Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 5

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Pavel Machotka : život a dílo

100%
Čermák I.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2019
|
vol. 63
|
issue 6
691-705
EN
rich and a multilayered life and work of Pavel Machotka, professor of clinical psychology and psychology of art and aesthetics. The study explores Machotka’s relationship to Czech psychology and the meaning by which his professional and organizational activities contributed to cultivating the discipline of psychology. The author views his professional development in the context of primary family, which was a substantial source of Machotka’s intellectual growth. Particularly, the author pays close attention to the relationship between Machotka and his father, who was an outstanding Czech prewar sociologist, and who continued his sociology work in the United States. Furthermore, the study briefly depicts Machotka’s academic career and some important events in his life. It also maps what influenced his professional attitudes and mentions personalities from the field of study who were milestones in his professional life (G. Allport, E. Erikson, B. F. Skinner, J. Bruner, J. Piaget, J. Rewald, L. Gowing, I. Child). The author underlines original contributions of Machotka’s research for understanding the connection between personality and art perception, and sources of creating art. Finally, the study reflects two parts of Pavel Machotka’s personality that express his endeavor in searching for unifying his life with two kinds of creativity– scientific and artistic.
CS
Ve studii autor popisuje bohatý a mnohovrstevnatý život a dílo Pavla Machotky, profesora klinické psychologie, psychologie umění a estetiky. Zabývá se v ní jeho vztahem k české psychologii a významem, který jeho odborná a organizační činnost měla pro rozvoj oboru. Jeho profesní vývoj pak nahlíží v kontextu primární rodiny, která byla zásadním zdrojem intelektuálního růstu Pavla Machotky. Studie se zejména věnuje vztahu k otci, významnému předválečnému československému sociologovi, který ve své výzkumné a přednáškové činnosti pokračoval v USA. Dále pak stručně zachycuje akademickou dráhu Pavla Machotky a důležité události v jeho životě. Mapuje odborné vlivy podílející se na formování jeho profesních postojů a zmiňuje osobnosti, které byly v jeho kariéře důležitými milníky (G. Allport, E. Erikson, B. F. Skinner, J. Bruner, J. Piaget, J. Rewald, L. Gowing, I. Child). Ve stati je zdůrazněn originální přínos Machotkových výzkumů pro poznání spojitosti mezi osobností a vnímáním výtvarného uměleckého díla a též zdrojů tvorby uměleckého díla. Autor nakonec reflektuje dvě části osobnosti Pavla Machotky, které vyjadřují jeho úsilí o scelení života dvěma druhy tvořivosti – vědeckou a uměleckou.
2
Content available remote

Vývojová traumatická porucha : nový pohled na traumatickou zkušenost v dětství a adolescenci

51%
Štěpánek P., Schmidtová J., Čermák I.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2019
|
vol. 63
|
issue 1
84-103
EN
Developmental trauma disorder as a consequence of a complex interpersonal trauma originating in childhood and adolescence is conceptualized. Concepts such as polyvictmization, polytraumatization and mainly symptom complexity contribute to understanding of traumatic experience in childhood better than Post-traumatic Stress Disorder (PTSD). They more adequately describe pervasive sequels of traumatic events to personality development in childhood and adolescence. Disturbance in personality functioning relating to affective and cognitive self-regulation, self and other perception, relationships with other, somatic health, etc. is analyzed in details. Development trauma disorder (DTD) is defined as an experience of one or more forms of multiple, cumulative, chronic and prolonged developmentally adverse traumatic events in a specific interpersonal relationships and contexts (e.g. sexual abuse, physical maltreatment, domestic violence) at the beginning of life (i.e. in childhood and in adolescence).
CS
Ve studii je konceptualizována vývojová traumatická porucha jako důsledek komplexního interpersonálního traumatu vznikajícího v dětství a adolescenci. K porozumění traumatické zkušenosti v dětství přispívá pojetí polyviktimizace, polytraumatizace a především symptomové komplexity, které adekvátněji než diagnóza PTSP zachycují pervazivní důsledky traumatické události pro vývoj osobnosti dítěte a adolescenta. Narušení fungování osobnosti týkající se emoční a kognitivní seberegulace, vnímání sebe a druhých, vztahů s druhými, somatického zdraví apod. je podrobně analyzováno. Vývojová traumatická porucha je vymezena jako zkušenost mnohočetných, kumulativních, chronických a prolongovaných vývojově nepříznivých traumatických událostí odehrávajících se po určité delší časové období ve specifických interpersonálních vztazích a kontextech (např. sexuální zneužívání, fyzické týrání, domácí násilí) na začátku života (dětství a adolescence).
3
Content available remote

Metaforizace jako reautorizace zkušenosti

51%
Chrz V., Čermák I., Štěpánek P., Schmidtová J.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2019
|
vol. 63
|
issue 6
617-626
EN
Metaphor is conceived as a tool of a new inside and an externalization of unconscious capacity and tendencies, particularly in psychological praxis. The aim of present study is to develop this idea into original approach to metaphor as a tool of reauthorization. Unclear concept of expression in therapeutic approach of expressive writing is critically reflected. Alternative approach to expression based upon Nelson Goodman theory, in which an expression is articulated as metaphorically grounded, is discussed. Approach of metaphorical expression is then illustrated through analysis and interpretation of polytraumatized girl diaries. Metaphorical expression thus serves as a reauthorization of girl , s unbearable traumatic experience. Metaphor in the service of authentic experiencing, experiencing “from inside”, becomes a tool of reauthorization, i.e. tool of participating and reflecting relation to external and internal world.
CS
Cílem studie bylo předložit pojetí reautorizační funkce metafory v psychoterapii či v klinické praxi. Autoři se vymezují ve vztahu k zavedenému předpokladu, podle kterého je metafora v psychoterapii nástrojem nového vhledu a artikulace nevědomých tendencí a možností. V návaznosti na tento předpoklad podávají výklad svého pojetí metafory jako nástroje reautorizace. Výchozím bodem jejich výkladů je nevyjasněnost konceptu exprese v kontextu terapeuticky využitého expresivního psaní. V kontrastu s tím nabízejí alternativní pojetí exprese vycházející z teorie Nelsona Goodmana. Zde je exprese (jako alternativa doslovné denotace) chápána jako ve svém principu metaforická. Toto pojetí metaforické exprese poté ilustrují pomocí analýzy a interpretace deníků mnohočetně traumatizované dívky. Na několika klíčových momentech těchto deníků bylo ukázáno, že metaforická exprese může fungovat jako reautorizace ve vztahu k nesnesitelné traumatické zkušenosti. V kontextu přijatého teoretického rámce je vysvětlen způsob, jakým metafora umožňuje prožívat zkušenost jako „vlastní“, jako „zevnitř“ (tj. ze smyslově vnímatelné konfigurace aktivitou subjektu) utvářenou. Takto se metaforický proces může stát prostředkem reautorizace, tj. aktivního a reflektujícího vztahu k vnitřní i vnější skutečnosti.
4
Content available remote

Vliv traumatu v dětství na vznik a rozvoj disociativních poruch

51%
Schmidtová J., Štěpánek P., Čermák I.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2021
|
vol. 65
|
issue 2
178-200
EN
Dissociative experiences are common both in children and adults. Their frequency and severity range from normal dissociation to pathological fragmentation of identity. High rates of dissociation and Dissociative Disorders have been documented in both community and clinical samples. Trauma, especially chronic trauma, plays an essential role in the development and long-term presence of dissociative symptoms. During overwhelming and often traumatic experiences dissociation protects the individual by psychological detachment from the unbearable reality. Chronic dissociative experiences might cause severe disintegration of the individual’s mental experience. The Trauma Model suggests that dissociation is a psychobiological response which enables survival during and after the traumatic event. The Developmental Model is based on an assumption that disturbed attachment, especially early interpersonal trauma, might lead to the development of severe dissociation in children and adolescents, often lasting into adulthood. Diagnostic systems include three diagnoses that deal with the specific relationship between trauma and dissociation. Two of these diagnoses have been recognized recently - Complex PTSD (ICD-11) and the Dissociative Subtype of PTSD (DSM-5); one has already been established - the Dissociative Identity Disorder. Patients with Dissociative Disorders suffer from a range of symptoms. The most severe symptoms include chronic suicidal ideation and frequent suicide attempts. Therefore, researchers and clinicians should routinely assess dissociation in their everyday practice. In patients with Dissociative Disorders, the main treatment goal is the integration of their mental experience.
CS
Disociativní zkušenosti jsou u dětí i dospělých běžné. Jejich frekvence a závažnost se pohybu- jí od normální disociace po patologickou frag- mentaci identity. Vysoká míra disociace a diso- ciativních poruch se vyskytuje v komunitních a klinických vzorcích. Významnou roli při rozvoji a přetrvání disocia- tivních symptomů hraje trauma, zejména chro- nické. Disociace během zaplavujících a často traumatických prožitků chrání jedince prostřed- nictvím psychického odpojení od tíživé reality. Chronické disociativní zkušenosti mohou způ- sobit závažnou dezintegraci psychického proží- vání jedince. Traumatický model vzniku disociace postuluje, že disociace je psychobiologickou reakcí, jež umožňuje přežití jedince během a po traumatické události. Vývojový model vzniku disociace předpokládá, že narušená citová vazba, respektive rané interpersonální trauma, mohou vést k rozvoji závažného disociativního prožívání u dětí a adolescentů. Ukazuje se, že často přetrvává až do dospělosti. V diagnostických systémech o specifickém vztahu traumatu a disociace pojednávají především tři diagnostické jednotky, dvě nově vzniklé: Komplexní PTSD (ICD-11), Disociativní podtyp PTSD (DSM-5) a jedna stávající: Disociativní porucha identity. Pacienti s disociativními poruchami trpí řadou dalších symptomů. Nejzávažnější z nich jsou chronické suicidální ideace a časté pokusy o sebevraždu. Diagnostika disociace by měla být rutinní součástí práce výzkumníků a klinických odborníků. Hlavním cílem léčby disociativních poruch je integrace psychického prožívání jedince.
5
Content available remote

Psychometric analysis of the Guilt and Shame Experience Scale (GSES)

39%
Maliňáková K., Černá A., Fürstová J., Čermák I., Trnka R., Tavel P.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2019
|
vol. 63
|
issue 2
177-192
EN
Objectives. Recent research has begun to pay attention to the experiences of guilt and shame in different realms of human life. However, there is an urgent need to develop valid instruments for measuring these emotional experiences. The main aims of this study are to introduce a newly developed tool, the Guilt and Shame Experience Scale (GSES), and to psychometrically evaluate its properties. Sample and settings. An online sample of Czech respondents aged 15 and over (N=1101; 34.4 ± 13.0 years; 26.9% men) participated in the survey. Experiences of guilt and shame (GSES), together with basic socio-economic information, were measured. Results. The non-parametric comparison of different socio-demographic groups showed a higher disposition for experiencing guilt among women and religious respondents and a lower disposition for experiencing both vindication and shame among middle-aged respondents. For the purpose of factor analysis, the data set was divided into two groups. One group (N=551) was used for Exploratory Factor Analysis (EFA) and the second (N=550) for Confirmatory Factor Analysis (CFA). On the basis of the EFA performed on a matrix of polychoric correlations and the subsequent CFA, two items were excluded. The eight-item version of the scale has good internal consistency, with Cronbach’s alpha 0.86 and McDonald’s ωt 0.88. At the same time, the polychoric correlations between the items of the scale showed a low to moderate inter-item correlation, with values between 0.20 and 0.60. A two-factor model has the best fit with the data. The two-factor solution also corresponds to the theoretical assumptions and to the two expected subscales of the questionnaire: shame and guilt. Each subset contains four items. Study limitations. The main limitation of this study is that it did not reach a representative sample, allowing a more detailed exploration among socio-demographic groups, and therefore, it was not possible to determine the norms for the population.
CS
Cíle. Do centra zájmu řady výzkumných studií se v současné době dostávají pocity zahanbení a viny a jejich spojitost s různými oblastmi lidského života. Aktuální potřebou je vývoj validních nástrojů pro měření těchto emocionálních zkušeností. Cílem této studie bylo představení nového nástroje, Škály prožitků viny a zahanbení (Guilt and Shame Experience Scale, GSES), a psychometrická analýza jeho vlastností. Metoda. Výzkumný soubor byl tvořen 1101 respondenty získanými jako internetový vzorek metodou sněhové koule (26,9 % mužů; prům. věk 34,4; SD = 13,0). Součástí dotazníku byla otázka na religiozitu a základní sociodemografické údaje. Výsledky. Výsledky neparametrických porovnání mezi různými sociodemografickými skupinami ukázaly vyšší míru dispozičního prožívání pocitů viny u žen a věřících respondentů a nižší dispoziční prožívání zahanbení i viny u respondentů středního věku. Pro účely faktorové analýzy byla data rozdělena na dvě poloviny. Jedna z nich (n = 551) byla použita pro explorační faktorovou analýzu (EFA) a druhá (n = 550) pro konfirmační faktorovou analýzu (CFA). Na základě výsledků EFA, provedené na matici polychorických korelací, a následné CFA byla původně desetipoložková škála zkrácena na 8 položek. Výsledná škála vykazuje dobrou reliabilitu, s hodnotou Cronbachova alfa 0,86 a McDonaldovova koeficientu omega 0,88 při nízké až střední korelovanosti jednotlivých otázek škály (hodnoty 0,20–0,60). Po analýze dat metodou EFA s využitím šikmé (Oblimin) rotace na matici polychorických korelací a metodou CFA se jako nejvhodnější jeví dvoufaktorové řešení s následujícími hodnotami CFA: χ² (19) = 44,8; p < 0,001; SRMR = 0,042; TLI = 0,993; CFI = 0,995; RMSEA = 0,050 (90% CI = 0,031–0,069). Dvoufaktorové řešení také odpovídá teoretickým předpokladům a očekávaným 2 subškálám dotazníku: zahanbení a vině. Každá subškála obsahuje 4 položky. Omezení. Limitací této studie je, že se nejedná o reprezentativní vzorek a nebylo tedy možné např. zpracování norem pro českou populaci. V dalším výzkumu bude tedy vhodné provedené analýzy zopakovat i na vzorku reprezentativním. (Článek je v anglickém jazyce).
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.