Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 4

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Několik poznámek k jednání o budoucnosti (zachování) Československa v letech 1990-1992

100%
Güttler V.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2018
|
vol. 157
|
issue 10
873-876
EN
The author informs about the existence of an informal group of politicians and experts from the Czech Parliament - the Czech National Council, which in 1990-1992 worked on a draft agreement on the principles of the state administration of a common state between the Czech National Council and the Slovak National Council. A similar group was also active in the Slovak Republic. Both sides met in joint negotiations, and most of them were attended by the author. The Czech party sought a functional federation, while the Slovak party advocated for a federation with strong confederation elements. The basic principles of the federation were not abandoned at the time. However, the Slovak National Council did not accept the draft agreement and the negotiations ended at that time. After the elections in June 1992, when ODS won in the Czech lands and HZDS in Slovakia, there was a major turning point. The Slovak side essentially promoted the confederation project. The author also lists the basic political and constitutional steps that ultimately resulted in the constitutional law on the dissolution of Czechoslovakia. In conclusion, he considers the rational and emotional reasons that speak for and against the division of the CSFR, and considers whether the elapsed 25-year period is sufficient to assess whether the middle-state partition was a positive step or not.
CS
Autor informuje o existenci neformální skupiny politiků a odborníků z českého parlamentu - České národní rady, která v letech 1990-1992 pracovala na návrhu dohody o zásadách státoprávního uspořádání společného státu mezi předsednictvy České národní rady a Slovenské národní rady. Obdobná skupina působila i ve Slovenské republice. Obě strany se setkávaly na společných jednáních a většiny z nich se zúčastnil i autor. Česká strana usilovala o funkční federaci, zatímco strana slovenská pledovala pro federaci se silnými konfederačními prvky. Základní principy federace v té době opuštěny nebyly. Předsednictvo Slovenské národní rady však návrh Dohody nepřijalo a jednání tak v té době skončila. Po volbách v červnu 1992, kdy zvítězily ODS v českých zemích a HZDS na Slovensku, nastal zásadní zvrat. Slovenská strana v podstatě prosazovala projekt konfederace. Autor dále uvádí základní politické a ústavní kroky, které nakonec vyústily v ústavní zákon o zániku Československa. V závěru se zamýšlí nad rozumovými i citovými důvody, které hovoří pro i proti rozdělení ČSFR, a uvažuje o tom, zda je uplynulá doba 25 let dostačující k posouzení otázky, zda bylo rozdělení středně velkého státu krokem pozitivním, či nikoliv.
2
Content available remote

Electronic written documents and biometric options of their signing : problem of evidentiary reliability and personal data protection

63%
Matejka J., Güttler V.
The Lawyer Quarterly
|
2018
|
vol. 8
|
issue 1
38-50
EN
The development of information society services presumes an effective, legally permitted and, when it comes to evidence, reliable tool enabling electronic communication and the archiving of electronic records and other written documents, in particular, contracts. Electronic written documents form a dominant part of the standard contracting processes today, both in public and private laws – a typical example of this are consumer contracts. The simplicity, speed, ergonomics, and overall efficiency of these contracting tools lead not only to electronic written documents being used more and more often than paper documents but also, among other things, to electronic written documents being used where other (traditional) forms of legal acting, predicated on tangible (paper) record carriers, were used before. Hence, electronic written documents and their new forms of signing penetrate practically in all legal spheres, even in those where traditional documents have never prevailed due to their ponderousness and various functional limitations. For these reasons, it seems appropriate and useful to analyse the importance of the behavioural and biometric methods inseparably associated with the signing of relevant electronic legal acts, as well as deal with related legal problems ensuing from the nature or the essence of use of these non-traditional electronic tools, including the crucial issue of their evidentiary reliability and actual protection in processing the sensitive personal data so generated.
3
Content available remote

K otázkám některých základních lidských práv a svobod v souvislosti s právní ochranou biometrických údajů

63%
Güttler V., Matejka J.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2016
|
vol. 155
|
issue 12
1033-1056
EN
Biometric data refers to a specific and highly privileged category of sensitive personal data. Its use is strongly limited by law for a number of reasons.Typical reason is a possible conflict between public or individual interests in processing biometric data on one hand and fundamental rights, especially the right to private life, on the other hand. A possible method for solving the problem is the test of proportionality. Compared to other personal data, biometric data possesses specific risks as it represents the only category of personal data that (with exceptions) cannot be changed during the lifetime of an individual. This data is, thus, vulnerable and exploitable in many ways; moreover, such exploitation can often happen in an irreversible manner. In the domain of public law, the only instrument for limitation of risks is represented by the Act No. 101/2000 of the Collection of Laws, on the protection of personal data. Although there are some ambiguities about legal qualification and the very legal regime of biometric data, it is obvious that a solution can be found – in respect of interpretation – especially on the levels of constitutional law and the law of the European Union. It is necessary to make a better use of the principle of proportionality, to strengthen safeguards against the misuse of biometric data, to develop preventive measures and to further analyze the current issues regarding public law titles for processing this data, as well as related security, technological and legal aspects of the issues involved. The question which remains is whether a time has come to prepare a set of principles and legal rules for processing and protection of biometric data, including the popularization and cataloguing of their potential vulnerability. The basis should refer to the legal framework of the relevant fundamental rights, while the right to human dignity should stand on the first place.
CS
Biometrické údaje představují zvláštní a vysoce privilegovanou kategorii citlivých osobních údajů. Jejich použití je tak silně limitováno zákonem, a to z celé řady důvodů. Typickým důvodem je zde možný konflikt mezi veřejným zájmem (či i zájmem jednotlivců) na práci s biometrickými údaji na straně jedné a základním právem, zejména na ochranu soukromého života, na straně druhé. Zde je možnou metodou řešení test proporcionality. Biometrické údaje mají ve srovnání s jinými osobními údaji svá rizika, představují totiž jedinou kategorii osobních údajů, jež (až na výjimky) nelze po dobu života člověka jakkoliv změnit, jsou tedy zranitelné a v mnoha ohledech zneužitelné, nezřídka pak zcela nevratně; veřejnoprávním instrumentem k omezení rizik je zde však pouze rámcová úprava zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Jakkoliv kolem právní kvalifikace a samotného režimu biometrických údajů panují některé pochybnosti, je zřejmé, že řešení lze nalézt – co do interpretace – zejména v rovině ústavněprávní, případně na úrovni práva Evropské unie. Je nutno lépe využívat princip proporcionality, posílit záruky proti zneužití biometrických údajů, rozvíjet opatření preventivní a důsledněji analyzovat aktuální otázky veřejnoprávních titulů k nakládání s těmito údaji, jakož i souvisejících bezpečnostních, technologických a právních aspektů předmětné problematiky. Zůstává tak otázkou, zda nenastal čas na vypracování zásad právních pravidel užívání a ochrany biometrických údajů, včetně popularizace či katalogizace jejich potenciální zranitelnosti. Základem by měl být právní rámec souvisejících základních práv, v němž by mělo stát na prvním místě základní právo na lidskou důstojnost.
4
Content available remote

Několik poznámek k problematice umělé inteligence v normotvorbě a rozhodování soudů

63%
Güttler V., Solarczyk Krausová A.
Právník. Teoretický časopis pro otázky státu a práva (The Lawyer - Scientific Review for Problems of State and Law)
|
2023
|
vol. 162
|
issue 6
496-507
EN
Artificial intelligence permeates all areas of our lives, and law is no exception. AI-based systems can be used both for formulating rules of behavior (i.e. in lawmaking) as well as for deciding whether those rules have been respected (i.e. in the judiciary). However, such use raises a number of questions given its substantial impact on the life of individuals and society as a whole. Therefore, the aim of this article is to identify in general the possible problems and opportunities in the use of AI in the field of law and judicial decision-making. The article briefly maps the current approaches and trends in the use of these systems in the world and in the Czech Republic. In the field of lawmaking, the main positive contribution is the capability of the technology to assist lawmakers in ensuring that legal norms are logical, systematic and clear. On the other hand, potential risks include automated misinterpretation of deliberately vague legal concepts or incorrect responses of a system to existing gaps in the law. In the field of justice, it appears that AI systems can have a positive impact on the speed and efficiency of court proceedings and therefore on the administration of justice. On the other hand, the use of AI in the judiciary must be used with caution and under supervision to ensure that fairness and the rights of the parties are respected. When using AI systems for the purposes of lawmaking, judicial decision-making and, ultimately, law enforcement by public authorities, it is important to bear in mind potential synergies. Specialized systems used in different sectors by public authorities may interact with each other and cause unforeseen consequences for the entire legal system. This could also lead to a situation in which these systems become to a certain degree a lawmaker, a judge, and an enforcer at the same time. This would be fundamentally at odds with the constitutional principle of separation of powers on which our democratic legal system is built.
CS
Umělá inteligence proniká do všech oblastí našich životů a ani právo není výjimkou. Systémy založené na umělé inteligenci lze využívat jak pro účely formulování pravidel chování (tj. pro normotvorbu), tak i pro rozhodování, zda byla tato pravidla naplněna (tj. v soudnictví). Takovéto využívání však vzhledem k jeho podstatnému vlivu na život jednotlivce i celé společnosti vyvolává řadu otázek. Cílem tohoto článku je proto na obecné úrovni rámcově představit možné problémy a zároveň příležitosti při využívání umělé inteligence právě v oblasti normotvorby a soudnictví. Článek stručně mapuje současné přístupy a trendy ve využívání těchto systémů ve světě a v České republice. V oblasti normotvorby jako hlavní pozitiva spatřuje asistenci při zajišťování toho, aby právní normy byly logické, systematické a přehledné. Na druhou stranu je nutné pamatovat i na rizika. Ta představuje například nesprávná interpretace záměrně vágních právních pojmů či nesprávná reakce na existující mezery v právu. V oblasti soudnictví se ukazuje, že systémy umělé inteligence mohou mít pozitivní vliv na rychlost a efektivitu soudního řízení a tudíž i na výkon práva. Na druhou stranu je však nutné využívat umělou inteligenci v soudnictví s opatrností a pod dohledem, aby se zajistilo, že se dodržuje spravedlnost a práva účastníků řízení. Při využívání systémů umělé inteligence pro účely normotvorby, soudního rozhodování a nakonec i pro účely vynucování práva orgány veřejné moci je však třeba mít na paměti i případný synergický efekt. Specializované systémy v jednotlivých odvětvích veřejné moci se totiž mohou ovlivňovat a způsobit tak nepředvídané následky pro celý právní systém. Rovněž by mohlo dojít k situaci, kdy se tyto systémy částečně stanou zároveň normotvůrcem, soudcem i vykonavatelem. To by však bylo v zásadním rozporu s ústavním principem dělby moci, na kterém je náš demokratický právní řád vybudován.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.