Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Imaginum elegantia : K estetické působivosti náboženského obrazu v českých zemích v 17. a 18. století

100%

Vácha Š.

Umění (Art)

2014

vol. LXII

issue 3

251-276

While the quality and European significance of Czech baroque art is unquestioned amongst art historians, the contemporaries for whom such works of art were created are not presumed to have possessed any deep aesthetic appreciation. Sacred images, viewed in fusion with baroque religiosity, are usually interpreted as having served only as tools of religious practice or as a medium of social communication or social representation. In the process of the inception and reception of this kind of instrumentalised image, other subjects are assigned rather the role of a conformist executor of a patron’s commission (the artist) or of a devout onlooker (the viewer); their aesthetic dispositions are of no interest. This study, which draws on the interpretive methods developed by Pamela Jones and Gabriela Wimböck, examines the response of the baroque-era public to religious art, and demonstrates that the aesthetic quality of an image (‘elegantia imaginum’) was indeed of importance. Information on this can be drawn from reports of worshippers’ responses to painting decorations in churches or to sculptures displayed in the public space (e.g. Charles Bridge). The issue is also examined from other perspectives: By what means in that period did a ‘work of art’ become a ‘devotional image’? Was this transformation spurred by the mass popularity of such work (in conjunction with the performance of miracles) and a targeted campaign, or by the reputation of a painter and the artistic treatment of themes? In connection to religious painting, there is further evidence how highly esteemed an artist was. He often sat on the committees that assessed the authenticity of supernatural phenomena observed in devotional images, and his piety and religious identity could serve as criteria by which an image became the subject of critical assessment. Sacred images were sometimes resistant to intervention from the artist, other times the creative act itself prompted the artist’s religious conversion. The modern concept of the sacred image, which derived its status from the tension in meaning between two different concepts, the traditional concept of the cult object (imago) and the early modern concept of the work of art (pictura), lost validity at the end of the eighteenth century, when religious art, divested of its aureole of sanctity, became also an object of scholarly (art-historical) interest.

Zatímco o kvalitě a evropském významu českého barokního umění panuje mezi historiky umění jistota, hlubší estetická vnímavost dobového diváka, pro něhož taková výtvarná díla vznikala, se nepředpokládá. Sakrální obraz, nahlížený v úzkém sepětí s dobovou religiozitou, se nejčastěji vykládá jako nástroj k provádění náboženské praxe či jako prostředek společenské komunikace a objednavatelovy reprezentace. V procesu vzniku a recepce takto instrumentalizovaného obrazu se ostatním subjektům přisuzuje role spíše konformního vykonavatele umělecké úlohy (umělec), respektive zbožného komparsu (divák-věřící); jejich estetické dispozice zůstávají stranou zájmu. Ve studii, jíž za metodické východisko slouží interpretační postupy rozpracované Pamelou Jonesovou a Gabrielou Wimböckovou, je zkoumána odezva dobového publika na náboženské umění, která ukazuje, že estetická působivost obrazů („elegantia imaginum“) měla svou váhu. Zdrojem informací jsou zprávy o věřících kriticky reagujících na obrazovou výzdobu v chrámech či na sochy vystavené ve veřejném prostoru (například Karlův most). Problém je nahlížen i z dalších perspektiv: Co způsobilo, že se „milostným“ obrazem stal soudobý výtvor? Stála za proměnou jeho statusu masová popularita (spojená s konáním zázraků) a cílená kampaň, anebo též reputace umělce a umělecké ztvárnění tématu? O postavení malíře svědčí jeho účast v komisích, které posuzovaly pravost nadpřirozených úkazů pozorovaných na milostných obrazech, jeho zbožnost a konfesní identita mohly být měřítkem hodnocení náboženské nezávadnosti obrazu. Sakrální obraz se někdy vzpíral umělcově intervenci, jindy sám tvůrčí akt byl příčinou umělcova duchovního obrácení. Raně novověký koncept sakrálního obrazu, jehož status vyplýval z významového napětí mezi dvěma odlišnými koncepty: tradičním – kultovní objekt (imago) a moderním – umělecké dílo (pictura), přestal platit na sklonku 18. století, kdy se náboženské umění, zbavené aureoly posvátnosti, stává také předmětem odborného (uměleckohistorického) zájmu.

Nově nalezené dílo Karla Škréty : Sv. Antonín Paduánský s Ježíškem a obrazová výzdoba kostela hybernů na Novém Městě pražském

63%

Tibitanzlová R., Vácha Š.

Umění (Art)

2014

vol. LXII

issue 2

118-140

The former Church of the Immaculate Conception of the Virgin Mary at the Monastery of Irish Franciscans in Prague’s New Town district was renowned for the superb decorative paintings in its aisle chapels, which were paid for by benefactors from the high and low Czech nobility. The altar retables and richly stuccoed walls were adorned with paintings and frescos, many of which were done by top artists in Bohemia. One example is a recently discovered altarpiece by Karel Škréta depicting St Anthony of Padua with the Infant Jesus, which originally adorned the altar in the funeral chapel of the family of Losy of Losinthal. After the monastery and church were shut down in 1786, the painting moved to the parish Church of the Birth of St John the Baptist in Čížkov in western Bohemia, where it remained forgotten until archive research carried out by one of the co-authors of this study led to its discovery in 2011. Further extensive research on sources produced new findings on the paintings that originally decorated the Hibernian church as a whole and helped to develop a full appreciation of the significance of Škréta’s body of work. It appears likely that the painting was commissioned along with two other paintings by Škréta that are similar in format, The Baptism of Christ and The Conversion of St Paul, dated to 1659. These two smaller canvases were set in stucco frames over the side entrances into the Losy chapel. The mystical vision of a saint, a popular motif in post-Tridentine iconography, is assessed in the context of Škréta’s work in reference to three preparatory studies; attention is also devoted to the later reception of the painting by Jan Jiří Heinsch. Also discussed are the relations between Karel Škréta and Jan Antonín Losy, Count of Losinthal (circa 1600–1682), who commissioned the work and whose portrait the artist in all likelihood also painted. The article closes with a discussion of the fate of Škréta’s painting from the late eighteenth century to the present day.

Někdejší kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie při klášteře irských františkánů na Novém Městě pražském byl pověstný znamenitou obrazovou výzdobou bočních kaplí, kterou fundovali dobrodinci z řad vysoké i nižší šlechty. Oltářní retábly a štukem bohatě dekorované stěny zdobily obrazy i nástěnné malby, z nichž mnohé – pokud je známo – byly díly předních umělců působících tehdy v Čechách. Takovým případem je i nově identifikovaný obraz sv. Antonína Paduánského s Ježíškem od Karla Škréty, původně zdobící oltář ve funerální kapli hraběcí rodiny Losyů z Losinthalu. Po zrušení kláštera s kostelem roku 1786 se obraz dostal do farního kostela Narození sv. Jana Křtitele v Čížkově v západních Čechách, kde jej zcela zapomenutý na základě archivních rešerší objevila spoluautorka této studie v roce 2011. Rozsáhlý pramenný výzkum přinesl rovněž nová zjištění k původní obrazové výzdobě hybernského chrámu jako celku a napomohl docenit význam Škrétova díla. Zdá se přitom velmi pravděpodobné, že obraz byl objednán společně s dalšími dvěma Škrétovými formátově shodnými obrazy Křest Kristův a Obrácení sv. Pavla, datovanými do roku 1659. Tato dvě menší plátna byla umístěna ve štukových rámcích nad postranními průchody v losyovské kapli. Téma mystické vize světce, které patřilo k oblíbeným tématům potridentské ikonografie, je zhodnoceno v kontextu Škrétovy tvorby, respektive vztaženo k trojici návrhových kreseb; upozorněno je na pozdější recepci obrazu Janem Jiřím Heinschem. Připomenuty jsou rovněž vztahy Karla Škréty s objednavatelem hrabětem Janem Antonínem st. Losym z Losinthalu (kolem 1600–1682), kterého malíř nejspíš i portrétoval. V závěrečném oddílu je pojednáno o osudu Škrétova obrazu od konce 18. století do současnosti.

Refine search results

2 Umění (Art)

2 2014

2 Vácha Š.

1 Tibitanzlová R.

Search results

Imaginum elegantia : K estetické působivosti náboženského obrazu v českých zemích v 17. a 18. století

Nově nalezené dílo Karla Škréty : Sv. Antonín Paduánský s Ježíškem a obrazová výzdoba kostela hybernů na Novém Městě pražském