K některým případům nestandardní vokalické délky u zájmen

• Authors: Martin Janečka

Title variants

EN

Some cases of nonstandard vocal length at pronouns

Abstracts

EN

This article concerns with pronouns ní, jí, naší and vaší in accusative singular form which is non-standard for this case. I try to point out a possible connection between pronunciation of these pronouns and their written forms in Czech National Corpus. I especially focus on reasons, why a language user (writer) chooses long final vowel in accusative singular also in contexts, where it is not in accordance with the paradigm of given pronoun, as it is described in grammars of Czech. I explore differences in function styles in the corpus SYN2015 and differences in regions in the corpus SCHOLA2010. I also observe, which prepositions are related to non-standard accusative pronouns.

CS

Tato stať pojednává o nestandardním použití vokalické délky v akuzativu singuláru zájmen ní, jí, naší a vaší. Pokouším se poukázat na možnou souvislost mezi výslovností těchto tvarů a jejich psanou podobou v Českém národním korpusu. Zejména se zaměřuji na to, v jakých kontextech volí uživatel jazyka (pisatel) v akuzativu singuláru dlouhý koncový vokál i v případech, kde to není v souladu s paradigmatem daného zájmena tak, jak je zachyceno v mluvnicích českého jazyka. Rozdíly z hlediska funkčních stylů zkoumám v korpusu SYN2015, rozdíly z hlediska regionální příslušnosti pak v korpusu SCHOLA2010. Sleduji rovněž, které předložky se pojí s nestandardními akuzativními tvary zájmen.

Keywords

EN

morphology; phonetics; pronouns; dialect; language corpora; accusative case

CS

morfologi; fonetika; zájmena; dialekt; jazykový korpus; akuzativ

• Publisher: Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu
• Journal: Bohemistyka
• Year: 2017
• Issue: 4
• Pages: 347-358

Dates

published

2017

Contributors

author

Martin Janečka

• České Budějovice

References

• Balhar J. a kol., 2002, Český jazykový atlas. 4. Praha: Academia.
• Cvrček V. a kol., 2010, Mluvnice současné češtiny. 1, Jak se píše a jak se mluví. Praha: Karolinum.
• Havránek B., Jedlička, A., 1981, Česká mluvnice. Praha: SPN.
• Karlík P. a kol., 1995, Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN.
• Křen M., Cvrček V., Čapka T., Čermáková A., Hnátková M., Chlumská L., Jelínek T., Kováříková D., Petkevič V., Procházka P., Skoumalová H., Škrabal M., Truneček P., Vondřička P., Zasina A., 2015, SYN2015: reprezentativní korpus psané češtiny. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Online: http://www.korpus.cz [cit. 12. 10. 2017].
• Petr J. a kol., 1986, Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia.
• Podlipský V.J., Skarnitzl R., Volín J., 2009, High Front Vowels in Czech: a Contrast in Quantity or Quality? „Proceedings of Interspeech 2009 Brighton”, s. 132–135.
• Skarnitzl R., 2012, Dvojí i v české výslovnosti. „Naše řeč” 95, s. 141–153.
• Šebesta K., Goláňová H., Křen M., Procházka P., 2010, SCHOLA2010: korpus mluvené češtiny ve škole – přepisy nahrávek vyučovacích hodin na českých základních a středních školách. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Online: http://www.korpus.cz [cit. 12.10.2017].
• Tahal K., 2000, Prostá úvaha o obecné češtině. „Meddelanden fran Slaviska institutionen” 36, s. 7–51.
• Waclawičová M., 2009, Regionální mluva v korpusu mluvené češtiny ORAL2006 se zaměřením na situaci v českém pohraničí. „Naše řeč” 92, s. 72–86.

Identifiers

DOI

10.14746/bo.2017.4.4

Biblioteka Nauki

908843