CS
Záměrem této studie je interpretovat Hegelovu tezi, že filosofie dějin je teodiceou. Interpretace postupuje v několika krocích: (1) Na příkladu Hegelovy formulace problému zla ukazuji, že jsou v ní přítomny dvě roviny: teoretická a praktická. Hegel se na jedné straně domnívá, že dějiny jsou přístupné rozumovému poznání, a na druhé straně je přesvědčen, že toto poznání může v důsledku vést ke smíření myšlení a skutečnosti, resp. člověka a světa (včetně existujícího zla). (2) Uvedené domněnky objasňuji v kontextu teze týkající se přítomnosti rozumu v dějinách, přičemž seznamuji s Hegelovou koncepcí rozumu. (3) Následně rozlišuji dva výkladové modely minulých a přítomných událostí: mechanistický a teleologický. Toto rozlišení je mj. motivováno dvěma skutečnostmi: za prvé tím, že dějinní aktéři jednají intencionálně, a za druhé tím, že v tomto svém jednání nevědomě uskutečňují svou povahu, kterou je svoboda. (4) Tezi, že filosofie dějin je teodiceou, se v dalším pokouším odstínit od moralismu a fatalismu. (5) Na závěr uvádím důvody v neprospěch instrumentalistické interpretace Hegelovy filosofie dějin.
EN
The aim of this paper is to develop Hegel’s thesis that the philosophy of history is a theodicy. My interpretation proceeds by several steps: Firstly, I examine Hegel’s formulation of the problem of evil and show that his solution has two interconnected dimensions: theoretical and practical. Accordingly, it operates with two presuppositions: (a) history is accessible to rational inquiry, and (b) this kind of inquiry can reconcile a man with the actual world, including existent evil. My next step is to further develop the first presupposition in the context of the thesis about reason in history, and I analyse Hegel’s peculiar understanding of “reason”. I then distinguish two ways of explaining present and past events: mechanical and teleological, and I clarify why teleological explanations are unavoidable. Within the teleological I differentiate two models: intentional and functional. This distinction is motivated by two circumstances: (1) historical agents act intentionally, and in doing so (2) they also unintentionally actualize their own nature, i.e. freedom. Subsequently, I approach the thesis about the philosophy of history as a theodicy. I contrast Hegel´s own position to moralism and fatalism. The last section gives some reasons against an instrumentalist interpretation of Hegel’s philosophy of history.