Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Ústní jednání a slavní rétoři v historii Nejvyššího soudu USA

100%
Dostál M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 12
1049-1058
EN
In the introcution, the author starts with description of the noble house of the Supreme Court and oral arguments here at the present time. The Court holds oral argument in about 80-90 cases each year and it is the only step in the process visible to the public and opportunity for the Justices to ask questions directly of the attorneys. Also, the argument procedure provides an opportunity for Justices to sense the position held by the other Justices. Before 1849, oral arguments were unrestricted and continued for days an ddrew a large crowd. The core of the article is dedicated to the great rhetors in the 19th century, headed with Daniel Webster, one of the highly regarded courtroom lawyers of the era and the leading constitutional scholar of his generation, with great influence on the legendary Marshall Court. in 1816, Webster passionately argued in favor of his alma mater, Dartmouth College v. Woodward. The NEw Hampshire legislature had passed new laws converting Dartmouth into a state institution. The Supreme Court of the United States ruled in favor of Webster and Dartmouth College. At the turn of the 21st century, we see a revival of rhetorical study, especially in American system of jury trial and procedure, with significant role of lawyers as great orators. The renewed importance of language (linguistic turn) and persuasion in the mediated environment, with the focus on the wide variations of lawyer's rhetoric and its consequences in the 20th century play a significant role in the increasing interest in rhetorics.
CS
V úvodu se autor věnuje popisu monumentální budovy Nejvyššího soudu a problematice ústního jednání před tímto soudem v současnosti. Soud nařizuje ústní jednání v 80-90 případech ročně a jde o jedinou viditelnou možnost procesu pro veřejnost a zároveň příležitost pro soudce klást otázky přímo advokátům. Argumentační procedura zároveň umožňuje soudcům zjišťovat sílu názorů na projednávaný případ, zastávanou ostatními soudci. Před rokem 1849 bylo ústní jednání neomezené; trvalo několik dní a přitahovalo značné zástupy zájemců. Jádro článku je věnováno velkým řečníkům 19. století, vedených Danielem Websterem, jedním z nejvíce oceňovaných advokátů této éry a vůdčím ústavním expertem své generace s velkým vlivem na legendární Marshallův soud. Roku 1816 Webster vášnivě argumentoval na podporu své alma mater, případu Dartmouth College v. Woodward. Legislativa státu New Hampshire přijala zákon, který změnil Dartmouthskou kolej na státní instituci. Nejvyšší soud Spojených států rozhodl ve prospěch Webstera a Dartmouthské koleje. Na přelomu 21. století dochází ke znovuobnovení rétorických studií, zvláště v americkém systému porotního soudnictví a procesu s klíčovou rolí právníků jako velkých řečníků. Důvodem je ve 20. století znovuobjevená důležitost jazyka (obrat k jazyku) a přesvědčování v medializovaném světě, se zaměřením na široké variace právnické rétoriky a její důsledky.
2
Content available remote

Ústavní specifika dvou posledních nominací k Nejvyššímu soudu Spojených států

100%
Dostál M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 3
236-250
EN
In the introduction, the author presents historical overview of the process of selection, nomination, confirmation and appointment of Justices the Supreme Court of the United States, from beginning in 1789 to modern times. In comparison with the Czech constitutional and legal order, we see considerably different approach, despite the fact that our Constitution was inspired by the American. In the next sections, the article focuses on the final Supreme Court pick of president Barack Obama and president Donald Trump’s first Supreme Court nominee judge Neil Gorsuch who was subsequently confirmed. The Democratic party had dreamed of a progressive majority in the court and acussed the Republicans of “stealing” the seat and of refusing to consider the nomination of judge Merrick Garland, Obama nominee. The Democratic filibuster that followed was overcome by a Republican move to change Senate rules. When Donald Trump set out to find a justice to return the court to its full nine members, the imperative, as far as many Republicans saw it, was to come as close as possible to replacing conservative Justice Antonin Scalia, whose death in February 2016 created the vacancy. It was important to avoid an appointment like that of the retired Justice David Souter, who often voted with the court’s liberal wing despite having been appointed by president Bush, a Republican. Neil Gorsuch, an appeals court judge based in Colorado, came with conservative credentials established by thousand of rulings. He can give the court a conservative tint, after a year in which a divided Court is split 4–4 on touchstone issues including voting rights, abortion rights, immigration and gun owners rights. But itʼs difficult now to accurately predict how a relative young (49 years) Justice might rule in many future hard cases; that needs still time.
CS
V úvodu se autor věnuje historickému pohledu na proces výběru, nominace, schválení a jmenování soudců k Nejvyššímu soudu Spojených států, od počátků v roce 1789 až po současnost. Ve srovnání s českým ústavním a právním řádem jde o značně odlišný přístup, navzdory americkému vzoru pro naši Ústavu. V dalších částech se článek zaměřuje na poslední nominaci prezidenta Baracka Obamy a první nominaci prezidenta Donalda Trumpa, kterou byl soudce Neil Gorsuch, jenž byl posléze konfirmován. Demokratická strana snila o progresivní většině na soudu a obvinila republikány z „uloupení“ tohoto křesla a ze senátního odmítnutí zabývat se v průběhu deseti měsíců nominací soudce Merricka Garlanda. Demokratická obstrukce, která následovala, byla překonána republikány změněnými senátními pravidly. Když Donald Trump hledal soudce, aby umožnil soudu fungovat v plném počtu devíti soudců, tím nejdůležitějším z pohledu mnoha republikánů bylo nahradit co možná nejvíce konzervativního soudce Antonina Scaliu, jehož smrt v únoru 2016 vytvořila u soudu volné místo. Snahou bylo vyhnout se jmenování někoho, jako byl například již odstoupivší soudce David Souter, který často hlasoval s levým křídlem u soudu, ačkoliv byl jmenován republikánským prezidentem Bushem. Neil Gorsuch, soudce odvolacího federálního soudu bydlící ve státě Colorado, má za sebou mnoho konzervativně laděných rozhodnutí, opírajících se o tisíce soudních jednání. Může dát soudu konzervativnější zabarvení, a to po roce, ve kterém byl soud rozdělen v poměru 4 : 4 v klíčových oblastech, mezi kterými je například problematika volebního práva, potratového zákonodárství, migrace či práv držitelů zbraní. Je ale ještě příliš brzy na to, přesně předpovídat, jak tento relativně mladý (49 let) soudce bude rozhodovat v mnoha budoucích složitých případech; to ukáže čas.
3
Content available remote

Tři výročí Antonina Scalii

100%
Dostál M.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2016
|
vol. 155
|
issue 7
561-587
EN
The author analyses constitutional and statutory interpretation used by one of the most popular Justice of the Supreme Court of the United States, an extraordinary individual Antonin Scalia, intellectual leader for the textualist and originalist position in the Court’s conservative wing. In February, 12, 2016 he has passed away. During his long tenure (served on the Court for nearly thirty years), Scalia has written more concurring opinions and dissents than any other Justice. His writing style was colourful and forceful, with garish analogies and historical background. Scalia does not compromise his views and fidelity to the Constitution of the United States in order to attract other Justices. He staunchly opposes the idea of “living Constitution”, which some Justices have used to justify decisions not grounded in the text of the Constitution, and the doctrine of “substantive due process of law”. He emphasised a strict separation of powers among the branches of government; in his view clear lines of separation among legislative, executive and judicial branches follow directly from the Constitution. Scalia has argued that there is no constitutional right to abortion and voted to strike down laws which make distinctions by race, gender or sexual orientation (affirmative action). The author shows Scalia’s methodology and stylistic genius in opinions like Morrison v.Olson (1988), City of Richmond v. J. A. Croson (1989),Webster v. Reproductive Health Services (1989), Cruzan v. Director, Missouri Department of Health (1990), Barnes v.Glen Theater (1991), Planned Parenthood of Southern Pennsylvania v. Casey (1992), Lee v.Weisman (1992), United States v. Virginia (1996), Troxel v. Granville (2000), Martin v. PGA Tour (2001),Kyllo v. United States (2001), Atkins v. Virginia (2002), McConnell v. FEC (2003), Lawrence v. Texas (2003) and Obergeffel v. Hodges (2015). The article also demonstrates Scalia’s good nature and character.He was brilliant, polemical, with incomparable sense of humour, he was a man of rigid principle, including aesthetics. Scalia was a traditionalist Catholic, a man of strong faith, supported a longstanding American tradition of nonsectarian prayer to God at public celebrations.May he rest in peace.
CS
: Autor se v článku věnuje analýze ústavněprávní interpretace a výkladu zákonů, které používal jeden z nejpopulárnějších soudců Nejvyššího soudu USA, výjimečný člověk Antonin Scalia, intelektuální vůdce konzervativního křídla soudu, jenž 12. února 2016 nečekaně zemřel. Za dlouhou dobu, kterou sloužil u soudu (téměř třicet let), sepsal více odlišných a konkurujících stanovisek než kterýkoli jiný soudce. Jeho styl psaní byl květnatý a vášnivý, používal výstřední analogie, jakož i široké znalosti historie. Scalia nedělal kompromisy se svými názory a věrností Ústavě Spojených států, aby k sobě přitáhl ostatní soudce. Vytrvale oponoval teorii „živé Ústavy“, kterou někteří soudci používali pro ospravedlnění rozhodnutí, která nebyla založena na textu Ústavy a doktríně materiálně pojatého řádného procesu. Zdůrazňoval striktní oddělení mocí jednotlivých větví vlády; podle jeho názoru jasné meze oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci vycházejí přímo z Ústavy. Scalia tvrdil, že neexistuje žádné ústavní právo na interrupci a hlasoval proti zákonům, založeným na rozdílech mezi rasami, pohlavím nebo sexuální orientací. Autor se snaží ukázat Scaliovu metodologii a stylistického génia v případech Morrison v. Olson (1988), City of Richmond v. J. A. Croson (1989), Webster v. Reproductive Health Services (1989), Cruzan v. Director,Missouri Department of Health (1990), Barnes v. Glen Theater (1991), Planned Parenthood of Southern Pennsylvania v. Casey (1992), Lee v. Weisman (1992), United States v. Virginia (1996), Troxel v. Granville (2000), Martin v. PGA Tour (2001), Kyllo v. United States (2001), Atkins v. Virginia (2002), McConnell v. FEC (2003), Lawrence v. Texas (2003) a Obergeffel v. Hodges (2015). Článek ukazuje také Scaliovu dobrou povahu a charakter. Byl to brilantní, polemicky založený člověk s nenapodobitelným smyslem pro humor, muž pevných zásad, včetně estetických. Scalia byl tradicionalistický katolík, hluboce věřící, podporující dlouhodobou americkou tradici nesektářských veřejných modliteb k Bohu. Nechť odpočívá v pokoji.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.