Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Bakchus, nebo vinař? : Ikonografie iniciály s plonahým mužem v Mater verborum

100%

Sobek J.

Umění (Art)

2013

vol. LXI

issue 5

444-446

This essay explores the iconography of the initial ‘Y’ on folio 191r in the well-known etymological dictionary Mater verborum, also called Glossa Salomonis, housed in the Library of the National Museum in Prague (X A 11). The dictionary originated around the year 1240 or later. On the left prong of the letter Y in the illumination is a monkey eating a piece of fruit, and on the opposite prong to the right a semi-nude young man with a joyful expression on his face as he gathers grapes from the vine. Since the early nineteenth century, researchers have attributed various symbolic meanings to this scene. An opinion that surfaced in the 1980s is that the figure, given his nudity and Classical appearance, represents Bacchus and the monkey the satyr often found in his company. This hypothesis is further supported by brief mentions of Bacchus on folio 15v and of the satyr on folio 153v. However, most researchers were unreceptive to this view. Currently, two theories prevail. The first identifies the male figure as a vintner portrayed in the act of harvesting his grapes, and the second as the symbolic depiction of a man in bliss upon attaining Salvation and entering Paradise. The animal figure represents the devil. The author of this essay analysed the text that accompanies this illumination in comparison to an excerpt from an earlier, Classical text that is traditionally attributed to Pythagoras of Samos from the sixth century BCE. That text is a parable in which ‘Y represents the crossroads in an individual’s life, when he or she must make a choice between two roads to follow. The road of virtue is steeper and more difficult, but it leads to beatitude. The road of vice and sin is appreciably easier and more enjoyable, but it is the road to perdition and hell. Isidore of Seville included this parable in Etymologiae, the first book he wrote on this subject, and from there it was transcribed into the dictionary, either directly or via another, earlier transcription of Glossa Salomonis. The fact that Isidore’s name is written directly above the initial, as a clear guideline for any future readers, also points to Isidore’s book as the source of this text, which corresponds perfectly with the image in question and clearly indicates that the scene depicts neither Bacchus nor a vintner harvesting grapes but a blissful man who has just entered Paradise.

Esej se zabývá ikonografií iniciály „Y“ na foliu 191r ve známém etymologickém slovníku Mater verborum, jinak též Glossa Salomonis, z Národního muzea v Praze (X A 11). Lexikon se datuje do doby kolem roku 1240 či do doby pozdější. Ve zmíněné iluminaci spatřujeme na levé vidlici litery Y sedící opici, pojídající kus ovoce, a na protilehlé pravé vidlici polonahého mladého muže. Ten sbírá do košíku hrozny vinné révy s veselým výrazem ve tváři. Bádání od počátku 19. století až dodnes přisuzovalo této scéně různou symboliku. V osmdesátých letech minulého století se objevil názor, že postava nahého mládence představuje Bakcha pro jeho nahotu a celkově antikizující ztvárnění a opice zase satyra, jenž ho doprovází. Tuto hypotézu navíc podporovaly krátké zmínky o Bakchovi na foliu 15v a o satyrovi na foliu 153v. Většina badatelů se však s touto domněnkou neztotožnila. V současné době lze vysledovat dva základní názorové proudy. První spatřuje ve zmíněné mužské postavě vinaře zobrazeného při sklizni a druhý symbolické ztvárnění blaženého člověka, který již dosáhl spasení a ráje. Zvířecí figura zastupuje ďábla. Při analýze textu, jenž tuto iluminaci doprovází, jsem vyšel z výňatku ze staršího antického spisu, který je tradičně připisován Pythagorovi ze Samu ze 6. století př. n. l. Jde o podobenství, kde „Y“ ztvárňuje křižovatku v lidském životě, kdy se jedinec musí rozhodnout mezi dvěma cestami. Cesta ctnosti je strmější a těžší, ale končí blažeností. Ta druhá, cesta neřesti a hříchu, je o poznání snazší a příjemnější, leč končí zatracením a peklem. Tuto parabolu převzal Isidor Sevillský do své první knihy Etymologií, a odtud byla opsána do našeho lexikonu, buď přímo, či z již jiného staršího opisu Salomonova glosáře. K Isidorově dílu, jakožto ke zdrojovému textu, odkazuje navíc i jeho jméno, napsané přímo nad iniciálou, jako k jasnému vodítku pro budoucí recipienty kodexu. Zmíněný text naprosto koresponduje s daným vyobrazením a zřetelně z nějho vyplývá, že scéna neukazuje ani Bakcha ani vinaře při sklizni, nýbrž blaženého člověka, jenž dosáhl ráje.

Ornamentika fleuronné v rukopisu Mater verborum

100%

Sobek J.

Umění (Art)

2013

vol. LXI

issue 2

102-119

This article deals with the fleuronné ornament found in the etymological glossary Mater verborum in the Library of the National Museum in Prague (X A 11), examining it in the context of domestic and foreign manuscript illustrations from the middle of the 13th century. Fleuronné – ‘adorned with flowers’ – refers to an ornamental system based on plant forms, linearly drawn in several basic colours, usually blue, red, and black ink, and its basic elements comprise filaments, palmettos, semi-palmettos, buds, pearls, squares, seeds, and stems. The forerunners of this type of ornament were the so-called silhouette initials found in 12th-century manuscripts from northern and eastern France and southern England. The origin of this new system of embellishment generally can be seen in the gradual simplification of earlier elements that were used as decorative elements in traditional painted Romanesque and pre-Romanesque initials. In the Czech lands, an early basic type of fleuronné ornament appeared before the first quarter of the 13th century. Mater verborum, which dates from around 1240, is one of the earliest bound manuscripts in this country in which this type of ornamentation is found, but which still lacks the complex capillary patterns, so-called fadenwerk. The author believes that it is possible to distinguish approximately nineteen basic ornamental motifs in this literary gem, of which there are then multiple further variations. The prevailing forms are semi-palmettos, little buds, and acanthoids, often accompanied by capillaries. Besides these individual elements, it is also possible to identify by different criteria various groups of fleuronné initial which can be further divided into numerous subcategories. Decorative concepts employing this floral ornamentation are relatively heterogeneous in terms of quality and occurrence. In a qualitative perspective, the author is inclined to distinguish seven main groups of tertiary decor, and he also identifies seven artists who drew this type of initials, at least one of whom was a classic illustrator of illuminated manuscripts. One more illustrator can also be identified – the author of the rubrications, who was inspired by fleuronné ornament, but definitely did not directly contribute to the work of the seven creators mentioned. This manuscript fits logically within the context of domestic and foreign art of that time, many of its elements having been drawn from northern France, southern England, and southern Germany.

Studie se zabývá ornamentikou fleuronné v etymologickém glosáři Mater verborum z Knihovny Národního muzea v Praze (X A 11) v kontextu domácí a zahraniční knižní malby poloviny 13. století. Fleuronné – „rozkvetlé“ – znamená ornamentální zdobný systém, vycházející z vegetabilních forem. Jde především o lineárně kreslený dekor, provedený v několika základních barvách – nejčastěji v modré, červené a černé inkoustové perokresbě. K jeho základním stavebním článkům patří zejména fibrily, palmeta a polopalmeta, pupen, perla, čtverec, jádra a stonky. Za předchůdce této ornamentiky lze označit tzv. siluetové iniciály v rukopisech 12. století ze severní a východní Francie, stejně jako z jižní Anglie. Obecně lze vznik nového dekorativního systému spatřovat v postupné schematizaci starších prvků, užívaných při výzdobě tradičních malovaných románských a předrománských iniciál. V českých zemích se objevuje výzdoba raného typu fleuronné již před první čtvrtinou 13. století. Exemplář Mater verborum z doby kolem 1240 se řadí k nejstarším rukopisům vázaným na naše prostředí, kde se s tímto dekorem setkáme, avšak ještě bez složitých obrazců z vlásečnic – tzv. fadenwerku. Domnívám se, že lze ve zmíněné cimélii rozlišit zhruba devatenáct základních motivů této ornamentiky, jež dále modifikují do celé řady variací. Dominují zde polopalmety, pupence a akantoidy, často doplňované vlásečnicemi. Kromě jednotlivých elementů rozeznáváme ještě dle různých kritérií celou řadu skupin iniciál fleuronné, které lze rozčlenit do mnoha podkategorií. Celková koncepce výzdoby tímto florálním ornamentem je relativně nehomogenní co do kvality i výskytu. Z kvalitativního hlediska bych se zde přikláněl k rozlišení sedmi hlavních skupin terciárního dekoru. Ve shodě s tím identifikuji sedm tvůrců, kreslících iniciály tohoto typu, z nichž přinejmenším jeden se mohl rekrutovat z řad klasických iluminátorů. Dále lze rozlišit ještě jednoho kreslíře – autora rubrik, jenž se iniciálami fleuronné inspiroval, avšak přímo na jejich výzdobě se podle všeho nepodílel. Náš rukopis zapadá do domácího i zahraničního výtvarného kontextu své doby. Mnohé podněty tak čerpá zejména z oblasti severní Francie, jižní Anglie a středního či též jižního Německa.

Refine search results

2 Umění (Art)

2 Sobek J.

2 2013

Search results

Bakchus, nebo vinař? : Ikonografie iniciály s plonahým mužem v Mater verborum

Ornamentika fleuronné v rukopisu Mater verborum