Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

„Dočasná revoluce“ v Salazarismu

100%

Vrbata A.

Dvacáté století - The Twentieth Century

2014

vol. 6

issue 2

34-53

Whereas there is general agreement about Salazar as conservative politician, regime Estado Novo is frequently labelled as “fascist”. Such a contradiction is present in other areas as well. Referring to underlying fascist or nazi mythologies (palingenetic myth, new man etc.) of fascist Europe, this paper defends that Salazarism gave those myths a bit different meaning. Although one can argue that anti-modernist and counter-revolutionary philosophical background of Salazar’s regime was shared by other European fascist/nazi/authoritarian regressive political imagery as well, in Salazarism this background played essential part. Although one can argue that nazi-fascist societies were — at least partly — produced by “modernist revolution”/ “temporary revolution”, i.e. palingenetic myth of “creative destruction” (Roger Griffin) that took place in collective psychology of European nations, in Portugal “palingenetic myth” was an expressive vein of the first traditionalism (Maistre, Bonald, Donoso Cortés). Whereas in other parts of Europe second traditionalist wave did not manage to take control of national policy and was exploited in favour of nazi-fascist “(supra) temporal revolutions/purges”, in Portugal Salazarism espoused ideology fundamentally founded on “first traditionalism” clearly visible in its traditionalist myths promoted by propaganda apparatus. Allied with papacy, maintaining neutral equidistance to both warring blocs and suspecting modern liberal order, Salazar realized occidentalisme intégriste and entertained myth of redemptive and prophetic role of Portugal as a moral authority within Christian West.

Zatímco o osobě Antonia Salazara panuje shoda jakožto o konzervativním politikovi, režim Estado Novo (Nový stát) bývá často „nálepkován“ jako fašistický. Podobný rozpor je viditelný i v dalších oblastech. Na základě zmínek o základních fašistických či nacistických mýtech v Evropě (mýtus o novém počátku, novém člověku apod.) tato studie dokládá, že salazarismus dal těmto mýtům poněkud odlišný význam. Přestože někdo může oponovat tím, že antimodernistické a kontrarevoluční filozofické pozadí Salazarova režimu sdílely i další evropské fašistické, nacistické či autoritativní regresivní politické představy, v salazarismu toto pozadí hrálo podstatnou roli. Jiní mohou oponovat tím, že nacistické a fašistické společnosti byly vytvořeny — alespoň částečně — „modernistickou revolucí“ / „dočasnou revolucí“, tj. mýtem o novém počátku „kreativní destrukce“ (Roger Griffin), který se uplatňoval v kolektivní psychologii evropských národů; v Portugalsku byl ale „mýtus o znovuzrození“ výrazným rysem prvního tradicionalistického diskursu (Maistre, Bonald, Donoso Cortés). Zatímco v dalších částech Evropy vlna tzv. druhého tradicionalismu nevedla k převzetí kontroly národní politiky a byla zneužita ve prospěch naci-fašistické „dočasné revoluce“, v Portugalsku se salazarismus ztotožnil s ideologií výrazně založenou na tzv. prvním tradicionalismu, evidentně viditelným v jeho tradičních mýtech podporovaných propagandou. Salazar — spřátelený se Svatým stolcem, rovnoměrně zachovávající neutralitu k oběma válčícím stranám a zpochybňující moderní liberální řád — si uvědomil okcidentalisme intégriste a přijal mýtus o spáse a prorocké úloze Portugalska jakožto morální autoritě uvnitř křesťanského Západu.

PSYCHO-HISTORY: HISTORICAL REMEMBERING AS AN ARCHETYPAL IMAGINING

100%

Vrbata A.

Studia Historica Nitriensia

2016

vol. 20

issue 2

459 – 480

Even though ancient history was aware of profound link between history and psychology or history and arts, this link, so much apparent in the imagery around Titaness Mnemosyne and her daughters, nine Muses, western modernity substituted myth imagery by the rationality of logos. In addition, this change was accompanied by an attempt to eliminate “soul” and myth from the western thought as unscientific. Initiative of an interdisciplinary connection of history and psychology came from psychologists who started call attention to imagery and collective myths not only for individuals but also for human society. Thus certain segment of historiography started to assume – since 1950s but with increased reception since 1970s and 1980s – depth-historical perspective and validate role of unconscious and irrationality not only in the events of the past and human behaviour and also in historiographical works. This paper introduces three key exemplification of such a tendency: Erich Neumann, Wolfgang Giegerich and the school of cultural complex. Their work is connected with Jung´s thesis of the epistemological primacy of psyche, but also with pioneering projects connecting psychological and historical processes in the history (Freud, Toynbee, Erickson).

Refine search results

1 Dvacáté století - The Twentieth Century

1 Studia Historica Nitriensia

2 Vrbata A.

1 2016

1 2014

Search results

„Dočasná revoluce“ v Salazarismu

PSYCHO-HISTORY: HISTORICAL REMEMBERING AS AN ARCHETYPAL IMAGINING