Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Bohatství pod neviditelným pláštěm? : k psychoterapii v Československu po roce 1968

100%
Gjuričová A.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2017
|
vol. 24
|
issue 3
311-334
EN
a2_She concludes that analyses of psychic disciplines as tools of expert rule (Nikola Rose), which were inspired by Michel Foucault, while potentially tempting as an interpretation tool of the period of neo-liberal dominance in the Czech Lands, ignore the specific historical context of the subversive nature of psychotherapy during the period of late socialism, utilization of resources of the socialist medical care system, and their failure after 1989.
CS
Studie otevírá téma fungování expertního prostředí psychodisciplín (psychiatrie, psychologie, psychoterapie apod.) v socialistickém Československu, a to nikoli ve smyslu jejich vnitrooborového vývoje, nýbrž proměny jejich společenské a kulturní funkce a vztahu k politické moci. Autorka sleduje oborové společenství psychoterapeutů od šedesátých let, jeho polooficiální institucionální a vzdělávací platformy, prosazování psychoterapie v systému socialistického zdravotnictví, její vztah k ostatním psychodisciplínám a komunikaci s odbornými trendy na Západě. V centru její pozornosti je zejména první vzdělávací psychoterapeutický systém v Československu označovaný jako SUR (jde o akronym utvořený z iniciál příjmení tří zakladatelů - Jaroslava Skály, Edmunda Urbana a Jaromíra Rubeše), který fungoval od roku 1967 a jímž do konce osmdesátých let prošlo na dva tisíce účastníků. Vyznačoval se především sebezkušenostním principem výcviku, kdy na sebe terapeuti aplikovali stejné metody a režim jako na pacienty. Po roce 1989 zažil obor obrovský rozkvět a psychoterapeutické přístupy k mezilidským vztahům i vlastnímu „já“ se staly nejen módní záležitostí a dobrým obchodním artiklem, ale též hlubší součástí každodenního života. Tuto proměnu autorka konfrontuje s literaturou věnovanou takzvané psychoterapeutizaci společnosti v západní Evropě. Uzavírá, že Michelem Foucaultem inspirované analýzy psychodisciplín jako opory expertního vládnutí (Nikolas Rose) jsou sice lákavé i pro výklad období neoliberální dominance v českých zemích, avšak pomíjejí specifický historický kontext subverzivnosti psychoterapie v pozdním socialismu, využívání zdrojů socialistického zdravotnictví i jejich výpadku po roce 1989.
2
Content available remote

Městská válka bez vítěze. Všeobecná československá výstava v Praze v roce 1991

100%
Gjuričová A.
Střed. Časopis pro mezioborová studia Střední Evropy 19. a 20. století. / Centre. Journal for Interdisciplinary Studies of Central Europe in the 19th and 20th Centuries.
|
2021
|
vol. 13
|
issue 2
85-100
EN
The General Czechoslovak Exhibition of 1991 was held in Prague Exhibition Grounds in Holešovice from 15 May to 28 October. Under the banner “The World We Want to Live in”, it sought to commemorate the grandiose General Land Centennial Exhibition, which was held in the same venue in 1891. It was also meant to present the state of Czech and Slovak manufacturing, agriculture, environment, arts and style, and attract large audiences from among both the general public and international business. Although the idea of the centennial exhibition had been raised by the previous Communist government, the practical arrangements for it were only implemented in the frantic months following the Velvet Revolution. As this took place at the beginning of the economic and political transformation, the concept of the event, and the funding and organization of it, were affected by the changing economic conditions and new political conflicts and tensions − between the federal, republic and municipal levels of decision-making, and between the interests of public representative bodies and the commercial exploitation of the post-Communist city.
3
Content available remote

Skrytá prostorovost československé federace: role národních rad v transformacích 1989-1992

63%
Gjuričová A., Zahradníček T.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2021
|
vol. 28
|
issue 1
23-43
EN
The study examines the role of the Czech National Council and the Slovak National Council in the political development of the Czechoslovak federation. It presents the two republic parliaments as hitherto overlooked institutions, where significant processes toward their transformation into parliaments of independent states – the Czech Republic and the Slovak Republic – were taking place. It emphasizes that the formally identical status of both National Councils was hiding different realities, practices and evolutionary dynamisms of the two bodies, which were a result of a not very fortunately chosen institutional architecture of the federation. Prague’s twin role as both federal and Czech capital made the Czech National Council act as a regional authority, while its Slovak counterpart in Bratislava was playing a key role in Slovakia’s political life. The two authors illustrate the situation using two documentary probes. The first of them concerns the Slovak struggle for their own constitution promised to both republics in the new constitutional order in 1968. It shows that a majority of the Slovak National Council adopted a requirement for an autonomous constitution as early as in the first weeks after the fall of the last Communist government and kept insisting on it until the end of the federation. The second probe into documentary sources indicates a different dynamism; it presents the formation of nuclei of the Czech foreign policy through the Foreign Committee of the Czech National Council, the body established only in the spring of 1991, which subsequently became one of the institutional pillars of Czech separatism in the next year and a half.
4
Content available remote

Nevítaný pokus o emancipaci : federální shromáždění v československé revoluci 1989

63%
Gjuričová A., Zahradníček T.
Soudobé dějiny (Contemporary History)
|
2015
|
vol. 22
|
issue 3-4
348-365
EN
The aim of this article is to chart out the efforts to strengthen the Federal Assembly as the supreme Czechoslovak legislative body during what became known as the Velvet Revolution beginning in late 1989, and to identify and explain the causes of the failure of these efforts. The authors are advocates of the ‘new institutionalism’, an approach that focuses on the less visible actors and processes, such as implicit customs, values, procedures, and myths, which institutions pass on to each other. In Communist Czechoslovakia, the legislature played a secondary role, and during the watershed year of 1989, the key political debates and negotiations also avoided the legislature; it did not become the stage on which politics were played out, nor even an arena in which to demonstrate who was more powerful. That began to change in late November 1989, after the fall of the old Communist leadership and during the change in political régime. The authors explain the principles of the operation of the Federal Assembly and its political composition, and demonstrate how, in the person of its spokesman, Anton Blažej (1927-2013), the Communist majority began to take action in the Federal Assembly, and came out in favour of the principles of democracy and a fully fledged role for the legislature, and eventually became a possible obstacle to the election of Václav Havel (1936-2011) to the Czechoslovak presidency. Events, however, took a different turn. The Civic Forum became the new centre of power, and achieved the decisive position also in the ‘government of national understanding’, which was formed in the Federal Assembly, but without the participation of the deputies to that legislature. The Federal Assembly again quickly became dependent on the executive, and its role did not begin to grow until the spring of 1990, after the Civic Forum was represented there by co-opting new deputies.
CS
Předmětem studie je zmapování snah o posílení Federálního shromáždění jako nejvyššího československého zákonodárného sboru během takzvané sametové revoluce na konci roku 1989 a vysvětlení příčin jejich nezdaru. Autoři se hlásí k takzvanému novému institucionalismu, který obrací svou pozornost na méně viditelné aktéry a procesy, jako jsou nedeklarované zvyky, hodnoty, procedury a mýty, které si instituce předávají. V komunistickém Československu hrál parlament podružnou roli a také během přelomového roku 1989 se mu klíčové politické diskuse a jednání vyhýbaly, nestal se jevištěm politiky ani arénou měření sil. To se začalo měnit koncem listopadu 1989 po pádu starého komunistického vedení a během změny politického režimu. Autoři vysvětlují principy fungování a politické složení Federálního shromáždění a ukazují, jak se v osobě svého mluvčího Antona Blažeje (1927-2013) začala aktivizovat komunistická většina v něm, která se přihlásila k principům demokracie, plnoprávné roli parlamentu a posléze se stala eventuální překážkou pro zvolení Václava Havla (1936-2011) prezidentem republiky. Vývoj však šel jinudy. Jako nové mocenské centrum se prosadilo Občanské fórum, které získalo rozhodující postavení i ve „vládě národního porozumění“, vytvořené mimo půdu parlamentu a bez účasti poslanců. Parlament se znovu rychle dostal do závislosti na exekutivě a jeho role pak začala růst až na jaře 1990, poté co Občanské fórum v něm získalo svou reprezentaci v procesu kooptací nových poslanců.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.