CS
Myšlenka, že jazyk utváří naše myšlení, často připisovaná Benjaminu Whorfovi, je již dlouho odmítána a označována za pomýlenou, nebo dokonce pošetilou. Nyní se však debata o tom, do jaké míry je jazyk ovlivňován nejazykovou kognicí (především v oblasti reprezentace času), znovu otevírá, a to na základě nových experimentálních výzkumů. V tomto článku se nejprve zaměřím na argumenty proti Whorfově hypotéze a ukážu, že směšují dvě různé otázky: „Myslíme v jazyce?“ a „Je myšlení utvářeno jazykem?“ Dále se budu zabývat mezijazykovými rozdíly v prostorových metaforách času a experimenty, které ukazují analogické rozdíly v nejazykové reprezentaci. Nakonec načrtnu jednoduchý model mechanismu učení, kterým lze vysvětlit některé projevy jazykové relativity. Mluvčí různých jazyků si v důsledku základních (a pravděpodobně univerzálních) neuronálních a kognitivních procesů vytvářejí různé soubory konceptů, ať už myslí v jazyce, nebo ne.