Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

The Prague Intermezzo of the Painter and Photographer Hannes Beckmann (1934-1948) : Dessau - Prague - New York

100%

Rokytová B.

Umění (Art)

2014

vol. LXII

issue 1

17-35

Hannes Beckmann (1909–1977) was one of the graduates from the Bauhaus of whom not very much has been known until now. The fate of this painter, photographer, set designer, and also theorist, is connected with Czechoslovakia, where he was forced to emigrate for political reasons in 1934. He was classified among the refugees from Nazism, whose lives had to adapt to the fluctuating dictates of the state authorities, influenced by the growing pressure from neighbouring Germany. In spite of all the difficulties he faced, being repeatedly forced to undergo a metamorphosis from a German citizen to a Czechoslovak one and back again, Beckmann created works with a clear outlook, focusing on geometrical and organic abstract works. The evident influence of Wassily Kandinsky and Paul Klee was something unusual for the Czech visual arts in the 1930s, and for a long time after Beckmann left Czechoslovakia he had no obvious followers there. The nearly fifteen years he spent in Czechoslovakia was not an entirely typical intermezzo in the life of this emigrant. Although he had to observe the state regulations for refugees and was dependent on the financial support of the family of his wife, who was of Czech origin, he continued to work without making any compromises. This can be seen from Beckmann’s visit to Wassily Kandinsky in Paris and from their correspondence, which lasted until 1939. His works were exhibited together with those of other Czech artists at the First Exhibition of Non-Associated Artists held in the exhibition centre of the Mánes Union of Fine Arts in Prague in 1936. He also published theoretical texts devoted to photography and set design in Prague German periodicals. He was arrested several times and interrogated about his photography, which was considered a suspicious activity. At the end of the war he was detained in a penal camp for versiebte Arier [degenerate Aryans], but all these seeming restrictions eventually benefited the artistic independence expressed in his work, culminating in the exhibition “Hannes Beckmann – Czechoslovak Citizen” at the Museum of Non-Objective Painting in New York, where he managed to re-settle in 1948.

Hannes Beckmann (1909–1977) patří k absolventům Bauhausu, o nichž dosud mnoho nevíme. Úděl tohoto malíře, fotografa, scénografa, ale také teoretika je spojen s Československem, kam byl nucen z politických důvodů emigrovat v roce 1934. Zařadil se k uprchlíkům před nacismem, jejichž život se musel přizpůsobovat proměnlivému diktátu státních úřadů, ovlivňovaných sílícím tlakem sousedního Německa. Hannes Beckmann přes veškeré obtíže, kdy opakovaně a nezávisle prožíval metamorfózy z německého občana na československého a naopak, vytvořil dílo s jasným názorem, zaměřené na geometrickou i organickou abstrakci. Zřetelný vliv Vasilije Kandiského a Paula Kleea byl pro české výtvarné umění třicátých let 20. století nezvyklý a ještě po Beckmannovu odchodu z Československa nenacházel delší dobu jednoznačné pokračovatele. Téměř patnáct let prožitých v Československu nebylo zcela typickým intermezzem v životě emigranta. Přestože musel dodržovat státní nařízení pro uprchlíky nebo byl závislý na finanční podpoře rodiny, která byla českého původu, stále nekompromisně pracoval. Dokazuje to Beckmannova návštěva Vasilije Kandinského v Paříži i jejich společná korespondence, která trvala do roku 1939. S dalšími českými umělci byl zastoupen na I. výstavě nesdružených umělců v SVU Mánes v Praze v roce 1936. Publikoval také teoretické texty věnované fotografii nebo scénografii v pražských německých periodikách. Byl vícekrát zatčen a vyslýchán pro podezřelou činnost, za niž bylo považováno jeho fotografování. Na konci války byl zadržován v trestném táboře pro versiebte Arier, ale všechna tato zdánlivá omezení nakonec vyzněla ve prospěch jeho nezávislosti ve výtvarném projevu a vyvrcholila výstavou Hannese Beckmanna – československého občana, v Museu of Non-Objective Painting v New Yorku, kam se mu podařilo odjet v roce 1948.

Groszův automobil na lodi a Bertovy stokoruny na pokuty: opomenutý umělec Josef Justus alias známý antinacistický karikaturista Bert

100%

Rokytová B.

Umění (Art)

2021

vol. 69

issue 1

23-43

The artist Joseph (Josef) Jusztusz (Justus) (9. 3. 1900, Kolocza, Hungary - 1944, Auschwitz-Birkenau, Poland) is completely forgotten today. We know almost nothing about his life, although we are less ignorant of his work than we think. In the first half of the 1930s he was one of the most prominent artists of the circle of anti- Nazi caricaturists who fled to Czechoslovakia from the persecution of Nazi Germany, and who influenced the trend of Czech social and political illustration. Jusztusz worked under the pseudonym Bert alongside such Czech illustrators as František Bidlo, Josef Čapek, Adolf Hoffmeister, Antonín Pelc and Ondřej Sekora, as a foreign contributor to the satirical weekly Der Simplicus / Der Simpl. His works gradually influenced the nature of the whole journal, and several of them he exhibited in the famous International Exhibition of Caricature and Humour in SVU Mánes in Prague. Although Jusztusz did not escape the attention of the censors and intelligence agents, his identity was successfully kept secret and is debated to this very day. This essay however uses archive sources to reveal the artist’s identity with certainty, including his Hungarian origin and Berlin training. The editor-in-chief of the Prager Presse Arne Laurin described him as ‘a man of exceptional moral qualities’. His own correspondence touches on his fate as a refugee including the results of being uprooted from his native land. Not only could most of the original drawings in the holdings of the National Gallery in Prague be identified through the aspect of the artwork of Bert as draughtsman, as well as the stylistic plurality of his work specified on the basis of the drawing tendencies of his works published in the Prager Presse, Neuer Vorwärts, Prager Tagblatt and České slovo, but Jusztusz’s probable authorship of the painting Circus, until now ascribed to Georg Grosz (1893–1959), could also be pointed out. Bert was compared with Grosz very frequently in his time. The study therefore focuses similarly on the context of their attitudes to life and on work that supports doubts about the authorship of the painting.

Výtvarný umělec Joseph (Josef) Jusztusz (Justus) (9. 3. 1900, Kolocza, Maďarsko - 1944, Osvětim- Birkenau, Polsko) je dnes zcela zapomenut. O jeho životě nevíme téměř nic, ale o jeho díle je nevědomost pouze zdánlivá. V první polovině třicátých let 20. století totiž patřil k nejvýraznějším výtvarným umělcům okruhu antinacistických karikaturistů, kteří před pronásledováním nacistického Německa uprchli do Československa a ovlivnili směr české sociálněpolitické kresby. Vedle českých ilustrátorů, jako byli František Bidlo, Josef Čapek, Adolf Hoffmeister, Antonín Pelc nebo Ondřej Sekora, tvořil jako zahraniční přispěvatel pod pseudonymem Bert pro satirický týdeník Der Simplicus / Der Simpl. Jeho práce postupně formovaly tvář celého časopisu a několik z nich vystavil na proslulé Mezinárodní výstavě karikatur a humoru v SVU Mánes v Praze. Přestože pozornosti cenzorů a zpravodajských agentů neunikl, Jusztusova totožnost byla úspěšně utajena a diskutována až do současnosti. Stať ovšem vychází z archivních pramenů, které umělcovu identitu bezpečně odhalují včetně jeho maďarského původu a berlínského školení. Jako „člověka výtečných mravních kvalit“ ho označil šéfredaktor Prager Presse Arne Laurin. Vlastní korespondence se dotýká jeho osudu jako uprchlíka včetně důsledků národního vykořenění. Z pohledu výtvarného díla kreslíře Berta se podařilo identifikovat nejen většinu originálních kreseb z fondu Národní galerie Praha a specifikovat stylovou pluralitu tvorby na základě kresebných tendencí publikovaných děl v Prager Presse, Neuer Vorwärts, Prager Tagblatt nebo Českém slově, ale upozornit také na Justusovo pravděpodobné autorství malby Cirkus, doposud připisované Georgu Groszovi (1893–1959). Ve své době k němu býval Bert přirovnáván nejčastěji. Studie se proto rovněž soustředí na kontext jejich životních postojů a tvorby podporující pochybnosti o autorovi obrazu.

Refine search results

2 Umění (Art)

1 2021

1 2014

2 Rokytová B.

Search results

The Prague Intermezzo of the Painter and Photographer Hannes Beckmann (1934-1948) : Dessau - Prague - New York

Groszův automobil na lodi a Bertovy stokoruny na pokuty: opomenutý umělec Josef Justus alias známý antinacistický karikaturista Bert