Results found: 2

Search results

Sort By:

Limit search:

Umělecký profil Jana Jiřího Bendla

100%

Adamcová K.

Umění (Art)

2023

vol. 71

issue 4

324-346

The impetus for reassessing the existing characterisation of J. G. Bendl was the discovery of a direct pre-figure of Bendl’s statue of St. Jude Thaddeus from St. Salvator Church of in Prague’s Old Town, which belongs to a set most discussed in the literature. Among other things, this discovery pointed out that Bendl’s manner relies on formal and expressive sources different from those offered by Roman sculpture of the first quarter of the seventeenth century. And, furthermore, that both this particular sculpture and many others are difficult to fit the terms by which Bendl’s sculptural expression has been defined up to now with: the carver’s approach to form building, indirect realism and latent retrograde Gothicism. In the search for an answer to the old-and-new question of what kind of sculptor Bendl actually was, it was first necessary to understand the context within which his art historical portrait was constructed. A fundamental part was played by the contemporary preference for the dynamic-expressive current of European Baroque sculpture, the so-called Berninism, and by the emphasis placed by Czech art history on that layer of early modern sculpture in which some realistic tendencies could be observed. The subsequent confrontation of the traditional Czech art history view of J. G. Bendl with the unpublished writing about this sculptor by J. Q. Jahn confirmed that Bendl should be ranked among artists with sculptive sensibility rather than among true-blood carvers. And also that his Italian experience was much more important for his distinctive sculptural manner than the tradition of the South German region from which his father came. Such a corrected characterisation of J. G. Bendl allows us to understand the Gothicisms in his work as a kind of deliberate historicism — a part of a very variable portfolio that includes, among other things, an antiquzing conception of sculpture, reflections on the figural expression of Michelangelo Buonarotti, or original transformations of contemporary Roman or Northern Italian sculpture. At the same time, it also corresponds better to what Bendl’s sculptural works and surviving archival sources tell us about him, in which Bendl usually appears as a confident artist with a broad outlook, capable of satisfying even the most demanding client or commissioner.

Impulsem pro přehodnocení stávající charakteristiky J. J. Bendla se stal nález přímého předobrazu Bendlovy sochy sv. Judy Tadeáše z kostela sv. Salvátora v Praze na Starém Městě, patřící do nejvíce v odborné literatuře diskutovaného souboru. Tento nález mimo jiné poukázal na to, že se Bendlův rukopis opírá i o jiné formální a výrazové zdroje, než jaké nabízí římské sochařství 1. čtvrtiny 17. století. A že nejen tato konkrétní socha, ale i mnohé jiné jsou jen obtížně slučitelné s pojmy, pomocí nichž byl jeho sochařský projev až dosud definován: řezbářský přístup k budování tvaru, nepřímý realismus a latentní retrográdní gotismus. Při hledání odpovědi na staronovou otázku, jakým sochařem Bendl byl, bylo nejprve nutné porozumět kontextu, v němž byl jeho uměleckohistorický portrét konstruován. Zásadní roli v něm sehrála jednak dobová preference dynamicko-expresivního proudu evropského barokního sochařství, tzv. berninismu, a jednak důraz kladený českým dějepisem umění na tu vrstvu raně novověkého sochařství, u nějž bylo možné sledovat nějaké realistické tendence. Následná konfrontace tradičního pohledu českého dějepisu umění na J. J. Bendla s dosud nepublikovaným medailonkem tohoto sochaře od J. Q. Jahna potvrdila, že bychom Bendla měli řadit spíš mezi skulptivně cítící sochaře než mezi typické řezbáře. A také, že pro jeho osobitý sochařský rukopis byla mnohem důležitější italská zkušenost než tvorba jihoněmecké oblasti, z níž pocházel jeho otec. Takto korigovaná charakteristika J. J. Bendla umožňuje gotismy v jeho tvorbě chápat jako svého druhu záměrné historismy, které jsou součástí velice variabilní portfeje, obsahující kromě nich také antikizující pojetí sochy, reflexe figurálního projevu Michelangela Buonarotti, či originální transformace soudobého římského či severoitalského sochařství. Zároveň také lépe odpovídá tomu, co o něm vypovídají jeho sochařská díla i dochované archivní prameny, v nichž Bendl obvykle vystupuje jako sebevědomý umělec s širokým rozhledem, schopný uspokojit i toho nejnáročnějšího objednavatele.

Scenography and visual wit: two aspects of the sculptural decorations in the garden of Troja palace

100%

Adamcová K., Cassling R.

Umění (Art)

2020

vol. 68

issue 1

41-60

Recent restoration work carried out on two sculptural stone fountains on the upper terrace of the garden of Troja Palace and on the grand staircase on the palace’s southern façade revealed some possible and previously unpursued ways of interpreting these works. The initial impulse for a new interpretation came from relief elements that were newly uncovered after having long been hidden beneath layers of dirt and biocorrosion. A deeper understanding of the overall idea behind the staircase and two fountains and the close connection between them was attained through an analysis of their shared scenographic concept, which is represented in the works as a form of artistic play, where different layers of meaning are gradually revealed to the viewer. The uncovering of these motifs shifts the meaning of the individual motifs on the staircase and fountains and transforms the overall concept of the staircase, which alludes to the final stage in the battle between the Olympians and the Giants. The artistic play that the staircase and the fountains equally engage in with viewers manifests itself not only in the way we are supposed to understand the fountains as sections of Tartarus, but also in how some elements and motifs can only be discovered gradually. This is especially true in the case of the faces of the creatures that are a part of Tartarus that seem to have become embedded in the stone. Many of these motifs are intended to strike fear in the viewer, but they have also been deliberately made to look comical and exaggerated. At one and the same moment they evoke in the viewer both a sense of fear and laughter, and this naturally brings us again to the question of what is the meaning of these little jokes and even of the work as a whole. The extent of the wit and humour that we find on the fountains and staircase is such that we must assume that this was a concept that was based on the client’s wishes. Given that we also find on the fountains humorous elements that are ironically self-reflective in nature, we must also attribute significant responsibility for their visual wit to the artist behind the work and his colleagues.

Nedávno provedené restaurování dvou kamenosochařských děl nacházejících se v areálu zámku v Troji, dvojice kašen na horní terase zahrady a monumentálního schodiště přisazeného k jižní fasádě zámku, poukázalo na dosud nevyčerpané možnosti jejich interpretace. Prvotním impulsem se stalo opětovné odkrytí vybraných reliéfních prvků, po dlouhou dobu schovaných pod vrstvou nečistot a biokoroze. K hlubšímu pochopení celkové koncepce schodiště i obou kašen, a především jejich vzájemného těsného propojení, vedla v prvé řadě analýza jejich scénografického konceptu. Ten je u těchto děl pojat jako svého druhu výtvarná hra, založená na postupném odkrývání různých významových vrstev. Jejich rozkrytí následně vede k posunům ve významu jednotlivých motivů, uplatněných jak na schodišti, tak na kašnách, ale i k proměně celkového ideového programu schodiště, který odkazuje na závěrečnou etapu bitvy mezi Olympany a Giganty. Výtvarná hra s divákem, uplatněná ve stejné míře na schodišti jako na kašnách, se projevuje nejen v tom, že kašny máme chápat jako výseky Tartaru, které se tlakem dostaly až na povrch. Hra s divákem se promítá také do toho, že některé prvky a motivy je nutné postupně nalézat. Zvláště to platí u tváří bytostí jakoby zarostlých do kamene, které jsou součástí Tartaru. Mnohé z těchto motivů, které by měly nahánět hrůzu, jsou navíc podány záměrně žertovně a se značnou nadsázkou. Doslova jedním dechem tak u diváka vzbuzují hrůzu, ale i smích, což pak samozřejmě vede k tomu, že se znovu táže po smyslu takových žertů, ale i celého díla. Vtip a humor se na obou zmiňovaných prvcích objevují v takové míře, že se můžeme domnívat, že zvolený koncept vycházel z požadavků objednavatele díla. Zároveň, a to i proto, že na kašnách můžeme nalézt i vtip, který má povahu ironické sebereflexe, musíme přičíst značný podíl na nevšedním řešení obou děl zahrnujících výtvarný žert také jeho autorovi a jeho spolupracovníkům.

Refine search results

2 Umění (Art)

2 Adamcová K.

1 Cassling R.

1 2023

1 2020

Search results

Umělecký profil Jana Jiřího Bendla

Scenography and visual wit: two aspects of the sculptural decorations in the garden of Troja palace