Full-text resources of CEJSH and other databases are now available in the new Library of Science.
Visit https://bibliotekanauki.pl

Results found: 3

first rewind previous Page / 1 next fast forward last

Search results

help Sort By:

help Limit search:
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
1
Content available remote

Nálezová zpráva o dobové verzi německé Slávy svatoprokopské F. Bridela

100%
Škarpová M.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2016
|
vol. 64
|
issue 1
92-98
EN
This paper summarizes, corrects and supplements knowledge of period foreignlanguage versions of the Legend of St. Prokop Sláva svatoprokopská by Fridrich Bridel (1619–1680). In particular, it presents two new findings: 1) it demonstrates that the belief, which has been passed down, in the alleged existence of a Latin version of Bridel’s Legend of St. Prokop entitled Scintilla gloriae S. Procopii is incorrect; 2) it provides information on the discovery of a previously unknown period translation of the first edition of Sláva svatoprokopská (1662) into German. A unique example of this German Legend of St. Prokop, which was published anonymously under the title Lob des heiligen Procopii in 1666 by Jesuit printers in Prague, has been preserved in the Rajhrad Benedictine Abbey library collection.
CS
Stať resumuje, opravuje a doplňuje znalosti o dobových cizojazyčných verzích legendy o sv. Prokopu Sláva svatoprokopská Fridricha Bridela (1619–1680). Nabízí zejména dvě nová zjištění: 1.) dokazuje, že tradovaná domněnka o existenci údajné latinské verze Bridelovy svatoprokopské legendy s názvem Scintilla gloriae S. Procopii je mylná, 2.) informuje o nálezu dosud neznámého dobového překladu prvního vydání Slávy svatoprokopské (1662) do němčiny. Unikátní exemplář této německé svatoprokopské legendy, kterou vydala anonymně pod názvem Lob des heiligen Procopii r. 1666 Jezuitská tiskárna v Praze, se dochoval ve fondu Knihovny benediktinského opatství Rajhrad.
2
Content available remote

Legenda jako ars compilandi. Opisování, dopisování a přepisování v Bridelově Slávě svatoprokopské

100%
Škarpová M.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2019
|
vol. 67
|
issue 5
645-683
EN
It is the objective of this paper to seek out new interpretational procedures for the text of Saint Prokopius Sláva svatoprokopská (1662) by Fridrich Bridel and for early modern Czech hagiography in general. In spite of the intensive interest in Bridel, considered to be one of the chief representatives of Czech literary Baroque, literary history has hitherto paid scant attention to his Sláva svatoprokopská. The greatest obstacle to interpretation of this text written by Bridel was clearly that it was neither an original work in the sense of the modern-era aesthetic of genius nor a work of interest from the standpoint of the history of editing or text criticism (Bridel was not endeavouring to make some medieval hagiographical text available in line with the Bollandists). So what could possibly interest literary history about a hagiographical text that was intentionally written as a compilation of numerous older and contemporary texts and that almost programmatically intended to „merely“ reduplicate? One possible solution is provided if a compilation is appraised as one of the basic practices of textual production during the pre-modern period, whose task it was to gather knowledge dispersed in various texts and to systematically arrange it and make it available in condensed form within a single book, thus facilitating fast and easy access to the claims of the authorities. Compilation is one of the textual procedures involved in the targeted treatment of literary manifestations of the past, reminding us that literary output also involves an aspect whereby existing texts are rewritten, and it may be a highly creative act. Although Sláva svatoprokopská is a text that emphasizes acceptance, its relationship to the cited texts is not simply repetition and confirmation of the textual connection, but it is much more complex: the text copying in it not only involves (commenting) additions, but at the same time the accepted piece often recontextualizes in a radically different way, transforming and rewriting. This study attempts to present in detail this creative treatment of adopted textual material and the complexity of the intertextual connections between Sláva svatoprokopská, including analyses of the exception, reductive and compressive techniques used by Bridel, along with his selection criteria. Hence our objective was not to find out what Sláva svatoprokopská can testify about the first abbot of the Sázava Monastery as a historical figure, but all it can testify about Czech hagiographic discourse in the 1660s, which ideals are involved in this text on Saint Prokopius, which meanings are ascribed to him and which text strategies are used to achieve those ends, and not least, how this text relates to the (literary) past, which meanings are ascribed in it to the (Czech) Middle Ages. As Bridel’s literary compilation technique was by no means unique in its day, this paper also attempts to offer a functional tool for the analysis of Czech hagiography and 17th and 18th century Czech religious prose in general.
CS
Cílem stati je hledání nových interpretačních přístupů k legendě o svatém Prokopovi Sláva svatoprokopská (1662) Fridricha Bridela a k české hagiografii raného novověku vůbec. Navzdory intenzivnímu zájmu o F. Bridela, považovaného za jednoho z hlavních představitelů českého literárního baroka, totiž literární dějepisectví jeho Slávě svatoprokopské dosud téměř nevěnovalo pozornost. Zřejmě největší překážkou při interpretaci tohoto Bridelova textu bylo, že nejde ani o originální autorský výkon ve smyslu novodobé estetiky génia, ani o počin zajímavý z hlediska dějin editování či textové kritiky (Bridel neusiloval o zpřístupnění některého středověkého hagiografického textu v intencích bollandistů). Co tedy může literární historii zajímat na hagiografickém textu, který záměrně vznikl jako kompilát z mnoha starších i soudobých textů a téměř programově chtěl „pouze“ opakovat? Možné východisko se nabízí v docenění kompilace jako jedné ze základních praxí literární tvorby v předmoderní době, jejímž úkolem bylo shromáždit vědění roztroušené v různých textech, smysluplně ho uspořádat a zpřístupnit v kondenzované formě v rámci jediné knihy, a tak umožnit rychlý a snadný přístup k výrokům autorit. Kompilace náleží k textovým postupům cíleného nakládání s literárními projevy minulosti, připomínaje, že literární produkce v sobě obsahuje též rozměr přepisování již existujících textů, a může být i výsostně tvůrčím aktem. Sláva svatoprokopská je sice textem zdůrazňujícím přejímání, její vztah k citovaným textům ovšem není jednoduše opakující a stvrzující textovou návazností, nýbrž je mnohem složitější: textové opisování v ní není spojeno jen s (komentujícím) dopisováním, přejímané se zároveň mnohdy radikálně odlišně rekontextualizuje, transformuje a přepisuje. Studie se toto tvořivé nakládání s převzatým textovým materiálem a vůbec komplexitu intertextových vazeb Slávy svatoprokopské pokouší blíže představit, a to včetně analýzy Bridelem užitých excerpčních, reduktivních a komprimačních technik i selekčních kritérií. Naším cílem tedy nebylo pátrání po tom, co může Sláva svatoprokopská vypovědět o historické osobě prvního opata Sázavského kláštera, nýbrž co (vše) vypovídá o českém katolickém hagiografickém diskursu 60. let 17. století, jaké ideály se v tomto textu do sv. Prokopa projikují a jaké významy jsou mu připisovány i jaké textové strategie se k tomu používají, a v neposlední řadě jak se tento text vztahuje k (literární) minulosti, jaké významy se v něm připisují (českému) středověku. A jelikož Bridelova kompilační technika literární tvorby nebyla ve své době nijak ojedinělá, pokouší se tato stať zároveň nabídnout funkční nástroj k analýze české hagiografie, resp. české náboženské prózy 17. a 18. století vůbec.
3
Content available remote

Jak číst barokní legendu?: Svatováclavská legenda (1643-1644) Jiljího od sv. Jana Křtitele slovem i obrazem

100%
Škarpová M.
Česká literatura (Czech Literature)
|
2021
|
vol. 69
|
issue 2
197-235
EN
The aim of the study is to cast doubt on the exposition of the second quarter of the seventeenth century as a time when emigration deprived the Czech lands of readers with higher literary requirements. Proof of this thesis includes the artistic and literary activities of the Prague Monastery of the Barefoot Augustinians at Zderaz, especially a book about St. Wenceslas, published in Czech (1643), German (1643), and Latin (1644). Addressing the question of the adequate narrative representation of the past, the book adopts an even-handed position on the visual and textual components. Moreover, every part of the three-part structured chapters calls for different modes of reception. A more proficient reading literacy is also required.
first rewind previous Page / 1 next fast forward last
JavaScript is turned off in your web browser. Turn it on to take full advantage of this site, then refresh the page.