Percepce výslovnostních chyb učiteli českého jazyka

• Authors: Jana Vlčková-Mejvaldová , Stanislav Štěpáník

Title variants

EN

Perception of pronunciation errors in a Czech language teacher

Abstracts

EN

Pronunciation is one of the basic characteristics of one’s speech culture. L1 teaching should lead to the development of speaking skills, whose part is also mastering the orthoepic norm. One of the preconditions of that is the teachers’ subject matter knowledge, their own practically mastery of Czech orthoepy. The paper brings the results of a study conducted with a sample of 148 teachers from Czech primary and lower- and upper-secondary schools which researched the teachers’ ability to detect pronunciation errors in a segment of continuous speech. The results indicate that the awareness of the orthoepic norm among Czech language teachers is rather insufficient, and that there is quite strong correlation between the teachers’ knowledge of the orthoepic norm and the pronunciation errors their pupils make.

CS

Dobrá výslovnost je jedním ze základních rysů řečové kultivovanosti mluvčího. Vyučování mateřskému jazyku by mělo vést k rozvoji řečových dovedností, jejichž součástí je zvládnutí ortoepické normy. Jednou z podmínek tohoto procesu je sama učitelova znalost a praktické ovládání české ortoepie. Článek přináší výsledky studie, jíž se zúčastnilo 148 učitelů na 1., 2. a 3. vzdělávacím stupni. Studie zjišťovala schopnost učitelů detekovat výslovnostní chyby v souvislé promluvě. Výsledky naznačují, že povědomí o české ortoepické normě je mezi učiteli spíše nedostačující a že může existovat souvislost mezi učitelovou znalostí ortoepické normy a kvalitou mluveného projevu žáka.

Keywords

EN

Czech language; didactics; orthoepy; phonetics; phonetic aspects; pronunciation; pronunciation error; teacher’s subject matter knowledge

CS

český jazyk; didaktika; ortoepie; fonetika; učitelova znalost obsahu; výslovnost; výslovnostní chyba; zvuková stránka

• Publisher: Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu
• Journal: Bohemistyka
• Year: 2019
• Issue: 2
• Pages: 239-268

Dates

published

2019

Contributors

author

Jana Vlčková-Mejvaldová

• Univerzita Karlova v Praze

author

Stanislav Štěpáník

• Univerzita Karlova v Praze

References

• Babušová G., 2014, Evoluce komunikačních činností v teorii a praxi. Praha: PedF UK.
• Balkó I., 2005–2006, Stav zvukové stránky mluvených projevů absolventů SŠ a příčiny zjištěných nedostatků, „Český jazyk a literatura” 56, s. 15–21.
• Balkó I., 2007–2008, Pauzy v mluveném projevu učitele, „Český jazyk a literatura” 58, s. 17–21.
• Balkó I., 2012–2013,Nepodceňují učitelé zvukovou stránku jazyka? „Český jazyk a literatura” 63, s. 6–12.
• Bořek-Dohalská M. a kol., 2016, Závěr. In Fonetika a fonologie v přípravném vzdělávání učitelů. Filologické studie. Praha: Karolinum, s. 154–158.
• Brabcová R. a kol., 1990, Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
• Browne A., 2007, Teaching and learning communication, language and literacy. London: Paul Chapman.
• Čechová M., 1985, Vyučování slohu. Praha: SPN.
• Čechová M., 1998, Komunikační a slohová výchova. Praha: ISV nakladatelství.
• Čechová M., Styblík V., 1998, Čeština a její vyučování: didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a studenty učitelství. Praha: SPN.
• Čejka M., 2013, Čtyři menší spisy. Brno: Host.
• Čermák P., 2015, Fonetika a fonologie současné španělštiny. Praha: Karolinum.
• Čmejrková S., Hoffmannová J., 2011, Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha: Academia.
• Daneš F., 2009, Kultura a struktura českého jazyka. Praha: Karolinum.
• Dvořáčková V., 2014, K činnosti komisí fonografické, ortoepické a fonetické České akademie věd a umění. Práce z dějin Akademie věd. roč. 6, č. 1, s. 47–60.
• Hájková E., 2011, Rétorika pro pedagogy. Praha: Grada.
• Hála B., 1967, Výslovnost spisovné češtiny I: Zásady a pravidla. Výslovnost slov českých. Praha: Academia.
• Hoffmannová J. a kol., 2016, Stylistika mluvené a psané češtiny. Praha: Academia.
• Hronek J., 1972, Obecná čeština. Praha: Univerzita Karlova.
• Hůrková J.,1995, Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia.
• Janík T., 2009, K možnostem rozvíjení učitelových didaktických znalostí obsahu. In T. Janík a kol., Možnosti rozvíjení didaktických znalostí obsahu u budoucích učitelů. Brno: Paido, s. 9–16.
• Kraus J., 1996–1997, Několik úvah o úloze rétoriky ve škole. „Český jazyk a literatura” 47, s. 193–199.
• Kraus J., 2010, Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum.
• Krčmová M., 2009, Fonetika a fonologie. Brno: Masarykova univerzita. On-line https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/ps09/fonetika/tisk_2009/Fonetika_a_fonologie_logo.pdf. [cit. 14.7.2018].
• Krčmová M., 2012–2018, Transkripce. In Nový encyklopedický slovník češtiny online. On-line https://www.czechency.org/slovnik/TRANSKRIPCE#fonetická%20transkripce [cit. 14.6.2018]
• Krobotová M., 2000, Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu. Olomouc: Univerzita Palackého.
• Kučera H., 1955, Phonemic variations of spoken Czech, „Slavic Word” 11, s. 575–602.
• Kuldanová P., 2001, Krize mluvních vzorů v Čechách? „Čeština doma a ve světě”, s. 156–161.
• Lollok M., 2018, Několik poznámek k ne/formálnosti jazykové komunikace v češtině, „Bohemistyka”, s. 5–18.
• Macoun T., Dvořáková Š., 2008, Metafora v mluvených projevech moderátorů dvou rozhlasových stanic. In Ľ. Kralčák (ed.), Hovorená podoba jazyka v médiách, Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa. s. 145–153.
• Málková J., 2012, Mluvený projev učitele ve výukové komunikaci na 2. stupni základní školy. Dizertační práce. Plzeň: FPE ZČU.
• Málková J., 2014–2015,Kultivovanost mluveného projevu učitele, „Český jazyk a literatura,” 65, s. 105–109.
• Mareš J., Křivohlavý J., 1995, Komunikace ve škole. Praha: SPN.
• Mareš J. a kol., 1996, Učitelovo pojetí výuky. Brno: Masarykova univerzita, Centrum pro další vzdělávání učitelů
• Palková Z., 1994, Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum.
• Palková Z., 2005, Zvuková podoba veřejných mluvených projev z hlediska jazykové kultury, „Čeština doma a ve světě”, s. 37–38.
• Palková Z., 2008–2009, Výslovnost současné češtiny a kultura řeči, „Český jazyk a literatura” 59, s. 18–26.
• Palková Z., 2017–2018, Řeč mateřská, řeč bohatá, „Český jazyk a literatura” 68, s. 209–215.
• Píšová I. a kol., 2013, Učitel expert: jeho charakteristiky a determinanty profesního rozvoje (na pozadí výuky cizích jazyků), Brno: Masarykova univerzita.
• Podlahová L., 2004, První kroky učitele. Praha: Triton.
• Průcha J., 2011, Dětská řeč a komunikace. Poznatky vývojové psycholingvistiky. Praha: Grada.
• Romportl M. a kol., 1978, Výslovnost spisovné češtiny. Výslovnost slov přejatých. Výslovnostní slovník. Praha: Academia.
• Slovník spisovného jazyka českého, 1989, Praha: Academia.
• Suchánková O., 1992, K výslovnosti slova konsensus. „Naše řeč” 75, s. 223–224.
• Svobodová J., 2003, Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Ostrava: Ostravská univerzita.
• Šimoník O., 1994, Začínající učitel: Některé pedagogické problémy začínajících učitelů. Brno: Masarykova univerzita.
• Šmajsová Buchtová B., 2005, Cvičné texty z rétoriky. Brno: Masarykova univerzita.
• Šmejkalová M., 2010, Čeština a škola – úryvky skrytých dějin. Praha: Karolinum.
• Šmilauer V., 1968–1969, Profil češtináře, „Český jazyk a literatura” 19, s. 241–249.
• Štěpánová V., 2013, Fonetická problematika v jazykové poradně, „Naše řeč” 96, s. 61–77.
• Švaříček R., Šeďová K., Šalamounová Z., 2012, Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.
• ÚZIS, 2014, Činnost logopedických pracovišť v ČR v roce 2013. Praha: ÚZIS.
• Vašutová J., 2007, Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. Praha: PedF UK.
• Vlčková-Mejvaldová J., Sojka P., 2016, Fonetika a fonologie českého jazyka. In Fonetika a fonologie v přípravném vzdělávání učitelů. Filologické studie. Praha: Karolinum, s. 37–67.

Identifiers

DOI

10.14746/bo.2019.2.7

Biblioteka Nauki

908864