. Zdůrazňuje ambivalentní proces, kterým byla od 12. století utvářena místně specifická posvátnost kostela San Piero a Grado: původně ryze lokální ústní pověst byla postupně přijímána jako úctyhodná tradice a pisánský kostel usiloval o její potvrzení odkazem na autoritativní textové prameny i pomocí účinné inscenace odrážející se v programu maleb. Ten vytvořil malíř Deodato Orlandi kolem roku 1300. Poněkud nečekané setkání Karla IV. s posvátným místem přispělo k proměně kostela z pouhé lokální svatyně v poutní místo mezinárodního významu, i když pouze na omezenou dobu.

Discipline

• ARTS_&_ARCHITECTURE: ARTS & ARCHITECTURE

• Publisher: Institute of Art History, Czech Academy of Sciences
• Journal: Umění (Art)
• Year: 2016
• Volume: LXIV
• Issue: 3-4
• Pages: 214-227
• Document type: ARTICLE

Contributors

author

Michele Bacci

• Umění, redakce, Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i., Husova 4, 110 00 Praha 1, Czech Republic