Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Dvojí (vlastně trojí) směr obratu k tělesnosti

100%

Thein K.

Filosofický časopis (Philosophical Journal)

2011

vol. 59

issue 1

9-30

The article offers a systematic interpretation of the turn to embodiment in continental philosophy based on the distinction of two different lines of thought: the phenomenological and the ontological. The first of these, which involves the shift of the intensional structures of consciousness into embodied existence, is connected with a tendency to the spiritualisation of the body. The second line returns to the theme of bodily substance as the element of thinking which is endowed with its own causal activity: this line rejects any analogy between embodiment and transcendental subjectivity. In considering the first line, the article works with Husserlian motifs, including the adoption of an Aristotelian analogy of sense perception and the rational faculties, and it traces the development of these motifs up to the attempt at an erotic reduction in the work of J.-L. Marion. In considering the second line attention is given to the link between Deleuze’s conception of the body and Stoic ontology, and to Deleuze’s radicalisation of Spinoza’s conception of the structure of the body as a scheme that is co-extensive with the ideas of the human mind. The article also tackles the question of the connection between cogitative and bodily happening in Merleau-Ponty, in whose work we find elements of both the lines that we have described.

Musical space in Ambrogio Lorenzetti's Massa Marittima Maestà

100%

Thein K.

Umění (Art)

2016

vol. LXIV

issue 3-4

228-239

Ambrogio Lorenzetti’s Massa Marittima Maestà, painted c.1335-1337, has been repeatedly hailed as a highly imaginative variation on the Maestà theme. This article’s primary focus is on the representation of the four music-making angels, starting with the instruments depicted and their implications for how music was meant to imply, but also transcend, time. Together with other pictorial elements, including the representation of theological virtues, the musical element enables the overall arrangement of the panel to suggest an ascending motion which complements, in an original way, the more usual iconography of Maestà. The arrangement of the whole into a pyramid-like structure seems to further emphasize the not entirely certain location of the Virgin herself. Previous descriptions of this painting suppose, most logically and naturally, that the Madonna is seated on her throne despite the fact that the latter is not, strictly speaking, a visible part of the representation. What the painting undoubtedly depicts are the three differently coloured steps occupied by the three theological virtues, and then a cushion upheld, without any further visible support, by two more angels. In this way, the angels’ activities imply a narrative complementarity of the Maestà scheme with hints at Madonna Assunta. To suggest such a complementarity should be uncontroversial as far as the image of the Virgin in glory builds upon her unique story, and derives its devotional function from the viewer’s knowledge of the latter. Since such an observation calls for further justification, the article also discusses the possible influence of Ambrogio’s panel on some subsequent Assumptions, and finally reconsiders the difficult question of the painter’s motivation for presenting us with an unusual iconographic synthesis.

Trůnící madona, vytvořená Ambrogiem Lorenzettim pro augustiniánský klášter s kostelem San Pietro all’Orto v Masse Marittimě (ca. 1335–1337), představuje originální variaci na zobrazení typu Maestà. Článek se zaměřuje na čtyři postavy andělů-hudebníků a jejich výlučně strunné nástroje. Hlavní funkcí andělského kvarteta a hudby, která je skrze konkrétní zvolené nástroje naznačena, je současná figurace plynutí času i jeho překročení. Hudební složka posiluje spolu s dalšími obrazovými prvky, včetně zobrazení tří teologických ctností, dojem vzestupného pohybu, jenž doplňuje obvyklou ikonografii typu Maestà. Střední část celkového uspořádání panelu tak tvoří sled stupňů s postavou Madony na vrcholu. Dosavadní popisy obrazu přirozeně předpokládají, že Madona je v souladu se svým ikonografickým typem posazena na trůn, který však při bližším pohledu na obraze nenajdeme. Funkci trůnu plně přejímá polštář, nadnášený dalšími dvěma anděly, jejichž zlatá křídla dotvářejí iluzi vrchní části trůnu. Aktivity andělů na různých stupních panelu implikují narativní komplementaritu Madony typu Maestà s řadou odkazů na Madonu Assunta. Tímto propojením je primárně zdůrazněn devocionální rozměr díla, předpokládající divákovu důvěrnou znalost příběhu panny Marie. Je proto logické, že možný vliv tohoto panelu lze vystopovat v pozdějších vyobrazeních Nanebevzetí. Po připomenutí tohoto vlivu se závěr článku vrací ke složité otázce malířovy motivace pro nezvyklé obohacení daného typu.

Refine search results

1 Filosofický časopis (Philosophical Journal)

1 Umění (Art)

2 Thein K.

1 2016

1 2011

Search results

Dvojí (vlastně trojí) směr obratu k tělesnosti

Musical space in Ambrogio Lorenzetti's Massa Marittima Maestà