Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Refine search results

Results found: 1

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
Umění (Art)
|
2016
|
vol. LXIV
|
issue 5
419-425
EN
At the turn of the 20th century, many European countries with Slavic roots looked to French sources of artistic inspiration, regarded as the ideal in art. The French influence on Czech art spread not only through works created by native Czech artists who went to Paris to train, but also through exhibition activities, which were accompanied by a growing interest in acquisitions of art among Czech collectors. A key intermediary in spreading the French artistic influence was Mánes Union of Fine Artists (Spolek výtvarných umělců Mánes), which had been organising exhibitions introducing the Czech public to French art since 1902, when the work of August Rodin was shown in Prague for the first time. Six years later members of the Union formed ties with Émile-Antoine Bourdelle and in 1909 organised a Prague retrospective of this sculptor’s work. Members of the Union regularly exchanged official and private letters with Bourdelle, and this correspondence contains usually interesting but hard to verify details about the preferences of contemporary collectors, who were often guided by price when choosing a work of art to buy. One of the main reasons why most of the desired purchases were never made was that the buyer could not afford the price. The Union acted as a key intermediary in spreading Bourdelle’s artistic influence for a long period of time and tried to keep the sculptor’s legacy alive even after the conclusion of the exhibition in Prague. Official correspondence between the sculptor and members of the Union lapsed after the exhibition, but was revived in 1919–1927. In the meantime, however, the Union had prepared a second exhibition of Bourdelle’s work held in 1912, and, for example, it offered a permanent loan of two Bourdelle works that it owend. After Bourdelle’s death, the Union communicated with his widow, Cléopâtre Bourdelle, in an effort to bring to life an ambitious project to organise a posthumous exhibition devoted to the sculptor. In the end the tribute to Bourdelle took place on a more modest scale with the inclusion of two of his works in the Union’s 150th exhibition.
CS
Na přelomu 19. a 20. století se v mnoha evropských zemích se slovanskými kořeny upírala pozornost k francouzským uměleckým podnětům považovaným za umělecký ideál. Francouzský vliv se u nás šířil nejen prostřednictvím děl domácích umělců, kteří odjeli za vyučením do Paříže, ale také skrze výstavní činnost, již doprovázel vzrůstající akviziční zájem českých sběratelů. Stěžejní úlohu mediátora nového uměleckého proudu v tomto ohledu sehrál Spolek výtvarných umělců Mánes, jehož výstavní aktivita seznámila české publikum s francouzským uměním již po roce 1902, kdy bylo v Praze představeno dílo Augusta Rodina. O šest let později navázali členové Mánesa kontakt s Émilem Antoinem Bourdellem a v roce 1909 uspořádali sochařovu pražskou retrospektivu. Členové Spolku Mánes udržovali s Bourdellem pravidelnou oficiální korespondenci i korespondenci soukromou, jež nám zpřístupňuje většinou zajímavější, leč těžko ověřitelné detaily ohledně přání sběratelů, kteří se často při výběru děl řídili nákupní cenou. Právě cenová nedostupnost byla jedním z hlavních důvodů, proč většina zamýšlených akvizic se nakonec neuskutečnila. Spolek Mánes působil jako stěžejní zprostředkovatel Bourdellova vlivu dlouhodobě a snažil se oživovat sochařův odkaz i po skončení pražské výstavy. Oficiální korespondence mezi sochařem a členy spolku po výstavě utichla, ale v letech 1919–1927 byla obnovena, mezitím však Mánes připravoval druhou Bourdellovu výstavu na rok 1912 či například nabídl dvě díla ze svého vlastnictví k trvalému zapůjčení Moderní galerii. Po Bourdellově smrti Mánes komunikoval s vdovou Cléopâtre Bourdellovou s cílem uskutečnit ambiciózní projekt sochařovy posmrtné výstavy. Uctění Bourdellovy památky se nakonec odehrálo v podstatně skromnějším měřítku, a sice přičleněním jeho dvou děl k 150. spolkové výstavě.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.