PL
Příspěvek vychází ze zaměření autorky na nářeční apelativní a propriální slovní zásobu v češtině. Vzájemné ovlivňování a prolínání obou složek je ilustrováno na příkladech ze dvou obcí – z Hlohovce, obce s původně chorvatským obyvatelstvem na pomezí východní Moravy a Rakouska, jejíž název byl zřejmě uměle vytvořen na základě mylné interpretace apelativního východiska jména obce (jméno Hlohovec patrně nesouvisí s apelativem hloh, ale se slovesem ležet), a z Rácova na Jihlavsku na Českomoravské vysočině, kde v důsledku zániku regionálního apelativa došlo k mylnému chápání motivace pomístního jména a jeho přetvoření ve jméno nové, předpokládající zcela jinou motivaci (M/močihuba : MozciHuba : Mučí Huba : Mlčí Huba -> Tiché údolí, Mlčící dolina).
EN
The article in based on the author’s academic interest in dialectological vocabulary and proper names. The two sectors’ mutual influence is illustrated by means of examples from two locations: Hlohovec, a village on the East-Moravian and Austrian border, the name of which was presumably coined as a consequence of a false interpretation of its appellative basis (Hlohovec is probably not related to the appellative hloh ‘hawthorn’, but to the verb ležet ‘lay’), and Rácov in the Jihlava region of the Bohemian-Moravian Highlands where the local appellative perished and an anoikonym was falsely understood and transformed into another one with a different motivation (M/močihuba – ‘heavy drinker’: MozciHuba : Mučí Huba : Mlčí Huba ‘mouth is quiet’ -> Tiché údolí ‘quiet valley’, Mlčící dolina ‘silent dale’).