Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Vývojová traumatická porucha : nový pohled na traumatickou zkušenost v dětství a adolescenci

100%
Štěpánek P., Schmidtová J., Čermák I.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2019
|
vol. 63
|
issue 1
84-103
EN
Developmental trauma disorder as a consequence of a complex interpersonal trauma originating in childhood and adolescence is conceptualized. Concepts such as polyvictmization, polytraumatization and mainly symptom complexity contribute to understanding of traumatic experience in childhood better than Post-traumatic Stress Disorder (PTSD). They more adequately describe pervasive sequels of traumatic events to personality development in childhood and adolescence. Disturbance in personality functioning relating to affective and cognitive self-regulation, self and other perception, relationships with other, somatic health, etc. is analyzed in details. Development trauma disorder (DTD) is defined as an experience of one or more forms of multiple, cumulative, chronic and prolonged developmentally adverse traumatic events in a specific interpersonal relationships and contexts (e.g. sexual abuse, physical maltreatment, domestic violence) at the beginning of life (i.e. in childhood and in adolescence).
CS
Ve studii je konceptualizována vývojová traumatická porucha jako důsledek komplexního interpersonálního traumatu vznikajícího v dětství a adolescenci. K porozumění traumatické zkušenosti v dětství přispívá pojetí polyviktimizace, polytraumatizace a především symptomové komplexity, které adekvátněji než diagnóza PTSP zachycují pervazivní důsledky traumatické události pro vývoj osobnosti dítěte a adolescenta. Narušení fungování osobnosti týkající se emoční a kognitivní seberegulace, vnímání sebe a druhých, vztahů s druhými, somatického zdraví apod. je podrobně analyzováno. Vývojová traumatická porucha je vymezena jako zkušenost mnohočetných, kumulativních, chronických a prolongovaných vývojově nepříznivých traumatických událostí odehrávajících se po určité delší časové období ve specifických interpersonálních vztazích a kontextech (např. sexuální zneužívání, fyzické týrání, domácí násilí) na začátku života (dětství a adolescence).
2
Content available remote

Metaforizace jako reautorizace zkušenosti

100%
Chrz V., Čermák I., Štěpánek P., Schmidtová J.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2019
|
vol. 63
|
issue 6
617-626
EN
Metaphor is conceived as a tool of a new inside and an externalization of unconscious capacity and tendencies, particularly in psychological praxis. The aim of present study is to develop this idea into original approach to metaphor as a tool of reauthorization. Unclear concept of expression in therapeutic approach of expressive writing is critically reflected. Alternative approach to expression based upon Nelson Goodman theory, in which an expression is articulated as metaphorically grounded, is discussed. Approach of metaphorical expression is then illustrated through analysis and interpretation of polytraumatized girl diaries. Metaphorical expression thus serves as a reauthorization of girl , s unbearable traumatic experience. Metaphor in the service of authentic experiencing, experiencing “from inside”, becomes a tool of reauthorization, i.e. tool of participating and reflecting relation to external and internal world.
CS
Cílem studie bylo předložit pojetí reautorizační funkce metafory v psychoterapii či v klinické praxi. Autoři se vymezují ve vztahu k zavedenému předpokladu, podle kterého je metafora v psychoterapii nástrojem nového vhledu a artikulace nevědomých tendencí a možností. V návaznosti na tento předpoklad podávají výklad svého pojetí metafory jako nástroje reautorizace. Výchozím bodem jejich výkladů je nevyjasněnost konceptu exprese v kontextu terapeuticky využitého expresivního psaní. V kontrastu s tím nabízejí alternativní pojetí exprese vycházející z teorie Nelsona Goodmana. Zde je exprese (jako alternativa doslovné denotace) chápána jako ve svém principu metaforická. Toto pojetí metaforické exprese poté ilustrují pomocí analýzy a interpretace deníků mnohočetně traumatizované dívky. Na několika klíčových momentech těchto deníků bylo ukázáno, že metaforická exprese může fungovat jako reautorizace ve vztahu k nesnesitelné traumatické zkušenosti. V kontextu přijatého teoretického rámce je vysvětlen způsob, jakým metafora umožňuje prožívat zkušenost jako „vlastní“, jako „zevnitř“ (tj. ze smyslově vnímatelné konfigurace aktivitou subjektu) utvářenou. Takto se metaforický proces může stát prostředkem reautorizace, tj. aktivního a reflektujícího vztahu k vnitřní i vnější skutečnosti.
3
Content available remote

Vliv traumatu v dětství na vznik a rozvoj disociativních poruch

100%
Schmidtová J., Štěpánek P., Čermák I.
Československá psychologie (Czechoslovak Psychology)
|
2021
|
vol. 65
|
issue 2
178-200
EN
Dissociative experiences are common both in children and adults. Their frequency and severity range from normal dissociation to pathological fragmentation of identity. High rates of dissociation and Dissociative Disorders have been documented in both community and clinical samples. Trauma, especially chronic trauma, plays an essential role in the development and long-term presence of dissociative symptoms. During overwhelming and often traumatic experiences dissociation protects the individual by psychological detachment from the unbearable reality. Chronic dissociative experiences might cause severe disintegration of the individual’s mental experience. The Trauma Model suggests that dissociation is a psychobiological response which enables survival during and after the traumatic event. The Developmental Model is based on an assumption that disturbed attachment, especially early interpersonal trauma, might lead to the development of severe dissociation in children and adolescents, often lasting into adulthood. Diagnostic systems include three diagnoses that deal with the specific relationship between trauma and dissociation. Two of these diagnoses have been recognized recently - Complex PTSD (ICD-11) and the Dissociative Subtype of PTSD (DSM-5); one has already been established - the Dissociative Identity Disorder. Patients with Dissociative Disorders suffer from a range of symptoms. The most severe symptoms include chronic suicidal ideation and frequent suicide attempts. Therefore, researchers and clinicians should routinely assess dissociation in their everyday practice. In patients with Dissociative Disorders, the main treatment goal is the integration of their mental experience.
CS
Disociativní zkušenosti jsou u dětí i dospělých běžné. Jejich frekvence a závažnost se pohybu- jí od normální disociace po patologickou frag- mentaci identity. Vysoká míra disociace a diso- ciativních poruch se vyskytuje v komunitních a klinických vzorcích. Významnou roli při rozvoji a přetrvání disocia- tivních symptomů hraje trauma, zejména chro- nické. Disociace během zaplavujících a často traumatických prožitků chrání jedince prostřed- nictvím psychického odpojení od tíživé reality. Chronické disociativní zkušenosti mohou způ- sobit závažnou dezintegraci psychického proží- vání jedince. Traumatický model vzniku disociace postuluje, že disociace je psychobiologickou reakcí, jež umožňuje přežití jedince během a po traumatické události. Vývojový model vzniku disociace předpokládá, že narušená citová vazba, respektive rané interpersonální trauma, mohou vést k rozvoji závažného disociativního prožívání u dětí a adolescentů. Ukazuje se, že často přetrvává až do dospělosti. V diagnostických systémech o specifickém vztahu traumatu a disociace pojednávají především tři diagnostické jednotky, dvě nově vzniklé: Komplexní PTSD (ICD-11), Disociativní podtyp PTSD (DSM-5) a jedna stávající: Disociativní porucha identity. Pacienti s disociativními poruchami trpí řadou dalších symptomů. Nejzávažnější z nich jsou chronické suicidální ideace a časté pokusy o sebevraždu. Diagnostika disociace by měla být rutinní součástí práce výzkumníků a klinických odborníků. Hlavním cílem léčby disociativních poruch je integrace psychického prožívání jedince.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.